dnes jsem v zápisu zcela upozadil svůj osobní život a nechal jsem psát gaye ve mě…

Chodit fotit na Mezipatra není zas tak náročná práce. Jasně, někdy si člověk musí zorganizovat čas a někdy musí počítat s tím, že se někde zdrží déle, než má napsáno v deníčku, nicméně to na člověka neklade jinak žádné další extra nároky. Musím říct, že opravdu mají můj respekt všichni dobrovolníci, kteří s organizací festivalu pomáhají i všichni ostatní, kteří je úkolují. Jsem rád, že jsem se mohl "vetřít" do jejich společnosti, protože mi to dává jakési vnitřní uspokojení z toho, že najednou zapadám mezi gaye. To neříkám jako nějaké alibi, to je prostě fakt. Organizátoři jsou lidé, které až na vyjímky potkávám jen v období tohoto festivalu a přesto v ně mám něco, co bych nazval důvěrou. A napadlo mě, že se svojí povahou jim tohle asi nikdy neřeknu přímo do očí, ale říct bych to měl, protože to je pocit, který mám. Takže vy všichni v Brně, Praze i ostatních městech, kam dozní ozvěny tohoto festivalu (Olomouc, Bratislava, České Budějovice): "Nevím jak často vám někdo za tohle vaše dítě děkuje, ale alespoň za mě: Díky".

No a jako každý rok přidám ještě postřeh. Někteří lidé na diskusích stále nejsou připraveni na to, že je tam někdo bude fotit a že by se mohli někde prozradit. Letos se zatím třeba nikdo neozval, ale z výrazu některých lidí nebo jejich gest bylo patrné, že kdyby pohled zabíjel, mám už možná pár smrtelných zranění. Smutné je, když člověk při editaci fotek dojde k závěru, že skrývání před objektivem se týká i někoho z dobrovolníků, kteří na festivalu pomáhají. Samozřejmě možná jen dělám unáhlené závěry (pro tenhle druh lidské chyby mám obzvláště slabost v mém životě) a někdo si jen právě potřeboval v onu chvíli detailně prostudovat povrch a strukturu svojí dlaně. Moje výzva k tomu se nebát, neschovávat a přijmout sebe sama míří právě k takovým lidem. Být gay neznamená automaticky být lepším ani horším člověkem. Neznamená to být chytřejším nebo podivnějším. Pro některé lidi vlastně být gay neznamená vůbec nic. Což je občas můj případ a myslím, že v ideálním světě by to byl případ ideální. My ale nežijeme v ideálním světě a nikdy nebudeme. Proto je občas nutné uvědomit si, že být gay něco znamená nebo by to něco znamenat mělo. Být gay znamená občas bojovat s předsudky a občas tu svoji odlišnost veřejně vystavit. Ani ne tak na odiv, jak někteří lidé kritizují třeba konání gay průvodů. Spíš je jen dobré připomínat, že lidé jsou různí. Někdo je tmavý, někdo světlý, někdo hubený, někdo tlustý, další chlupatý, jiný pihatý, někdo je buzna, jiný má chuť si oblíknout ženské šaty a někdo má bradavici na nose. Tento svět není ideální, jak jsem již napsal. Když máte nadváhu, pihy a bradavici na nose, nikdo vás předem neodsoudí, že jste úchyl nebo že nedokážete vychovat dítě, či že pro ně budete špatný příklad. Když jste lesba nebo gay, stát se vám to může. A stávat se vám to bude, pokud se G&L menšina bude schovávat a stydět. Za co? Za sebe…

A co ti náckové v názvu dnešního rozjímání? Kdo hádá, že jsem zvolil tento titulek s cílem docílit větší návštěvnosti se (tentokrát) plete. Někteří heterosexuálové bývají překvapení, když zjistí, že gay neonacisticky smýšlející jedinci nejsou fikce. Film z roku 2005 s názvem Chlapi, hrdinové a teplí náckové se promítá v Brně 8.11. a v Praze 11.11. a samozřejmě i na tento film jste zváni a nebojte se přijít podívat. Je to jeden z filmů, na který bych docela rád zašel. I když musím přiznat, že jako každý rok, ani letos netrhám rekordy návštěvnosti. Letos jsem totiž zatím nestihl ani jeden film. Ve čtvrtek budu nicméně v hledišti na pražském zahájení a možná stihnu i tu sobotu v kině Art.

Pro ilustraci toho, že být gay asi znamená stále něco divného přikládám úryvek z Blesku (úryvek naleznete na konci článku): "Přítel Venduly Svobodové Patrik Auš řekl: "Ten hošánek Hošek mě štve a já si ho ještě najdu. Copak nepochopí, že ublížil především Karlovi? Že pošpinil jeho památku? Není ani tak důležité, co je pravda, a co ne." Shrnu-li to, tak není důležitá pravda, důležité je ututlat, že se zesnulý choval homosexuálně, protože to špiní jeho památku. Z toho vyvozují, že není důležité, zda je Patrik Auš homofobní, to že je to člověk, na kterého bych se styděl plivnout, mu ale asi nikdo neodpáře…