k titulku mě inspirovala Janička, protože když se do výroby takové masky pustíte bez potřebných znalostí, mohou to být poslední zážitky dotyčného nebo v lepším případě zážitky bolestivé…

Ráno jsem vstal (no ráno… bylo po desáté) a Introvertovi jsem vrátil po cestě do města paměťovou kartu (ještě jednou díky za zápůjčku). Dali jsme si na České snídani (pizza u okýnka) a za zpěvu podivných lidí zpívajících náboženské písně uprostřed pěší zóny ji snědli. Pak se naše cesty rozešly.

Ani nevím jak to dělám, ale přestože jsem své oficiální vzdělávání ukončil roku 1998, mám plno známých a kamarádů mezi studenty. To si nestěžuju, to je prostě fakt. Proto se často objevuji na akcích, kde je drtivá většina vysokoškolských studentů (ne za ty kecy o školném mně zabít nechtěl dnes nikdo). Čtvrtý ročník festivalu Přesahy, tak byl už třetím ročníkem, kterého jsem se zúčastnil. Bylo kolem dvanácté, koupil jsem si první bagetu a šel s AdaMMem, Prokletím a Gorgonou hrát petanque. Cestou jsem potkal Wrauua a později došel Piwas. Nic jsem neplánoval, mimo workshopu o batikování. Ale stejně bylo věechno jinak. Potkal jsem totiž Jiřku. To je osůbka, se kterou mě pojí společné vzpomínky na projekt NSIR. Měla na starosti workshop výroby sádrových masek. Po obhlédnutí batiky, jsem nakonec skončil u sádry. Vždycky jsem chtěl zažít pocit, jaké to je 30 minut nemluvit…

Takže jsem si nechal vše vysvětlit a mohla začít procedura výroby. Pak jsem fotil pár dalších odvážlivců a nakonec mi ještě Jiřinka udělala fragment masky (to se pak uchytilo ještě u jednoho kluka, který měl bradku). A jak na to? Je to prosté. Vhodné je vyloučit styk sádry s chlupy, vlasy a vousy, takže oholení je silně doporučeno. V prvé řadě musíme obličej postiže… …ehm pardon dotyčného dokonale namazat něčím mastným. Bohatě stačí silná vrstva indulony. Pak mu zakryjeme malými kousky savých ubrousků oči a obočí (v jeho vlastním zájmu). Předem na proužky nastříhané sádrové obvazy pak namočíme ve vodě a postupně je klademe na obličej. Začínáme obvodem tváře a brady. Dále zasádrujeme čelo, oči a noc. POZOR, nos nesadrujeme zespodu, tudy člověk dýchá. Nos je velmi komplikovaná partie, proto dáváme dvojitou vrstvu. Nakonec skončíme rty. Během toho všeho a během schnutí sádry, které trvá asi 15-20 minut, se od maskované osoby nevzdalujeme. Osobu taky nerozesmíváme, jinak by se maska vlivem změn výrazů tváře nepovedla. Během tvorby masky na osobu mluvíme, ať ví co máte v plánu. Pamatujte, že dotyčný nevidí a obličej mu stahuje schnoucí sádra. Po uplynutí dané doby, nastává čas na sloupnutí masky. To se dělá tak, že dotyčný zapojí veškeré mimické svaly. Posadí se a dostatečně odloupnutou masku sejme dlaněmi. Pak se maska dál suší a nakonec se pomocí kousku sádrového obvazu (jeden zevnitř, druhý zvenku) zadělá díra po dýchacím otvoru. Sádra je ale sádra, takže momentálně ještě řeším problém, čím masku trochu zpevnit (jaký lak použít)…

Bohužel se mi během akce stalo něco, s čím jsem se ještě u mého foťáku nesetkal. Zatuhnul během ukládání souboru. Po vypnutí a zapnutí pak hlásil, že karta je chráněná proti zápisu. Fotil jsem tedy nouzově na karty 8 a 16 MB (na mizernou kvalitu). Pak jsem šel shlédnout několik málo krátkometrážních nezávislých filmů a Markétka mě nakonec přesvědčila, abych zůstal ještě na Narvany. Na ně jsem vyplácal poslední místo na kartě, když si mě odchytila jejich manažerka, zda bych jí nemohl poslat fotky na mail. Popsal jsem ji situaci s kartou, ona se zamyslela a vytáhla kartu typu Compact Flash, kterou mimo SM karet můj foťák taky podporuje. Nafotil jsem jí fotky, odevzdal kartu a vydal se k domovu…