pravda, moc jsem si včera nepřivstal…

Vzbudil jsem se zhruba o půl jedenácté. Naházel jsem nějaké prádlo do pračky a sesbíral jsem veškeré trika ze sušáku. Některé kousky tam leželi již měsíce a vždy jsem je posunul. Pak se mi ozval kamarád, že mě vidí z okna a že počká než slezu a spravím mu PC. Štěstí, že mně viděl jen od pasu nahoru, protože běžně lítám po bytě nahý a záclony nevedu.

Došel jsem tedy k němu, systém vypadal dost nepoužitelně. Zprvu jsem to odhadoval na vadný boot sektor na disku, ale když jsem se nedostal do BIOSu, který různě zamrzal, pochopil jsem, že to bude něco závažnějšího, něco na desce. Obhlédl jsem situaci, odňal kryt, předělal pamět do jiného slotu a PC se rozjel. Hurá, stavili jsme se oba na kafe do Alfy, kde už na mně čekala Jane. Začal druhý den nákupů. Spodní prádlo, balící papír, pentle a kilometry chůze. Když si oba dva prohlíželi věci, docela mě dostaly jedny oranžové trenýrky a neodolal jsem. Ano, stal jsem se jejich hrdým majitelem, ale to hlavní, nějaký dárek pro Božského jsem neměl. Není se co divit, kdybych byl někdo jiný, taky bych nevěděl co mám koupit někomu jako je Kombajn. Textil jsem nechtěl moc riskovat, protože Božský má docela netypické rozměry a nechtěl jsem, aby mu něco bylo krátké na délku nebo aby mu to plandalo. Prošli jsme střed města a ačkoliv Jane už odpadla, my dva jsme se vydali ještě do Shoping parku. Tam jsme prošli všechno a stále nic. Nakonec jsme jen tak prošli Ikeu a něco se mi tu a tam i zamlouvalo. Jenže jsem stále byl zmítaný pochybnostmi, protože jsme spolu dnes přesně 3 týdny a já o něm vím pár obecných věcí, ale málo na to, abych si byl jistý. Nakonec jsem si řekl, že vzhledem k tomu, že máme dost věcí společných, nebude přehmat brát tragicky a stejně ho potěší a vybíral jsem trochu podle sebe. Takže mám pro Božského tři takové drobnosti a aspoň mám vymyšlené jednu věc, co ještě dokoupím. Jsem docela zvědavý, zda se alespoň v něčem trefím do jeho vkusu. Sobě jsem pak ještě koupil do koupelny předložku před umyvadlo a alespoň nebudu už nadále muset na zem pokládat špinavé ručníky. Samozřejmě je oranžové barvy.

Domů jsem došel docela utahaný, ale zvládnul jsem ještě trochu konverzace po icq, upravit fotky a dát prát další prádlo. Ráno bych si neměl zapomenout oblečení na kuželky včetně bot, které jsem vypral. Jsem rád, že za týden touto dobou už budou Vánoce za mnou.

P.S.: Děkuji za všechny projevy přízně k dnešním narozeninám, je mi opět o rok víc a letos mně to už ani nějak neštve. Asi se začínám po šestadvacetiletech smiřovat s tím, že stárnu…