ja nedostat od opilého buzeranta po hubě (expresivní výrazy jsou mi vlastní) a už se nad sebou konečně zamyslete…Jsou Vánoce. Ta pohoda. Tedy až za pár hodin, dokážu si představit, jak dost z vás shání vánoční dárky kolem poledne. Já letos poslední dárek kupoval v pondělí 22tého, takže jsem dávno v klidu. Vlastně jsem s největší pravděpodobností už včera odpoledne odjel domů k našim a zatímco se u nás doma snažím postit, abych viděl večer zlaté prasátko (ve skutečnosti uvidím leda tak ho.no), vám budu vyprávět co se mi stalo na narozeniny.

Bylo to vlastně až den po nich, ale vezmu to pěkně od začátku. Jednak jsem dostal pánvičku (tu jsem si fakt přál, protože v kuchyni mám jen jeden hrnec) a tancující penis (zpívá, tančí, proste radost pohledět :-0). Večer jsem pak jel do Vranovic na breakbeatovou akci Logarhytm, kam se kromě Tchendos měl dostavit i Jan2 z Ohmsquare, ale ten byl nemocný a omluvil se. Od kluků z Tuzexxu jsem dostal tuzexxacké triko (bez ironie – rád nosím tyhle věci) a pak jsem mimo focení bumbal víno s kolou, později jsem stáhnul s Haničkou každý asi půlku šampusu, dva panáky Pushkina… Hanička toho zvládla o dost víc než já a dlužno dodat, že na to vypadala. Přesto když jsme ráno skákali do vlaku, už byla čilá, milá, v pohodě. V dobré náladě jsme počkali na Hl. nádraží na tramvaj číslo 1 a bavili jsme se, smáli se a pozorovali lidi. Když jsem ji na Moraváku zanechal v tramvaji svému osudu, došel mě mladík se slečnou. On ve velmi podroušeném stavu se chtěl prát. Slečna se ho snažila upokojit, ale nezvládala to. Dvě věci nemám ve zvyku. Dobíhat tramvaje a prát se. Tramvají sem už pár doběhl, přiznávám, ale bitka okolo šesté ráno po narozeninách, na to jsem fakt neměl náladu. Naštěstí jsem velmi výslovný a zatím jsem vždy dokázal slovně konflikt urovnat (často iniciovaný z druhé strany). Tentokrát jsem ale vystřílel většinu arzenálu slovní zásoby na odvrácení konfliktu, ale stále to nestačilo. Zbývalo jediné. Protože jsem všímavý, nemohl mi ujít trošku přihřátý hlas kluka i jeho gesta v tramvaji. Oblečení taky souhlasilo, riflový kabát s kožešinovým límcem by na sebe víc jak půlka heterosexuálních občanů nikdy nevzala. „A to ti vadí co, že jsem buzerant?“, zeptal jsem se a doufal jsem, že můj instinkt tentokrát trefil do černého. Kdybych se zmýlil a byl to nalitý heterosexuál s přítelkyní, dostal bych po této hlášce pravděpodobně ještě nějaký pěstní bonus. Strnulý výraz v jeho tváři mě ale ujistil, že tato věta byla zásadní. „No vy dva jste se hledali.“, nebo něco podobného prohlásila jeho kámoška. Následovalo menší zpovídání o gay klubech, jestli náhodou nekecám. Po upřesnění polohy několika klubů (Kings, H46 – nikdy jsem nebyl, ale vím, u Richarda, Áčko – to není G+L only), bylo jasné že pokud nejsem gay, tak jsem velice, velice divný heterák s mimořádnýma znalostma. Vydal jsem se i s nimi na 5ku, protože slečna vystupovala na náměstí 28. října. Chlapec se uklidnil, chvilku se na mě díval a pak jsme se na rozloučenou políbili stylem „jazyk do krku“ (asi se opravdu chtěl ujistit o mojí orientaci, těžko říct. Proč jsem to udělal já ani nevím, je fakt, že jinak byl celkem milej.)

Celým tím příběhem jsem chtěl jen naznačit, že občas se vám může vyplatit i taková věc jako je menšinová sexuální orientace. Přiznávám, je to sice dost nepravděpodobné, ale stát se to může. Dnes je den jako každý jiný. Akorát že se kdysi dávno někdo rozhodl, že je to den, kdy se asi tak plus mínus mohl narodit Ježíš Kristus a vznikly Vánoce (doufám že tohle prznění dějin Didactylos vydýchá, každopádně bližší informace o vzniku tohoto svátku najdete ZCELA URČITĚ na jejím blogu). Já vím, většinou se říká ve všední dny o výjimečnosti každého dne, každé minuty vašich životů. Já to dělám ve svátek a možná tím trochu degraduju Vánoce. Pokud ten nahoře skutečně existuje, snad mi to promine spolu s milionem dalších věcí kterých jsem se dopustil či dopustím. Já bych jen byl skutečně rád, kdyby každý prožil aspoň tenhle jeden den tak, jak by si přál. Vánoce jsou svátkem sentimentálním a člověk se většinou vrací a přehrabuje v minulosti. V mnoha domácnostech bude u štědrovečerní večeře chybět člověk, který už nikdy k tomuto stolu nezasedne. V mnoha domácnostech se děti nedočkají jednoho z rodičů, protože si jsou maminka s tatínkem už cizí. Skoro všem z nás bude někdo u stolu chybět. Těm kterým bude chybět nejvíce lidí mohu jen říct, že jsou velmi šťastní lidé, kteří mají a měli hodně přátel. A my všichni si uvědomme, že ten náš život není pevný a neměnný, ale v životě se všichni navzájem jen míjíme a pokud si nevychutnáváme blízkost druhých, ochuzujeme tím hlavně sebe

Čtu si zpětně co jsem napsal a doufám, že v tom někdo najde hlavu a patu. Text co tu leží, zní tak pateticky, že pokud si tento příspěvek otevřu já sám za týden, asi neuvěřím, že jsem to psal já sám. Ale to je normální. O Vánocích se lidé na krátký čas mění…