Asi stárnu a měl bych s podobnými věcmi počítat, ale stejně mi vrtá hlavou, co za tím vězí…

Místo návštěvy tchána a tchýně včera dopadlo všechno jinak. Ráno jsem se cítil lehce rozlámaný, ale zlomilo se to cestou na oběd. Objednal jsem si i polévku, aby mě spravila, ale snědl jsem sotva polovinu. A když mi servírka donesla hlavní jídlo, pokusil jsem se dvakrát nabrat kroketu, ale rychle jsem to vzdal a utíkal na toaletu vyzvracet polévku. V práci jsem to tak zabalil skoro hned po návratu a v tramvaji i metru jsem doufal, že vydržím nezvracet až do stanice. Povedlo se. Doma jsem lehl do postele, informoval o svém stavu kolegu a když jsem se po šesté večer vzbudil, bylo mi lépe. Pravda je, že krajíc chleba jsem do sebe soukal pomalu a po částech (zabralo mi to asi hodinu a půl), ale druhý krajíc jsem snědl najednou. Takže tak nějak dopadl včerejšek. Aby toho nebylo málo, Marosh šel s kamarádama na pivo a já musel zůstat doma (co bych tam ale taky dělal, že?).

Dnešek mohu označit jako poslední den v práci v tomto roce a jsem opravdu rád, že mi neuteče Silvestr na chatě s Pájou a Vojtíškem. A protože je ten konec roku, tak všichni bilancují. Bilancují i české pojišťovny, u kterých se pomalu stalo zvykem vypustit ke konci roku souhrn nejpodivnějších škod za uplynulý rok. Alespoň už víte, že se pojištění vztahuje i na natržený anální otvor…