sobotní akce v Červené kočce, nedělní nakupování a trochu sebebonzování o sebeúdržbě…

Musím říct, že se mi nikdy nestalo, abych odjížděl z Hlavního nádraží domů ve tři rozjezdem a pak ještě jednou o hodinu později znovu. Poděkovat tomu můžu svojí paměti. V Red Catu se párty myslím velmi povedla (bylo plno) a fotek jsem měl taky dost, takže jsem se zpakoval před třetí a utíkal na rozjezd. Ten jsem stihl, dojel jsem domů a uvědomil si, že jsem v klubu nechal svůj do plazmy zapojený notebook. Čas 25 minut Zdráhalova – Masarykova velmi svižnou chůzi byl přesně tak akorát, abych po vyzvednutí notebooku stihnul koupit ještě cigarety a tři minuty pozorovat jak do sebe začínají na nádraží bušit nějací nevybití chlapci. Potom jsem upravil prvních pár fotek, které se záhy objevily na gay bulváru (ale za link na blog dík).

Spal jsem asi tak pět hodin, další dvě strávil s notebookem na klíně (a v posteli) a pak jsem zašel na oběd spolu s mým berlínským cestovatelem. Teda na jídle a kafi jsem trval já, on chtěl nakupovat. K tomu jsem se rád přidal, byť jsem neplánoval nic kupovat. Samozřejmě to dopadlo trochu jinak (kdo sleduje můj Facebook, asi už ví). Předně jsem si koupil skvělou bílou košili s jednoduchým vzorem černých pruhů kolmých na sebe (takže kostečky) a pak jsem narazil na rifle, které vypadají docela slušňácky (což je kategorie kalhot, která u mě není moc častá). Takže jsem zase provětral peněženku a ušetřil úplné h*vn*.

A protože máme stále Mezipatra, byť nyní už jen v Praze, je na řadě další tématický odstavec věnovaný mojí homosexualitě. Začal to Marosh, když jsem mu oznámil, že jsem odeslal fotky, peru prádlo, dám si pleťovou masku a půjdu do vany. V kombinaci s informací, že jsem si nedávno pořídil svůj první krém proti vráskám, mi řekl doslova toto: "jsem koukal, ze se z Tebe stava hrozna buzna". Nuže dobrá, uvedu vás do situace. Brzo mi potáhne posledním rokem na třicet. Pod nůž se mi nechce i když pár kamarádů s udělanými rty nebo upraveným nosem či oblastí kolem očí mám taky. Někdo tímto typem gayů pohrdá, označuje je jako tetky a já to dělával donedávna vlastně taky. Pak jsem poznal dva kamarády, kteří jsou možná občas lehce povrchnější, nicméně mi nikdy neublížili, spíš mi naopak pomohli a já jim za to jsem vděčný. Jmenovat je raději nebudu. S jedním jsem mluvil shodou okolností právě v sobotu v klubu o chirurgických úpravách. Dobré rty vás prý výjdou kolem 10 000 Kč, což není moc velká částka, pravda. Se svými zrovna moc spokojený nejsem, jsou úzké. Nicméně jsou to rty moje a pokud nebudu mít nějakou nehodu zahrnující rty, cirkulárku, pásovou pilu nebo další autonehodu, nechám je na pokoji. Krém proti vráskám a sloupávací pleťová maska je ale myslím jiná liga. Ano, jednou za měsíc si dám sloupávací masku, což pozoruji na obličeji, že mu spíš pomáhá (a možná bych to měl dělat častěji) než škodí. Občas si stříhám chlupy v nose, jednou ze měsíc protrhám prstama obočí i řasy a pinzetou se snažím eliminovat srůst obočí. To zrovna nechápu jako přehnanou péči o obličej, spíš jako standard muže v našem století. Ach ano, dokonce mě občas baví nakupovat. Trochu mě pravda děsí, že v poslední době vítězí košile (protože si je budu muset sám žehlit), ale s nákupem riflí si hlavu nelámu. V současné době totiž vlastním jen troje, které mi nepadají, z toho jsou jedny roztrhané a určené k likvidaci (které již třikrát zabránilo pouze to, že jsem z nich ještě neodpáral nášivku "File not found"). Většinu zbylých kalhot můžu vyhodit, protože jsou zbytečně naddimenzované pro moji současnou postavu. Jinak na sobě nějaké výraznější změny ohledně zženštilosti nepozoruji (ano, od jisté doby už nechodím kolem zrcadla jen při holení). Pokud někdo má pocit, že se ze mně v poslední době stává zženštilá buzna, nebojte se mi to vpálit do ksichtu v komentářích, jistě se zajímavým námětům a podnětům budu věnovat v některěm z dalších příspěvků.

V rámci akce Brněnské světy bych vás rád pozval na koncert afgánské skupiny Bakhtar, který se uskuteční dnes, tj. v pondělí 10.11. ve 20:00 ve Trojce (Dům panů z Kunštátu). Bakhtar hraje tradiční afgánskou hudbu na nástroje tabla, dholak a zir baghali. Podle informací které mám, by se účastnit měla i břišní tanečnice. Po koncertě bude následovat nemálo zajímavá diskuze nad životem Afgánců v ČR/Brně. A vstup je ZDARMA!!!

P.S. Zapoměl jsem tu ještě zmínit fakt, že dva dny dovolené, které si Marosh vzal bude muset vykoupit bůčkem pro kolegy. Směnný obchod vládne trhům v Praze.

P.S.2: Při vytahovaní berlínské košile z pračky jsem si všimnul, že má na sobě stále připevněný igelitový pytlík s náhradními cvoky. Znamená to, že nejenže jsem ji 3x pral s igelitovým pytlíkem, ale taky jsem ji 3x nosil, aniž bych si všimnul něčeho, co by mě asi mělo tlačit.