ano, mezi okamžikem, kdy jsem byl v baru a okamžikem, kdy jsem došel domů a začal montovat žárovky bylo podezřele prázdno…

Tedy, spíš jsem zamlčel skutečnost, že jsem z baru neodešel přímo domů, ale moje cesta vedla přes dva kluby. Přes v současnosti můj klub číslo jedna – 7. nebe a přes v minulosti můj klub číslo jedna – Perpetuum. A byla to cesta veselá, zábavná a vzhledem k tomu, že si od pátku dávám už jen jednu kapsli třezalky před spaním, pravděpodobně i upřímně přírodní.

Deivis mi zavolal do baru a já neměl moc práce s tím rozhodnout se, zda chci vidět potřetí Snowboarďáky nebo jít za trochou taneční hudby (a že to bylo pěkné retro z Mobyho, Fatboy Slima, Chemical Brothers, Whiseguys a dalších) do 7. nebe. Sotva jsem otevřel dveře, uvítal mě Deivis, Ivoš i Radan neskutečným řevem. Kromě toho tam byl Masterpiece, Kristýna, později se přidal ještě Petr s doprovodem a v hlavě marně hledám jméno kluka, s kterým jsem se seznámil už na Magionu. Ten se motal zprvu kolem DJe. Dal jsem jedno pivo a to v kombinaci s Jackem zareagovalo. Dokonce jsem pařil na skoro prázdném parketu. Do tance jsem zapojil všechny anomálie mého těla mimo velkého nosu. Prostě „Hnus velebnosti!“ :D

Choval jsem se poměrně extrovertně, nu což, ale zábava to byla brutální. FUCK VALENTÝN! Pařit se bude. Po chvíli jsme se ale sbalili a postupně se přesunuli do Perpeta. Na Kobližné jsme si ještě dali Bobika (já i Deivis s hořčicí) a Ivo hambáč. Perpetuum bylo poměrně plné, dal jsem si malé pivo (rozhodl jsem se, že jednou za čas musím pročistit trubky) a pak jme dali fotbálek. Původně jsem tam chtěl být jen 15 minut, protáhnul jsem to na 45, abych stihnul rozjezd. Moc pěkný večer. Hoši děkujem!!!

Mno a nakonec jeden link od Slamičky, pokud dáte TOHLE, tak jste maséři a hustokrutí týpci!