Ano, bylo to náročné. Člověk až cítí trpkost a nespravedlivost nad tím, jak si jeden národ shromáždí a „ukradne“ tolik památek pro sebe. Na stranu druhou vstupné za 9,50 euro je nejlepší investice v Paříži. Za zhruba stejnou cenu se podíváte do druhého patra Eiffelovky, tedy ani ne na její vrchol nebo na střechu Vítězného oblouku. Ačkoliv z obou monumentů zažijete opravdu překrásný výhled na Paříž, Louvre vám nabídne něco víc. Cestu časem do dob Egypta, sumérské civilizace, renesance a vším mezi tím. Mimo nejslavnějšího obrazu v podobě Mony Lisy můžete taky nahlédnout do sbírek Napoleona Bonaparteho. Možná to byl řezník, vrah a diktátor, ale jedno je jisté. Ta svině měla zatraceně dobrý vkus! Projít Louvre je záběr i na fyzičku, několik jeho částí jsme z časových důvodů (jistou roli sehrála i únava a hlad) přeskočili, nicméně jsme navštívili všchny tři pavilony (Denon, Sully a Richelieu).

Poté jsme se napapali v nedalekém obchodním centru a zamíříli jsme k Sacré Coeur, který leží v nejvíc sexy čtvrti Paříže – Montmartru. Kostel je z mého pohledu daleko zajímavější než Notre Dame, z jeho okolí je velmi pěkný výhled na město a hlavně je to co by kamenem dohodil ke stylovým kavárničkám a restauracím. Právě k takovým, jaké jsme uplynulé tři dny marně hledali. Tady jsme se rozhodli pro lehkou večeři. Já si dal sladkou palačinku, Marosh zvolil slanou variantu se sýrem, šunkou a vejcem. Bod pro Maroshe, přišla mi daleko zajímavější. Poté jsme se vydali vyhledat slavný světelný mlýn a podnik Moulin Rouge. Udělal jsem pár fotek a vydali jsme se pěšky zpět k hotelu. Byla sice zima, ale alespoň jsme mohli jít 4 stanice metra pěšky spolu s houkající sanitkou. Větší část cesty jsme byli rychlejší, než zuřivě blikající a houkající vůz záchranky, který se jen velmi pomalu prodíral totálně zacpanou ulicí. Nechtěl bych se v Paříži zranit. Mohl by to být zřejmě můj poslední úraz.

Ani dnes jsem neopomněl na to podělit se se svými postřehy o Francii. Číšníci občas odnesou i něco, co se ještě chystáte jíst či pít (mě se stalo s grogem, paní vedle s půlkou pizzy). Nemělo by vás taky překvapit, když do vagonu v metru nastoupí jeden či dva hudebníci, pustí playback a k tomu hrají. V první chvíli máte pocit, že je to nesmírně roztomilé a jistě jim rádi pár centů přihodíte, ale když se vám to během dne stane počtvrté, začne vám to připadat lehce únavné a pravděpodobně stejně jako místní nahodíte znuděný výraz a pro drobné se nebudete obtěžovat sáhnout. Poslední zajímavou věcí je, že pouliční prodavači suvenýrů mají různé tarify. Zatímco pod Eiffelovkou koupíte klíčenku tohoto značně nepraktického tvaru (špičatá věž se čtyřmi nohami) v poměru 6 kusů za 1 euro, sotva o stanici metra dále, to je již 5 vězí za euro a u kostela Sacré Coeur dokonce jen 3 věže za euro!

P.S. O neděli snad budu blogovat již z tepla domova (teda o zimě v ČR jsem četl, děkuju pěkně). A mimochodem kapela Suede naživo byla naprosto famózní!!!

P.S. 2: Sorry, na ilustrační fotky z našeho pobytu v Paříži jsem tentokrát neměl čas, tak snad jen link na ty co už jsou na FB.