Nečekejte, že vám na tu otázku odpovím, protože za posledních pár let mě o jeho výhodách nedokázal přesvědčit ani Adam Zbiejczuk, byť jsem si Twitter na jeho radu pořídil. Od té doby tápu. Čas jej možná pošle na smetiště dějin jako Orkut (Twitter, ne Adama!).

Twitter zveřejnil žebříček nejzásadnějších témat, která se objevovala tento rok ve tweetech. Mezi 25 miliardami tweetů byla nejdiskutovanější olejová skvrna vyprodukovaná BP, mistrovství světa ve fotbale a film Počátek. Z toho lze vypozorovat jistou disproporci světa vůči českým uživatelům. Těch je totiž zhruba 20 – 40 tisíc (alespoň to tvrdí Miloš Čermák). Většinou zřejmě nadšenci do IT. Otázkou je, zda se počítá třeba můj účet, který jsem si pořídil v naději, že zjistím k čemu vlastně twitter je. Dodnes jsem to nezjistil. Statusy (větší délky) mám možnost psát i v Buzzu od Gmailu nebo na Facebooku. Používám jen Facebook. A mohu jen tiše závidět, že například Adam Zbiejczuk oslaví svého tisícího followera. Co na tom, že vlastně netuším proč mu to závidím, protože praktické využití této služby je jen potenciál, který se může proměnit ve vzoru Facebooku na další z marketingových kanálů. Ale vysvětlete třeba mému tatínkovi, ať si založí Twitter. Nebo Facebook. Nebo ať si přivede domů internet. Nebo ať si pořídí počítač…

Včera jsem po práci běžel na coctailové setkání jedné firmy s elektronikou. Už hodinu před odchodem jsem si řekl, že cíl mise je potřást si rukou s jedním z organizátorů a pak mohu z prostředí, které mě děsilo svojí hustotou ajťáků na metr čtvereční zmizet. Trvalo mi to skoro hodinu, než jsem pohledného zástupce firmy odlákal od všech lidí, kteří si na prezentaci nevzali svůj Ipad a potřebovali tak zabavení talíř nebo nějakou osobu (ano, opravdu, i pár lidí bez Ipadu se našlo). Potřásli jsme si rukou a prohodili pár komplimentů. Mým osobním favoritem se stal tento: „Vy jste dělal opravdu 10 let v IT, to bych neřekl!“ Já:“Proč, protože nevypadám jako většina lidí tady?“ On:“No tak nějak…“ Pak jsem zamířil za Maroshem, který si se svým lektorem svištěl španělská slovíčka. Následoval nákup v My a zbytek večera jsme na sebe štěkali doma (přiznávám, včera jsem měl nedobrou náladu). Večer jsme ale zakončili láskyplně.

A nakonec chvilka poezie české politiky. Je to zábavné. Ministrův poradce chce, aby ředitel manipuloval veřejné zakázky. Ředitel si to nahraje na diktafon. Pak poví ministrovi, že na něj jeho poradce tlačí. Ministr odvolá ředitele (!!!!). Když novináři řeknou ministrovi o nahrávkách, ten druhý den odvolá poradce. Opravdu je ODS stále volitelná strana? LINK.