dnes to bude hlavně o fotografii a něco krátkého o včerejší premiéře krátkého dokumentu k projektu NSIR…

Včera jsem bohužel nedostal nejlepší zprávy. Chtěl jsem zkusit dálkové studium fotografie v Opavě, nicméně mail který jsem dostal, byl jasný. Pokud nemáte fotoaparát na film, tak v žádném případě nějaké studium nehrozí. Doslova: „Je nemyslitelné, že by mohl některé úkoly splnit bez vlastního zpracování fotografického obrazu v laboratoři.“ Stejné stránky přitom vzdychají nad tím, že se u nás zatím moc školy nevěnují digitální fotografii. Zřejmě je tam nějaký rozkol. Chápu, že student musí zvládnout všechny fotografické techniky a technologie, jen mi není jasné, proč je musí zvládat prakticky, když stejně do dvou let digitální fotoaparáty analagovou fotografii převálcují (alespoň co se týká třídy kinofilmových fotoaparátů). Inu jsem asi další digitální barbar, který investoval do digitálu a nechce se mu dávat dalších 10 tisíc za tělo analogu, 30-50 za objektivy a pak cpát další peníze do filmového materiálu.

To co jsem napsal výše mě mrzí ze dvou důvodů. Jednak je tím řečeno, že analogová fotografie je víc (těžko budou po studentech žádat aby si mimo analogové zrcadlovky koupili i digitální (byť je digitální fotografie v osnovách) než ta digitální… A jednak tím tento institut nechá vyrůstat další fotografy bez patřičného vzdělání, protože v dnešní době jde do analogu málokdo (nejsem jeho odpůrcem) a co chybí VĚTŠINĚ majitelů digitálních fotoaparátů je vzdělání. Zásady kompozice, využití filtrů, jak funguje clona, co to vlastně je… Těch věcí, které by člověk měl o focení vědět je neuvěřitelně mnoho. Když jsem začínal fotit, byl jsem pánem světa. Pak jsem se zakousával čímdál víc do teorie focení a zjistil spoustu věcí. Získal jsem tak pokoru. Nechci se rouhat, ale možná poprvé v životě aspoň v něčem. Na svém fotoaparátu jsem v životě nepoužil režim AUTO. Byl bych rád, kdyby takových lidí co fotí na režim AUTO bylo co nejméně. Možná za pár let ze zkostnatělé školství této republiky probudí. Pravda, jen stěží už stihnu limit 26ti let, ale aspoň tu bude jednou šance se poctivě vyučit řemeslu a ne jen fušovat.

V jedné z reakcí včera je zmíněno že mám i své anti příznivce. Mno… dík. Včera bylo mimojiné i to slavné promítání rok poté – NSIR. Ufff. Fakt jsem si nechtěl ukrást třetinu filmu pro sebe. Na druhou stranu celý dokument začíná mým comming outem, takže po prvních dvou minutách jsem se už nemohl za nic stydět, protože nic horšího jsme netočili… Slečna barmanka byla skvělá, vůbec jí nevadilo že jsem tam každého líbal, nosil jsem sestry Marijánku a Markétku za krkem (každou zvlášť), skákala tam po mě, fotili jsme se v podivných pózách a vůbec jsme tam blbnuli jak malé děti.