koncert Pera Gessla, Neúspěšného atleta a k tomu Haverlík v klubu, pracovní pohovor a další krásný víkend s mým přítelem…

V pondělí jsem tu zapomněl napsat jeden malý poznatek. Podle chování našeho kocoura jsem totiž kočičí antikrist. V mojí přítomnosti se z lovce stává neviditelná kočka a když ho překvapím a chci ho pohladit, tak na mě cení zuby a syčí jak kdyby naši neměli doma kočku, ale klubko hadů. Ve středu po práci jsem měl rande s Monikou. Nakonec jsme zvolili Hobita místo Pangey a po chvíli dorazila ještě Kačka a Pavel s Viktorem. Jen pro zpestření dodávám, že Viktor šukal mého ex po mně, nicméně ani on nezůstal na příliš dlouhou dobu jeho oblíbenou hračkou. Mimochodem je to ale docela fajn kluk. Bavili jsme se o všem možném, později dorazil František, převzal si CD s fotkama z Berlína a po desáté jsem už byl doma, abych mohl v klidu mluvit se svým pražským myšákem.

Jinak ve čtvrtek jsem po práci dojel do Prahy. Musím říct, že koncert Pera Gessla byl fakt dobrý. Lucerna se sice nezaplnila do posledního místečka, ale lidi udělali Perovi a jeho skupině skvělou atmosféru i tak. Nevím kde jsem to našel v paměti, ale nejednu písničku jsem si zazpíval s Perem i já. Tento padesátiletý chlap s vizáží pětatřicátníka fakt umí zpívat, to bylo asi největší překvapení. Popravdě jsem ho trochu podceňoval a myslel si o něm, že je to hlavně práce studia, ale ne. A navíc se víc jak hodinu vydržel lidem podpisovat na jejich lístky, CD, plakáty, DVD, prostě je to pán, který si váží svých fanoušků a umí odehrát opravdu skvělý koncert. Sice z nového alba nehrál tolik, kolik by člověk očekával na tour s názvem poslední desky, ale kdo by protestoval proti tomu, že hrál i písničky Roxette, že jo?

Páteční ráno jsem se cítil utahaný, ale nedalo se nic dělat a vydal jsem se na pracovní pohovor. Mno, někdy jsem na zabití. Místo toho, abych poslechl instrukce v mailu, jsem zvolil radu od Idos.cz a tím jsem se dostal do pěkné prdele. Uznávám, že v tom trochu figuruje i fakt, že ulice Mladoboleslavská je dlouhá asi 6 km, což není obvyklá délka brněnských ulic. Nakonec jsem se telefonicky omluvil, že dojedu později a vzal jsem si taxíka. I taxík to hledal docela dlouho, ale nakonec jsem se dostavil na místo. Trochu jsme pokecali o firmě, o mojí osobě a pak následoval test mých znalostí. Test jsem moc nečekal, ale díky tomu, že jsem dělal za těch 10 let u současného zaměstnavatele opravdu dost různých věcí, si myslím, že jsem ho nijak tragicky nevyplnil. Cesta zpět pak už byla lepší. Sice tu MHD jezdí dvakrát za hodinu (v intervalu 15ti minut) a počkal jsem si půl hodiny na autobus, ale asi bych tohle místo vzal, pokud projdu prvním a druhým kolem výběru. Je to pozice, kde je člověk sám, ale alespoň by to byla šance si ošahat více věcí. A taky je to o poznání blíž než Brno, i když příchod do práce mezi šestou a osmou do práce by mě mohl ZABÍT.

V sobotu jsme uvařili skvělý oběd (já jsem hlavně pomáhal), ryba a zelenina. Taky jsme trochu přeorganizovali kuchyň a pak jsme zašli do Akropole na koncert Neúspěšného atleta, kde hraje na harmoniku Sousedka, což je kamarád Maroshe. Je to docela dost příjemný prostor, setkali jsme se s Lenkou a Lucií a pak jsme se vypravili na Tomáše Haverlíka do klubu Prdel. Tomáše jsem se ptal na Facebooku jaký je lineup a taky od něj dostal odpověď, ale bohužel ve skutečnosti začal hrát až o hodinu později. Slečna před ním hrála o dost rychleji, takže zatímco Marosh seděl a čekal než začne Tomáš, protože to na něj bylo moc tvrdé, já si sednul při příchodu Tomáše, protože změna o 20 BPM byla moc. A jaký je klub Prdel? Bohužel velké zklamání, celé to lze shrnout do pár vět. Technicky slušně zařízený klub, který má ale zásadní nedostatky. U pár lidí jsem viděl v uších špunty a teď se tomu už ani moc nedivím, zvuk je tam opravdu brutálně silný, až to není příjemné.

Klub Prdel:
+ technika – LED bodovky, barevný laser
– absence vzduchu a do toho umělá mlha
– přílišná hlasitost (po 90ti minutách na parketu jsem měl zcela zalehlé uši)

Neděle proběhla tak nějak klasicky – oběd u rodičů (výborné kuře s těstovinami), trocha lenošení, skvělý sex a z Prahy jsem odjížděl tentokrát už v nedělní večer, abych nechal Maroshka ráno vyspat. Taky jsem si z Prahy od něj půjčil psychowalkman, protože ho nepoužívá a mě docela zajímá, jak to funguje a zda vůbec. Včera jsem jej použil v autobuse. Na dnešek jsem spal jen zhruba 5 hodin a přesto se cítím krásně vyspaný. Zajímavé…