Dnes jsem neměl vůbec v úmyslu něco na blog psát, ale než jsem šel spát, tak jsem si zhruba o půl dvanácté přečetl, že Jan Kaplický zemřel. Pár měsíců poté, co se konečně zapsal do podvědomí i v ČR a v den, kdy se mu narodila dcera podlehl v ulicích Prahy infarktu. Dost možná, že zemřel štěstím. Moc bych si přál, aby to bylo štěstím, po všech těch útrapách, které si prožil kvůli knihovně. Ruku na srdce, kdo z vás ho znal před dvěma roky (já ne)? Přesto ve mě zanechal svým vystupováním i svou nesmiřitelností se se stavem věcí a politizováním všeho obrovský dojem. Jan Kaplický byl zajisté odborník, byl to člověk, kterého nebylo těžké si zamilovat pro svou povahu i vzdorovistost a byl to člověk, který tu bude chybět. Nejvíc svojí ženě i dcerce. Milý Jane, odpočívej v pokoji…
Hm. Musím říct že jsem se to dozvěděla zhruba ve stejný čas. Zaskočilo mne to a jsem zvědavá zda to bude mít nějaký vliv na realizaci NK nebo nikoliv.
Samozřejmě je pravda, že pokud by byla dodržena pravidla soutěže, mohlo to nejen panu architektovi Kaplickému ušetřit nemalé starosti..
RIP.
ripčest jeho památce!
respect! jeho Selfridges me dostalo uz pred knihovnou…
upřímnou soustrastvčera ráno jsem s ním četl rozhovor v magazínu LN, třeba i o tom, jak se těší na narození dcery a plánuje ji postavit postýlku bez pravých úhlů. V poledne jsem s kamarádkou o něm intenzivně diskutovali, odpoledne mi ona kamarádka poslala sms o narození jeho dcery, večer jsem já jí informoval o té nešťastné události. Mám z toho husinu a je mi to lidsky líto. Samozřejmě jsem ho znal ještě před knihovnou, ten obchoďák Selfridges či mediální oko nad stadionem jsou jeho nejvýznamější počiny. Snad dojde tady v tom prdelákově k jeho satisfakci alespoň v ČeskýchBudějovicích. Držím place!
RIP, Mistře…