jste tu vůbec? tím přítelem nemyslím svého bývalého přítele, myslím tím jednoho hetero přítele.Pondělí. Pohled do kalendáře a je mi jasné, že většina z vás do práce či školy ani nejde. Nevzít si dva dny dovolené a nebýt doma tak 9 dní v kuse by bylo od vás hloupé. Tedy samozřejmě jen v tom případě, že těmi dvěma dny dovolené disponujete. Ale přece jen, pokud jste se i v dnešní den namáhali vůbec sem kliknout, měla by být vaše zvědavost ukojena. Říkám to proto, že já si už týden válím šunky a vkládá to za mě ten inteligentní systém od Artura, který najdete na BLOGUJE.CZ. Je to už pár dní, co jsem začal představovat některé lidi z mého okolí. Dnes došla řada na někoho, s kým jsem zaručeně nespal a je to dokonce víc než kamarád.

Ten level o stupínek víš se jmenuje přítel a ti kdo sem chodí pravidelněji, tak jim jméno AdaMM nebude neznámé (tak tuhle větu jsem zde nechal ZÁMĚRNÉ, aby jste viděli co jsem schopen stvořit po třech hodinách psaní. Pro ty, kteří ji chtějí rozumět, to zopakuju nějak líp v další větě).

Ten level o stupínek vÝš se jmenuje přítel a těm kteří sem chodí častěji, jistě nebude jméno AdaMM neznámé.

AdaMM je člověk, který mě ovlivnil jak nikdo v Brně. Poodhalil mi spoustu světů, o kterých jsem neměl předtím ani zdání, seznámil mě s desítkami jedinečných lidí a velmi výraznou měrou ovlivnil nejen moje názory, zkušenosti, ale nebojím se říct, že i život. První náš kontakt se datuje někdy do roku 1996 (zhruba, je to fakt už dost dávno), kdy jsem ještě studoval střední školu na Olomoucké 61 a on chodil na gymnázium na Vídeňské. Měl tenkrát jako nadšenec do internetu (myslím že za těch 8 let přece jen internet došel někam jinam) elektronický časopis s názvem Progresivní fóbie a mě se ten název zdál tak neskutečně výbornej, že jsem nemohl odolat a začal jsem přispívat. Někdy v tom období taky vznikla moje přezdívka, protože jsem přemýšlel jak svoje úchylárny podepisovat. Kolem AdaMMa bylo plno podivně zajímavých lidí, ať už Tomáš aka Swettr (undergroundová skupina Čvachtavý lachtan), Danny (dost věcí má na pismak.cz), či někteří AdaMMovi spolužáci. Časem se Progresivní fóbie rozpadla, pokud mě paměť nešálí, vzniklo 8 čísel. Ale AdaMM mi dal nahlédnout také do techno světa, ve kterém mě potom jak je jeho zvykem opustil ( :-), sorry AdaMMe, ale přišlo mě to celkem výstižný). On má totiž tento človíček podobný talent jako pán z vyprávění Mirka Donutila. Ten pán, který se nadchne pro rybičky, zatáhne do toho dalších 20 lidí a když ho potkáte za dva měsíce, tak už rybičky nemá, za to se učí chovat hady. To AdaMM stál za mými prvními návštěvami Fan Favoritu, kde Karel Rujzl aka Kaix (šéf brněnského techno podsvětí s názvem RAVE.CZ) pořádal tenkrát ještě značně undergroundové technovečírky „Next generation“, to AdaMM mě seznámil s tehdejším Djem a moderátorem rádia Jih – Petrem Pivodou aka Peterem Pea, to AdaMM (nebo to byl Peter?) mě seznámil s Flamem (repeat.spytech.cz), to AdaMM mi ukázal svět demoparties (Fiasko) a v neposlední řadě to byl právě AdaMM s Peterem, kdo mě zatáhnuli do oceánu elektronické hudby v podání Future sound of London, The Orb, Dimitry from Paris… Dnes s odstupem času to vnímám jako nesmírné obohacení svého života. Ale ten výčet dveří které mi otevřel, není zdaleka úplný, literární večery v nezapomenutelné Vaňkovce (v těchto dnech tento architektonický klenot Brna srovnávají se zemí bagry a buldozery), čtení v Mýdle, na Leitnerce, za to všechno vděčím jemu. Stejně jako za fakt, že jsem jako jediný nestudující vysokou školu mohl odjet se studenty na týden do Prahy a věnovat se fotoreportážím z nepokojů ohledně summitu NATO, což byl velmi silný zážitek.

AdaMM mi ale není jenom mladším přítelem a učitelem, ale dokáže uvrtat člověka do naprosto neuvěřitelných věcí. Jako třeba ten den, kdy jsem jednomu klukovi v kavárně Cafe 99 tvrdil, že jsem ta holka která si podala inzerát, že hledá kluka. Vyprávěl jsem mu že jsem gay (tehdy jsem to jen mlhavě tušil) a dělám psychologický průzkum, jak se budou tito kluci chovat. No hrál jsem s ním asi hodinu divadlo, aniž by o tom měl on tušení a jen jsem se v duchu modlil, aby mě nezabil. V druhé místnosti to celé poslouchala skutečná holka, která si podala inzerát a několik dalších kamarádů. V jednu chvíli pak vstoupil na scénu i AdaMM a se slovy: „Jeéé Sofie, co tady děláš?“ si přisednul a přiléval oleje do ohně ze svého bezedného kanystru.

Kromě těchto veselých historek jsme spolu zažívali vzájemně i naše prohry a rozchody a vždy když jsem někoho potřeboval, tak tu byl. Když se řekne AdaMM, tak jediné synonymum které mě okamžitě napadne je „přítel“. A to neříkám proto, že si to tu určitě přečte, to říkám proto, že tak to prostě je. Doufám, že až se jednou bude dostatečně dlouho soustředit na svůj cíl, tak jej dosáhne, protože jediné co mu občas chybí je vytrvalost dotáhnout věci do konce. Ale to on ví.