víkendové nenakupování bot, změny v mBank dobré i zlé a další drobné radosti…

V poslední době nemám rád neděle. Bývá to zpravidla den, kdy odjíždím z Prahy zpátky do Brna. Den, kdy opouštím někoho koho miluju a vracím se k sobě do bytu, který se mi po těch letech nějak odcizuje. Den, kdy skoro pravidelně trávím dvě a půl hodiny v autobuse. Tak co se povedlo během uplynulého víkendu? V prvé řadě se povedlo opět nešáhnout na životopis (na stranu druhou jsem dostal od Maroshe tolik poznámek na tuto adresu, že jsem si to v deníčku priorit přesunul na první místo). Nepovedlo se mi taky koupit boty. Ačkoliv jsme byli v několika nákupních centrech od čtvrtka do neděle, nakonec jsem odjížděl z Prahy bez nich. Důvod je prostý. Jedny z bot se mi líbily, ale protože jsme nesehnali moje číslo (jedná se o černo-bílo-červené boty značky Cat), tak jsem nakonec odjel bez nich s vědomím, že se po nich musím podívat ještě tady v Brně. Ono je to stejně rozmanité. Velikost 8 u firmy Adidas mi je třeba na délku v pohodě, ale boty jsou velmi úzké a nepohodlné. Oproti tomu u CATu jsem se vlezl i do velikosti 6, ale nebylo to moc příjemné. A velikost 7 u CATu u daného modelu nebyla ani na Pankráci, ani na Floře, ani v Paládiu. A propo, když jsme v neděli zkoušeli najít pro moji osobu boty, nakonec jsme nepořídili, ale za to jsem si donesl domů tři skvělé trika. Ok, je to zcela jasné, jsem buzna. Ale když všude vidíte nápisy "SALE" a podobně a mezi výprodejovými kousky nacházíte něco, co se vám líbí, tak se prostě takové věci stávají (díkybohu, že další trika, která se mi líbila měla Bershka už jen ve velikosti S).

Mimo nakupování a rodinného oběda u Maroshe jsem za neděli stihnul vlastně jen vyprat jednu pračku prádla a cestou z Prahy do Brna shlédnout dvou dilný film z roku 2008 – Kmen Andromeda. Je to moje oblíbená knížka (první kterou jsem od Michaela Crichtona četl) a její zpracování (byť televizní) není tak zlé, jak jsem se bál, že by mohlo být.

V pondělí jsem konečně zapracoval trochu na svém životopise, prolítl pár obchodů kvůli botům a domů se vrátil s koupenými doplňky výživy CLA a Slim Master Premium. Jako bonus jsem k tomu dostal krokoměr, takže si budu moci dělat třeba barevné grafy toho, jak moc chodím. Ehm, joke…

Jinak musím říct, že mi uniklo dost změn v mBank. Nově se platí za vydání nové karty 100 Kč (jen u nového účtu, není to roční paušál), ale nově jsou taky karty k mKontu embossované (mají vystouplý plast pro "žehličky") a s čipem. Údajně jsou taktéž z kvalitnějšího plastu (moje karta se mi už začíná loupat a občas mám problém ji strčit do pouzdra). Dále je nově možnost nastavit si i v internetovém bankovnictví limit pro nákupy na internetu a co je neméně důležité, je tu nově i možnost si kartu sám zablokovat (to je myslím dost výrazný zlepšovák). Inu dlouho jsem nesledoval co se v mBank děje. Na stranu druhou došlo i k nepříjemným změnám, jako je snížení úroku na eMaxu z 3,5% na 2,7%. I když vzhledem k tomu, že ČNB snížila úroky o 1,25%, je snížení o 0,8% relativně nízké. Jenže například FIO nabízí na spořícím účtu stále 3,5% a LBBW 3,3% Otázka je, jak dlouho to bankám vydrží. Krátkodobě je pro ně velmi výhodné stát se na chvíli bankou s nejlepším úročením, protože to přitáhne lidi. A pokud je to z čeho pokrýt (třeba poplatky), banku to nepoloží. Takže co si přát více? Snad jen, abych se o změnách úročení nedozvídal jen mezi řečí od kolegy. Nechodím každý den na web mBank kontrolovat účet, ale proč mBank neinformuje s trochu větším předstihem? Těžko bych přešel k bance, kde mi nabídnou výhodněji úročený účet, protože jinak mi mBank vyhovuje ve všech ohledech…