aneb jak jsem jel do Prahy, trochu tam pařil, byl se svým nejúžasnějším miláčkem, obchodoval s jeho kolegy a navštívil zase jeho rodinu…

V pátek jsem měl zamluvenou jízdenku na 15.30, dořešili se nějaké věci ohledně práce a já měl ještě čas na vodku s džusem, abych fikaně mohl využít i wc v podniku. Pak jsem již vyrazil do fornty autobusu. Počkal jsem, až se lidi dotlačí a jako poslední jsem tak zjistil, že je to autobus směr Rakousko. Naštěstí jsem posilu Student Agency našel, nastoupil jsem sedm minut po údajném odjezdu a autobus vyrazil (tímto se omlouvám všem pasažérům, zda se čekalo pár minut na mě). Cestou jsem sledoval nejstupidnější film, jaký jsem letos viděl – War Inc. na notebooku, což je opravdu nehorazný odpad. Aby toho nebylo málo, tak mi cestou do Prahy začal vubrivat v kapse telefon. Číslo neznámé, což mohlo znamenat docela nějakou zajímavou konverzaci. A myslím, že hindsky jsem zatím opravdu s nikým nemluvil. V prvnách chvílích jsem měl chuť ten telefon položit, ale mezi tou hatmatilkou občas vyskočilo slovo "Míla" nebo "Miloslav" a tak to nešlo považovat za omyl. Později si vzal telefon na druhém konci Radek a vysvětlil mi, jak se mají věci. Marosh má dovolenku a pokud ji má dostat na Vánoce podepsanou, musím je za něco směnit. Epizoda s bůčkem tedy nebyla ojedinělá a tyhle praktiky v nejmenované developerské firmě jsou častým jevem. Dostal jsem čas na rozmyšlenou a teprve v půlce hovoru mě napadlo, že se naší konverzací nebaví jen posilový autobus Student Agency linky Brno – Praha, ale taky kancelář v Praze. I ten syčák Marosh! Zdravím tímto nejmenovanou developerskou firmu, protože jak jsem zjistil, tak můj blog čte už nejen Maroshova rodina, ale taky lidé z kanceláře! Takže vzkaz pro kolegy z kanclu: v pátek jednou před Lollypopem, jednou nebo skoro dvakrát po něm, odpoledne v sobotu před nákupem v Ikea, večer po nákupu a v neděli po vzbuzení (přiznávám, že jsem si myslel, že v neděli to už nedám). Podrobnosti vám jistě rád sdělí Marosh, případně mi zavolejte, číslo máte…

Na pátek byla naplánovaná akce v Radosti – Lollypop, což je taková léty prověřená deep housová akce pro gaye. Marosh se pravda moc netvářil, přestože jsme měli vstup grátis. Kalil hlavně přes týden a o víkendech je zvyklý být doma. My dva s Liborem jsme ale vzdorovali jeho kyselému obličeji a nakonec jsme ho přece jen vytáhnuli z bytu, byť mi bylo jasné, že domů dorazíme kolem půl druhé nejpozději, protože ho moc dlouho unaveného trápit nenechám. Cestou do radosti jsme skákli do KFC, kde mě na WC trochu překvapil muž, který si sušil trenýrky nebo snad ani nechci vědět co přesně. Radost se za těch pár let co jsem tam byl naposled změnila spíš k lepšímu než horsímu a dokonce jsem se tam opravdu bavil. Složení Marosh, já, Libor, Robin, Pepík později doplnila Ivča, potkal jsem tam Acida, pár známých z Facebooku a když kolem mě procházel Buchťák (!!!), nechtělo se mi věřit, že opravdu vidím ho. Nakonec se ukázalo, že Buchťák sice neví, že je Lollypop akcí orientovanou dost na gaye, ale má sebou pár známých. Takže jsem po roce viděl Vikiho a prostě odcházeli jsme až kolem čtvrté ráno. Taxíkem jsme byli doma hned a ke spánku jsme se samozřejmě dostali až kolem šesté ráno. Čas mezitím jsme si vyplnili po svém samozřejmě. Jinak evidentně nezáleží na tom, zda bydlíte v Brně nebo v Praze. Když máte spoustu kamarádů, tak je to prostě jedno, haluzově se budu se známými potkávat asi i v Praze.

Samozřejmě, že v sobotu jsme se nevzbudili zrovna dvakrát svěží. V plánu bylo "jen" nakupování v IKEA a Outletu s Pepíkem a Robinem. Samostatnou kapitolou bylo parkování v IKEA, kde nám trvalo 20 minut najít volné místo. V praxi to vypadalo tak, že jsme jeli od parkovacích míst A po B, na C, přes D a E a potom zase zpátky, několikrát. Když už jsme našli místo, začal zuřivě troubit maník v nějakém SUV, který stál o kus dál. "Tó si snáád děláááte srandu, nééé?", zvolal, když došel k našemu autu hlasem přitepleným tak, že se v podzemních garážích začala probouzet k životu všechna semínka připravená na jaro a zvažovala, zda nevyrašit hned. Marosh tedy znovu nastartoval a pokračoval dalších pár minut v hledání místa, než kluci napsali dotaz kde jsme a on se to uvolil zaparkovat venku. Naobědvali jsme se a zjistili, že v Ikea vlastně nikdo nic nechce. takže jsme nakoupili alespoň masové kuličky, švédské pivo (není vůbec zlé) a pokračovali jsme směr Hloubětín a Outlet centrum. Docela zajímavě koncipovaná tržnice s obchody a nezatepleným ochozem. Nic moc jsme nevybrali, ano Marosh to se mnou nebude mít lehké, ale to zase na druhou stranu snad chápe odpočátku. V místním Subwayi jsem si chtěl připomenout chuť Berlína a dát si malou bagetku, ale veškerý výběr se skládal z jediného druhu a tak to pardon, ale čekat 20 minut na dopečení dalších baget mi nepřišlo ohleduplné k utahaným výrazům kluků. Zasekli jsme se i v drogerii, kde jsem obsluze řekl, že mi voní J.P. Gaultier Male a zda nemají něco podobného. Obsluha mi neporadilo, ale za to řekla, že tuhle vůni má rád její přítel a že ona ji naprosto nesnáší. Echm. No dobrá, evidentně nemám vkus.

I v neděli jsme spali do dvanácti a probouzeli se velmi pomalu. Marosh servíroval jídlo, které jsme mu nedostatečným hlídáním (zatímco byl ve sprše) asi zkazili, ale mě to stejně chutnalo. Pak jsme vegetili, nakonec jsme zašli k rodičům na zákusek a kávu a jako vždy mi přišli všichni strašně kouzelní. Maminka zrovna dělala nějaké linecké cukroví, táta nám odsypal trochu sádry na vyrvaný věšák (Libor musel se svojí návštěvou pěkně řádit) a zatímco Marosh odešel na koncert IAMX do Roxy, já šel nakoupit pár věcí jako sirky a igelitové pytlíky a právě teď se chystám do spánkové laboratoře. O tom jaká byla noc, kdyz jsem spal v laboratoři oblepený snímači, mikrofonem a celé to nahrávala kamera snad už brzo právě na tomto blogu…

P.S. Nakonec Maroshe napadlo nabídnout za jeho dovolenky láhev utopenců, snad to projde…