Jasně, po víkendu bych mohl třeba upravit fotky, ale kdo na to má mít čas? Dnes ale budu doma. Jednak musím zase věnovat čas a sílu žehlení a jednak musím regenerovat…

Víkend byl plný dobrého jídla i vášně. Hovězí po burgunsku, do kterého padla láhev červeného bylo skvostné. Stejně tak něžnosti, kterých bylo v naší postýlce nepočítaně. Užili jsme si i kulturu v podobě scénického tance Mad Hunt. Netušili jsme co nás čeká, ale bylo to napínavé a výborné. Respekt tvůrcům! Víkend se opravdu povedl a to i díky relativně krásnému počasí. Asi proto je realita všedních dní taková smutná. Při pohledu na šedivou oblohu má člověk chuť zavrtat se do peřin nebo požádat někoho o asistovanou sebevraždu. A to nejen kvůli hrozbě deště, ale zčásti taky proto, že ačkoliv se o to pokouším už hodinu, tak se mi stále nepodařilo se probudit. Jistě, včerejší večeře v podobě několika deci bílého, grogu a čtyř panáků „kapitána“, si dnes ráno vybírá daň. Pro tyhle rána mám jedno politicky nekorektní přísloví – Cítím se rozbitej jak cikánský hračky…

Českou politiku asi nemám sílu řešit. Těch sraček které padly na VV je tolik, že jen v ČR to může dopadnout tak, že nakonec ve vládě zůstanou a ještě si budou diktovat podmínky v tom smyslu, že vnitro je jejich. Vyloženě zklamáním VV po volbách je prezentace Radka Johna, který v roli ministra vnitra odhalil jen to, že je zřejmě docela hloupý a rád mluví o všem čemu nerozumí. Inu politik. Zřejmě není náhoda, že v další zbytečné anketě vede. I na straně rebelů ale došlo k roztomilému zvratu. Poslankyně Kočí měla doma štěnici. Každý tuší, kdo ji tam dal příkaz umístnit, ale protože mu to nikdy nikdo nedokáže, může být vlastně v klidu…