lichotky, šoking a něco o Miláčkovi…

Žasnu z jakých stránek na mě někteří návštěvníci chodí… Třeba TOHLE mi doslova vyrazilo dech. Ale to není jediná věc, která by mě udivovala. Když mi třeba na chatu říkají že jsem hezkej a sympatickej, tak se červenám a jsem na rozpacích: Jsou všichni slepí, tak nadržení, mají špatný link nebo dělám pěkný fotky na kterých jsem i já tolerovatelnej??? Nevím, ale stejně mi to dělá dobře. Škoda, že nikdy nezjistím, kdo to myslí upřímně…

Včerejšek stál za to. Na firemní oslavu jsem fakt jít nechtěl, neplánoval jsem ji. Nakonec ale zvítězila představa teplého…. voňavého… jídla a alkoholu. Samozřejmě, že jsem zrovna měl na sobě jen starý vytahaný rifle. Akce byla fantastická, ale stejně jsem si průběžně odskakoval na internet. Jednak jsem včera měl opravdu opravdu velkou chuť na sex, jednak jsem AdaMMovi pomáhal jako přítel na ICQ ;) hádat obrázky z filmů. Nakonec máme oba po jednom lístku do Špalíčku, druhou sadu vyhrála Marjánka :). Na netu jsem nenašel nikoho, koho bych akceptoval v posteli a on mě (někdy si říkám díkybohu za to, že jsem TAK vybíravej), takže mě šéf hodil někam k Mýdlu. Naproti je hospoda, kam jsme se uchýlili. Rozebírali jsme blogování i moje nekouření. V první části mi to foukali všichni přímo do pusy. V druhé části exceloval Unzemi. Včera jsem jej nepoznával. Když po minulé schůzce napsal TOTO, měl jsem sám ze sebe fakt špatnej pocit. Jenže včera byl jak vyměněný, párkrát mě dost vyděsil (prostě mi ten minulý večer oplatil) a nakonec jsem inhaloval kouř přímo z jeho úst – rty na rty.

O kom psát dál? Někdo tu chtěl abych pokračoval tam, kde jsem skončil. Tak tedy Miláček. Je to krycí jméno pro kluka, o kterém jsem si myslel, že by mohl nahradit mého prvního kluka. O tom tu konec konců taky nic moc nebylo. Miláček byl jeho přesným opakem. Byl to velmi klidný, usedlý, milý chlapec. Bohužel jsem velmi brzy zjistil, že byl až přespříliš hodný, klidný. A to nejen v posteli. Prostě byl tak sladkej, že jsem z ničeho nic dostal chuť jej zabít. Nejhorší na tom je, že to nebyla jeho vina. Ze začátku jsem se do něj zamiloval a když jsem nechal zamilovat ho do mě, tak jsem to skončil s tím, že to nemá cenu. Bylo to ode mně hnusné, odporné, hnusil jsem se sám sobě, ale zároveň jsem cítil, že to je jediná cesta ven. Měl jsem jen dvě možnosti, pokusit se ho nevidět (což téměř bez vyjímek dodržuji doteď) nebo nějaký prášky. Zkrátka jsem hupnul z extrému do extrému a to nebylo nejlepší. Pochopil jsem to brzo a snažil vše dát do původního stavu, ale jsem si vědom toho, že minimálně Miláčkovi jsem tím mohl ublížit…