Ano, stává se to i lidem, kteří jsou si vědomí toho, že by se to stávat nemělo. Ale jinak je v tomto příspěvku snad vše. Cizí prachy, drogy, alkohol i sex…

Když mi před zhruba měsícem Filip daroval k narozeninám láhev sladkého červeného vína Kagor, věděl jsem jen, že nám začíná doma trochu hromadit červené víno. A tak když jsme šli na večírek k Filipovi a Veronice, sáhnul Marosh právě do té hromady. Aby bylo jasno, já piju jak bílé, tak červené. Pravda je, že čím je člověk starší, tím častěji se mu stává, že po červeném vínu druhý den bolí hlava (na obranu Kagoru dodávám, že ani po mixu s bílým vínem a pivem mě hlava dnes nebolí ani náznakem). Marosh měl za to, že Kagor mi daroval jeho tatínek, já mu to odkýval (obzvlášť poslední měsíc byl na darované lahve vína velmi vydatný a moje paměť má dost omezené limity), takže skončil v batohu a byl donesen do bytu, kde mi byl darován. Lze to nazvat jinak než totálním trapasem? Na stranu druhou, bylo to víno tak dobré, že by opravdu bylo škoda jej nevypít s přáteli. A doma červené otevíráme jen když vaříme, což by si Kagor asi nezasloužil.

Párty to byla vydařená a nejen díky sušené šunce, která oblažovala naše chuťové pohárky po celý večer. Viděli jsme po dlouhé době zase AdaMMa s přítelkyní, Buchťáka s přítelkyní, Turba a dorazil i Kačena, kterého Enimen a Lobo občas vykreslují jako arcisatana a přitom tak asketického chlapce aby pohledal. Mluvilo se samozřejmě i návštěvě Svatého Martina, kde větší část přítomných byla. Odhalili nám, kdo z tohoto tripu měl nejlepší nos na dealery (najít jej do 12ti hodin od příletu na ostrov nelze nazývat náhodou) a kdo naopak nejlepší maskování pro převoz pochutin přes hranice. Ok, už tomu věřím, seriál Californication je jen zcenzurovaná adaptace života několika českých blogerů a jejich přátel. Větší část osazenstva po chvíli zmizela do Akropole za Zbyněm, ale my trosky staršího vydání (Marosh a já) jsme pokračovali s Veronikou a Filipem.

Večer jsme si vzali taxi a mohu říct, že jsem usnul velmi velmi brzo. Ráno jsem dostal za úkol sehnat suroviny pro Maroshovo vaření (Dušené hovězí podle Itala), takže jsem se vypravil do obchodu. I zde mě čekal osobní fail, v podobě nezvážené zeleniny. Paní mne blahosklonně poslala si to zvážit a zatímco si lidé ve frontě mysleli o mojí osobě spoustu nehezkých věcí, obíhal jsem pokladny v oddělení ovoce a zeleniny. U první váhy maminka nechala dítě mačkat knoflíky, takže místo rychlého vážení šlo o testování mých nervů. Druhá váha si žádala dodání pásky, utřetí se vinul had lidí a čtvrtá byla osamocená. Dorazil jsem včas, omluvil se člověku za mnou a sbalil se jak rychle to šlo. Platil jsem Maroshovou platební kartou. PIN jsem naštěstí nezapomněl. Pak jsem dorazil domů, odstrojil větve reprezentující ducha Vánoc (nacpal jsem je do igelitky, kam taky patří), sundal jsem blikající žárovičky, vyluxoval jsem v podstatě celý byt a za chvíli se pustím do přípravy pečených brambor. Fotky zřejmě budou následovat…

P.S. Ráno začalo nádherně i díky skvělé ruční práci mého miláčka, tímto přidávám po ústním poděkování i to písemné…