o tom jsem tu už psal, prostě nemám z mojí velmi blízké budoucnosti dobrý pocit…

Na druhou stranu, když si to člověk probere a promyslí… Nikdy jsem se nesnažil sundávat si trenky, když lantrína byla ještě daleko (tady jsem vlastně ale už uvnitř). Problémy řeším většinou až příjdou nebo když je možnost jim předejít v plánování. Jsem mistrem krizových scénářů, protože se často snažím hasit AdaMMovo utopistické nadšení. V některých věcech jsem prostě skeptik a o to větší mám radost, když mi AdaMM dokáže, jak jsem se mýlil. Nepošle mě do hajzlu, ale prostě mi dokáže, že nemám pravdu. Je čas, abych se od svých přátel začal učit. V poslední době jsem vůbec nebojoval. Zakrněl jsem. Neměl jsem důvod bojovat, protože jsem byl spokojený. I ty fotky nakonec někde visí, i v Brně jsem už dělal projekce, měl jsem fotku na obálce barevného časopisu, to byly jediné výzvy. Výzvu ve svém zaměstnání jsem necítil už pěkně dlouho. Prostě jsem ve svém kanclu dělal co se očekávalo, někdy ani to ne. Jsem asi magor, ale svým způsobem i když prohrávám jen velmi nerad, si dokážu i tu prohru užít a vychutnat. A dobré víno i jídlo člověk nejvíc ocení po zápase. Ať to teda už dopadne jakkoliv, bít se budu. Se vším okolo i se sebou.

Takže situace je zlá, nikoliv však zoufalá…