den podle diáře a zvrhlý čmuchal a šmírák…

Tak tady máme úterý a zatímco většina z vás musela do práce, já se jistojistě ještě doteď válím v posteli. Za chvíli přijede zajíček a já se budu po čase oddávat činnosti, které se mi v poslední době zoufale nedostávalo – sexu. Když se podívám do diáře tak vidím, že si ještě budu muset skočit o půl šesté do E-banky, aby mi zrušili účet. A jinak mám celý den volný. Vím, že dva tři dny mě to bude strašně moc bavit, ale pak mi bude scházet internet. Za těch pár let co jsem „připojený“ se závislost vytvoří.

Myslím že pomalu nastává čas, kdy bych měl začít uvažovat nad dárky. Možná, že vyrazím právě dnes do města. Oproti všem uhoněným lidem s výrazem rozzuřeného dobrmana, který nestíhá prchající kořist, budu nádherně klidný. Alespoň do té doby, než si stoupnu do první fronty k pokladně. Ale nebudu tu psát o vánočním shonu, o tom teď přece píše každý a mě ta obecná témata nikdy moc nevzrušovala. Ale stejně. Jen tak bloumat rozsvěceným městem nad kterým se snáší tma, nedostatečně silná přebít svojí silou tisíce malých žároviček, neonů a plamínků a pozorovat přímo prchající chodce, jak nervózně pokukují po výlohách, ženou se stále kupředu a netrpělivě očekávají, kdy tohle šílenství skončí, aby si mohli na pár chvil hrát na dokonale harmonický svět plný míru, mi přináší jisté, svým způsobem zcela jistě zvrhlé, potěšení.