zatím jsem nic nedostal, ale až je dostanu, tak se to prý dozvím…

Včera jsem tu nakousnul téma comingoutu, tedy situace, před kterou stojí každý člověk, který zjistí, že je s jeho sexuální orientací něco jinak. Tedy, neřeší to asi nijak zvlášť bisexuálové, což je možná důvod, proč je dost gayů nemá rádo. Ale možná je to prostě jen strach z toho, že zatímco vztah dvou gayů může ohrozit třeba pohledný teplý kluk, vztah s bisexuálem může ohrozit mimo pěkného kluka i 96% ženských. Když si najdete slovo "comingout" na internetu, asi narazíte na to, jak to skoro vždy probíhá skvěle, bez problému. Samozřejmě je příliš brzo soudit a sumarizovat ten můj. Faktem je, že reakce bratra (který o mojí orientaci věděl asi tři roky) byla taková učebnicová: "Tos jí neměl psát, bude jít to mrzet." Všimli jste si? Nějak jsem z toho kolečka trápení se úplně vypadl! Maminku to bude mrzet, tatínka to bude mrzet a mně je to asi jedno. Mně mrzí to, že jsem sedm let mlžil milej bráško. To mně sedm let užírá. A teď bych se měl cítit volný jako pták a skvěle. Jenže to tak nefunguje. Jako odpověd jsem nedostal nic. Žádný hovor, žádná SMS. Myslím, že i hláška: "V životě už tě nechci vidět", by zněla lépe než nic. Ale víceméně jsem se těch sedm let podvědomě připravoval na tuto situaci. Ano, dalo se čekat a já to taky čekal, že otec, který smýšlí levicově a o zmínky v TV o gayích komentuje nadávkama, to nevydýchá s noblesou, jaké by byl schopný třeba vysokoškolsky vzdělaný člověk. Nejlepší na tom je, že to možná ani otec neví. Třeba to teď před ním tají bratr a máma. Kdo ví? Já ne, jsem odříznutý od zpráv. Není to veselá situace, ale jsem rád, že nastala. A děkuju i za gratulaci ke comingoutu, kterou jsem dostal.

K dosti pochmurné náladě ale přispěl i Soptík. Když jsem mu po čtyřech dnech nezvedání telefonů, nereagování na SMS ani na konverzaci na ICQ napsal, zda jsme se třeba nerozešli a on mi to nezapomněl dát vědět, dostal jsem docela nečekanou odpověď. Něco ve smyslu: "Až to budu vědět určitě, tak se ozvu." AU. To teda byla s přehledem ta nejhnusnější SMS, jakou jsem za posledních pár let dostal. Miluju ho, ale nikdy bych už nechtěl zkoušet vázat si k sobě někoho, kdo to necítí stejně. Zítra to bude 21 měsíců od chvíle, kdy jsme se poprvé potkali. A když si pomyslím, že to skončí, tak já nevím. Je to prostě prázdnota. Na druhou stranu tou SMS odstartoval proces, kdy se ptám sám sebe, zda to má cenu. Zdá má vůbec cenu být gay a pokoušet se o vztah. Jak jsem napsal, miluju ho. Je úplně jiný jak já, ale to je věc, která mi na něm nikdy nevadila. Přišlo mi, že se doplňujeme. Možná to byl omyl, ale já tomu nemůžu uvěřit. Tak krásný omyl?

Co tu mám psát dalšího? Z práce jsem vyrazil do Alfy, kde naproti kavárně v prvním patře někdo dal k oknu stativ a pravděpodobně kameru. Nebo jsem paranoidní a byl to foťák a nemířil vůbec do kavárny. Třeba tam někdo jen při svíčce fotil. Třeba. To že jsem paranoidní neznamená, že nás všechny nesledujou, že? Domluvil jsem nějaké detaily ohledně další projekce do Perpeta, přitom jsme se vyrovnali a vlastně by mělo být všechno ok, nebýt těch dvou odstavců nahoře. Samozřejmě je těžké vytěsnit fakt, že se mi zcela rozpadá osobní život z hlavy. Ale minimálně do 23.12. bych si neměl nic udělat, protože promítám a navíc jsem si po jednom excesu dlouho vtloukal do hlavy, že je to fuj. A neměl bych být slaboch, že? Nechci lítost, nechci utěšovat a poslední věc, kterou chci, je "o tom mluvit", ostatně proto to píšu sem. Cítím se prázdně a to je horší než kdybych cítil vztek, zlobu nebo nenávist…

P.S. Nejlevnější banka v ČR odstartovala jižv neděli! Měsíční paušál nula, příchozí/odchozí platby nula, karta zdarma (VISA Classic) a souběžně z mKontem je venku i eMax spořící účet (3%). Velkým negativem zatím zůstává nemožnost platby do zahraničí (dle jednoho ze zaměstnanců bude zprovozněno v prvním pololetí 2008). A jak se ta banka jmenuje? Přece mBanka, o účet jsem si již požádal a rušit stávající budu postupně. První na řadě je ČS a po zprovoznění plateb do zahraničí i ČSOB…