jestli existuje něco, k čemu mi teď chybí fantazie, je to moje vlastní budoucnost…

Včerejší den byl rozhodně zatím nejblbější den v tomto roce. V práci to začíná jít do sraček tak nehorázným způsobem, že to trochu připomíná šikanu. Nyní jsme byli "rozesazeni", dvojice které jsme utvořili začátkem měsíce budou rozděleny na příkaz nadřízeného jinak. Občas mám pocit, že v té firmě se dějí věci bez zjevných příčin, jen aby se děly.

Poté jsem zašel za Robinem na vodní dýmku, což byla nejlepší část dne. Pak došel Pepík a všechno se začalo kurvit. Nebudu tu rozebírat cizí vztahy a nebudu je řešit vůbec, nepřísluší mi to. Do pizzerie za námi třemi dorazil i Kuba a Ilona. Shodli jsme se, že náš celý den v práci bylo peklo. Do toho jsem měl narážku na Pepovu žárlivost, což vyústilo v geniální zkázu večera. Šel jsem doprovodit Kubu, ten mi na cestě domů řekl, že chce být pro tento večer sám. Když jsem ho zahlédl ještě na ICQ a chtěl mu zavolat, tak to odmítl. Nemám mu pořád opakovat, že ho miluju…

Vykurvenej den, jsem rozloženej na kostečky. Asi jsem zkazil večer pěti lidem. Jediný člověk, na kterém mi opravdu záleží je doma a nechce se mnou mluvit. Já si tu brečím sám pro sebe a je mi opravdu hnusně. Nejraději bych tu večeři zase vyzvracel. V pátek mám promítat a je mi to jedno. Jestli se tohle nespraví, tak opravdu nevím. Bylo by těžké najít něco, co jsem celý život hledal a ani nedoufal, že něco takového existuje a zase to ztratit. Možná jsem prokletý…