Ano ano, milé děti. I strýček Kombajn si někdy musí vzít dovolenou. Letos to bude jen jeden týden, ale podařilo se mi do ní vměstnat nejen návštěvu europarlamentu ve Štrasburku, ale i návštěvu jedné železné dámy, které Margaret Thatcherová (musí prominout) nesahá ani po kolena.

V sobotu jsme tak nějak decentně oslavili dva roky co jsme spolu s Maroshem a v neděli nás čekal Harry Potter. Museli jsme totiž udat volňásek platný do 30. listopadu. Bohužel jsem volňásek nechal doma, takže první půlku filmu se se mnou Marosh nebavil a myslel na to, jaký jsem vůl. V druhé půlce už byl sdílnější, takže vím, že se mu Harry Potter a relikvie smrti zdála taky dost slabá. Ten film má i své světlé momenty, ale ty jsou převážně v prvních patnácti minutách. Pobaví i výlet „v přestrojení“ na ministerstvo, ale zbytek filmu Harry, Hermiona i Ron rozebírají to, že vlastně neví jak dál. Tak o to mohl být film kratší a dalo se to natočit jako jeden tříhodinový film. Chápu ale, že by to pak vydělalo jen půlku té celkové sumy. Potom jsme potkali Tomáše z dovolené a dali si s ním pizzu.

Sice jsem nestihnul v pondělí návštěvu kadeřnice, ale upéct sváču na cestu se mi podařilo. Nejprve jsme si ovšem museli zabalit. A když se balí dvě buzny na celý týden, je zázrak, když se vše vleze do jednoho kufru. Pravda, kufr, který nám Tomáš půjčil je se svými rozměry minimálně v kategorii „lodní“, ale jsem přesvědčen o tom, že by pro tyto rozměry možná měli vymyslet nějaký přiléhavější název. Namátkou mne napadá kufr pro mezihvězdné lety. Myslím, že kdyby mě Marosh vyhodil z bytu, tak bych do něj mohl dát všechno svoje oblečení a ještě bych bych mohl Maroshovi štípnout dvě tři řady knížek z knihovničky. TeĎ už nás čeká jen příjemný večer s vůní houbového závinu a když ten nahoře dá, tak dva levely Quakea…