Do neděle jsme byli v Brně, ale pak jsme vyrazili na chatu, kde jsme strávili nádherné tři dny. Se špatným signálem na mobilu, ale v teple a spolu…

V neděli měli chlapci problém přejít ze spánku do bdělého stavu. Takže až kolem jedenácté jsme se konečně nasnídali, pak přišla na řadu koupelna, balení a kolem druhé jsme se zastavili na oběd v restauraci U bílého beránka. Je to restaurace v prvorepublikovém stylu s příznivými cenami (předkrm + oběd + pití za 200 Kč na osobu), krátkým jídelním lístkem a hlavně opravdu dobrým jídlem. Dal jsem si výborné konfitované hovězí se šípkovou omáčkou a karlovarským knedlíkem a z těch tří jídel, které jsem ochutnal (vždy si vzájemně jídla chutnáme) to bylo to nejhorší co nám na stole přistálo (chutnalo to i tak skvěle). Pak jsme vyrazili do Zábřeha (já používám Zábřehu, ale Tomáš mne přesvědčuje, že místní skloňují podle vzoru „les“) nakoupit a pak ještě kousek dál na chatu. Koukli jsme na dva nové díly Big Bang Theory, pustili si první díl Castle a protože jsem bohužel nezkopíroval sebou nový díl Glee, začali jsme seriálovou sezónu bez něj.

V pondělí ráno jsem se probudil na gauči, (kde spím v úplně jiném směru, než zamýšlel designer, protože mne jinak tlačí dřevěný rám do zad) docela brzo. Zubní kartáček jsem si zapomněl v Praze a Brně (ano, mám pro každé město jeden) a tak jsem se zabavil tím, že jsem se pokusil rozdělat oheň (večer mi to dvakrát nevyšlo). Pyroman tentokrát zvítězil a brzo se chata nádherně prohřála tak, že jsem mohl skočit do vany a nebát se o to, že prochladnu. Jen se signálem Vodafonu je to tu horší (doslova tragédie). Venku se dostanu na několika centimetrech čtverečních i na dvě čárky. Načítat přes to internet je utrpení. Ale na dovolené zkrátka asi člověk být online nepotřebuje (kdo ale posbírá zeleninu v Monster World na G+???). Dopoledne jsme se vydali na elektrárnu Dlouhé stráně, což je největší česká přečerpávací elektrárna. Vtipné je, že tato elektrárna vlastně více energie spotřebuje než vyrobí, to ale nevadí, protože plní funkci vykrývacího zdroje a spotřebovává levnou noční energii a produkuje drahou denní. S dalšími ekologickými (a výkonově nestabilními) zdroji energie jako je vítr a slunce bude její význam i nadále růst. Výlet to byl příjemný, byť asi nikdy nepochopím, co vede k tomu některé rodiče brát na exkurzi do elektrárny několikaměsíční děti. Ano, nyní budu drsný. Během výkladu se zachovala lektorka profesionálně a nekompromisně plačící dítě (i s rodiči) vykázala. Pokud to zajímá tatínka, budiž, ale to dítě z toho nemůže mít nic a akorát ničí zážitek těm, které to zajímá. Jednu fotku z elektrárny jsem hned tento týden využil i u nás na webu.

Vezmu to zkrátka, protože na dlouhé vypisování bohužel nemám ani čas, ani sílu. V úterý (Marosh slavil Kristova léta + 2) jsme se vypravili s klukama na Praděd. Protože ale kluci pozdě vstali, nakonec jsme se na něj ani nevydrápali. Šli jsme skrze Karlovu Studánku kolem Bílé Opavy. Jak jsme na konci zjistili, jedná se zřejmě o nejnáročnější (nicméně krásnou) cestu. Údolí je krásné i na podzim, člověk potká po cestě spoustu malebných míst i vodopádů. K Ovčárně jsme se vyškrábali až kolem půl páté, kdy odjížděl k parkovišti dole (kde jsme měli auto) předposlední autobus. A protože za hodinu bychom cestu nahoru na Praděd a zpět nezvládli, schovali jsme si úplní vrchol na příště. Fotky z výletu budou zhruba do měsíce. Ano, stále mám zhruba měsíční skluz s úpravou, včera jsem teprve dokončil fotky z Kostnice, kde jsme byli i s Frankem 27. srpna.

Ve středu jsme už museli opustit chatu a vydat se každý domů. Po výborném grilování tedy Tomáš jel do Brna, my do Prahy. Cestou jsem v noci fotil abstrakce na dálnici. Protože fotek bylo málo, zvládl jsem je upravit přednostně. Nástup do práce nebyl zrovna lehký. Jednak se mi sakra nechtělo, jednak mne čekalo v mailu přes 400 mailů. Schránku se mi nakonec podařilo zkrotit. A teď hurá na další resty.