Svádí to k tomu porovnat dvě restaurace z TOP10 nejlepších podniků v České republice, byť nemá cenu zastírat, že se jedná o pohled laický, protože z tohoto žebříčku jsme zatím navštívili pouze 4 restaurace. Mimochodem dnes vycházejí oficiálně noví Roxette, tak jsem je už včera koupil tomu mýmu nezbedovi. Přeju pěkného Valentýna všem, kteří ještě tu svojí lepší půlku nenašli a těm, kteří se s ní víc trápí než radují. Bude líp.

V sobotu jsme zamířili do La Degustation Bohéme, aneb dle Mauerova výběru nejlepší restaurace v zemi (mimochodem je zmíněna i v Michelinu). Bylo to v rámci Grand Restaurant Festivalu a stálo to za to. Letos to byla naše druhá festivalová zastávka a tak lze srovnávat s Radisson Blu hotelem – Alcron (aktuálně sedmá nejlepší restaurace v zemi). Ačkoliv je Bohéme výrazně větší než Alcron, je zde docíleno vyšší intimity slabou intenzitou osvětlení. Dostatečně osvícené jsou defakto jen stoly, na které nám byly postupně servírovány vpravdě degustační verze pokrmů a to i co se týká parametrů velikosti. Bod pro Alcron. Jeho verze degustačního pokrmu byla o trochu větší a člověk z ní mohl nejen opravdu ochutnat, ale snad se i najíst. Nicméně ve srovnání s loňskou návštěvou V zátiší (aktuálně devátá nejlepší restaurace) to letos byly opravdu spíš jednohubky. Co se týká servisu, je to téměř nerozhodně, ale lehký odstup v Bohéme mi byl o chlup bližší (možná za to může i ono slabé osvětlení a fakt, že obsluze vidíte méně do tváře). Bod pro Bohéme. Na přivítanou jsme dostali tataráček, který nasadil laťku vysoko. Následoval ho první chod, kterým byl třeboňský kapr, citronová omáčka a brokolice. Ve srovnání s treskou v Alcronu by toto jídlo bez problému obstálo, byť mi nedá znovu nepřipomenout fakt, že z velikosti jedné porce tresky v Alcronu, zde zasytili stůl pro čtyři. Rozhodně to ale byl ten nejlahodnější kapr, jaký jsem měl tu čest na talíři potkat. Následovala hovězí loupaná plec, smetanová omáčka s čerstvým koprem a dušená brambora. Omáčka až téměř pěnového charakteru si to s dokonale upraveným masem, bramborou a koprovým olejem rozdávala tak, jako by šlo o její první a poslední čtyřku v životě. Srovnávat to s pomalu pečenou dančí kýtou v pistáciové krustě (Alcron) ale zkrátka nejde. Obojí bylo geniální. Následoval uzený vepřový bok, kapustová esence, česnekové pyré a tudíž jídlo, které bych nikde jinde nepozřel. A zázrak se nestal ani zde. Dokážu sníst slaninu nebo tlusté a prorostlé maso nakrájené na mikroskopicky tenké plátky, ideálně ještě vysmažené, ale naservírovat mi centimetr tlustý tučný vepřový bok a očekávat, že jej pozřu je jako učit koně mluvit plynně francouzky. Vyřízl jsem dva tenké kousky masa a zbytek putoval na Maroshův talíř. Zbytek byl samozřejmě velmi dobrý a protože to vypadalo na konečný chod, doobjednali jsme si všichni čtyři (na Valentýnskou večeři jsme vyrazili s Vojtou a Pavlem) ještě pošírovanou hrušku ve vlašském ryzlinku, míchaná vejce nasladko s palačinkou a mákem. To nás docela zapláclo a je nutné dodat, že vajíčka na sladko jsou docela zajímavým zpestřením. Poté jsme dostali ke kávě ještě tři pralinky a když jsme zaplatili a odcházeli, čekalo nás překvapení ve zlaté krabičce. V ní se ukrýval zákusek ne nepodobný větrníku z odpalovaného těsta. Dlužno dodat, že velikostně to byl jednoznačně největší chod toho večera. Takže jak nakonec dopadl souboj mezi Alcronem a La Degustation Bohéme, když jim to pískal Kombajn? Marosh se mnou asi nesouhlasí, ale poměr cena/výkon hovoří jednoznačně pro Alcron. Vařit každopádně umí v obou restauracích. Na stranu druhou má Bohéme poměrně zajímavou večerní nabídku za fixních 1000 Kč, ve kterém jsou čtyři degustační porce a čtyři amuse-bouche maison, což zní poměrně dobře a hrozí, že byste se z takového menu i najedli. Že zde dvojka coly stojí 75Kč pochopit lze, horší už je pohled do vinného lístku, kde je za moravská vína obvyklá cena kolem sedmi set korun a pokud si chcete k vícechodovému menu dopřát sedm druhů vína, bude vás to stát přes dva tisíce navíc k zhruba stejně ceněnému jídlu. Bohužel asi ještě nějaký čas nebudu vydělávat tolik, abych si desítku za romantický večer pro dva mohl dovolit…

Pak jsme zamířili (k mé nelibosti) do HardRock Café, což je (a vždy bude) místo, kde jsou Češi v menšině. Tentokrát na nás na odchodu dokonce mluvila obsluha pro jistotu anglicky. Jistě mi to lichotí, ale ruku na srdce, koktejl pořídíte levněji v již zmiňované La Degustation Bohéme než tady. A uznávám, že když se snažím většinu času šetřit, přece jen čas od času navštívíme tento druh podniků (pravda, tentokrát opět platil Marosh, protože pokorně čekám na výplatu).

V neděli jsme si pak dali snídani ve Světozoru kousek od bytu, rozloučili jsme se s klukama a já se pustil do přípravy oběda. Dělal jsem brambory se zeleninou a udělal jsem tři porce, abych si dnes odpustil oběd v restauraci. Poté jsem o den dřív vyrazil do Bontonlandu, abych Maroshovi koupil De Luxe edici nových Roxette, které si teda stejně už před 14ti dny stáhnul z webu, ale co s ním, když je chtěl legálně? Pravda, sice nechápu, proč normální jedno CD verze alba je v klasickém obalu a „de luxe“ verze je jen v papírovém ekopacku, ale já toho na tomto světě nechápu tolik… Takže tím a poukazem do kongresového centra na cvičení jsem si odkroutil dnešního Valentýna a dnes budeme mít klid.

A mimochodem ti, kteří jsou smutní z toho, že nemohli být ani u přímého přenosu prvního kroku člověka na Měsíci, mají dnes šanci být u něčeho podobného. Pamatujete si počítač Skynet z Terminátora? Dnes si to jeho taťka Watson rozdá na stanici CBS v přímém přenosu s těmi nejlepšími hráči soutěže Jeopardy! (původní předloha českého Riskuj). Watson nebude připojen k internetu, takže se bude muset spolehnout jen na svou databázi, na své rozpoznávání mluveného slova a na svou řečovou syntézu. Během přenosu by mohlo dojít i k vtipným situacím, ale asi nelze očekávat, že by diváci viděli tři varianty jeho odpovědí, jako na letošní demonstraci. Tam při otázce jak lze označit The Beatles na 3 písmena, zněla jedna z jeho odpovědí „gay“ (FAB four). Dnes večer by to mohlo vypadat nějak takto: