Sobota, takový klidný den, řeklo by se. No začala docela nenápadně, kolem jedenácté jsme se po ranním sexu dokázali vykopat z postele a rovnou jsme poobědvali. Byl jsem domluvený na odpoledne, že se zastavím za Michalem Stašou a udělám mu asi deset fotek nějakého oblečení do e-shopu Amnesty International, takže jsem si vzal nabité baterie, objektiv, pozadí i foťák a vyrazil jsem na stanici Anděl. První věc co jsem po příjezdu na Anděla zjistil bylo to, že už je to přece jen nějaký pátek, co jsem u něj byl naposled, nicméně jsem nakonec ulici Na Bělidle našel (vzal jsem to pravda přes Vltavskou, Staropramenou a Jindřicha Plachty). Druhá zásadnější věc byla ta, že se mi podařilo při pokládání kabeláže doma u Maroshe asi rozbít výbojku v externím blesku (spadl mi z nočního stolku a já tomu nepřikládal velký význam). Nakonec jsem tedy nafotil vše ze žebříku přes výklopný blesk a ihned po focení jsem zamířil do FotoŠkoda ve Vodičkově. Ve zdejším servisu odhadl technik závadu na prasknutou výbojku (dle předpokladu) a doporučil mi zajít do Nikon servisu. Navíc poznamenal, že by to možná nemuselo být spravené ani do Vánoc, což mě nemálo vyděsilo, protože se na začátku listopadu Mezipatra přesouvají do Prahy a taky tu mám stále tu krabici s ponožkama. Tak mi držte palce, ať je to jen výbojka a ať je to opravené co nejdřív…

Poté jsem zamířil do Bontonlandu, kde jsem se měl mrknout na nové CD+DVD Pera Gessleho z Roxette. Pamatuju doby, kdy prodavači v musicstoru měli svoji práci rádi a hlavně by je nevyvedl z míry dotaz na "Pera Gessleho". "Jak se to píše?", vytřeštil oči prodavač. No nebudu to natahovat, zatím jeho "Over Europe" v Bontonlandu neměli na skladě. Snad je dobré znamení, že jej mají v systému a brzo dorazí. Poté jsme měli dvě mikronávštěvy. Na maroda se dojeli podívat kluci na motorce (Čajda a Jarda) a poté ještě Roman, který to vzal jako mezipřistání na čaj, neb mířil na párty Pure s Arminem. Já v klidu dodělal ořezání fotek, uploadnul jsem je na server a ještě večer si je mohl Michal stáhnout.

V neděli (je docela obtížné identifikovat dny, když nechodíte do práce) jsem se pokusil vstát bezhlučně, protože jsem měl podezření, že Marosh ještě spí. Pomalé, velmi pomalé pohyby, za které by se nestyděl ani Tom Cruise v Mission Imposible, nadzvednout deku, vysunout jednu nohu, druhou. Pomalu vstát, aby nic nevrzlo. Udělat dva kroky až ke dveřím. Velmi pomalu, míň než po milimetrech mačkat kliku. Otevírat veeeelmi pomalu, aby nic nevrzlo. Pozorovat Maroshe, jak se převalil, udělat krok skrz dveře a vidět, že otevřel oči. Mission failed? Nevím, zatím to vypadá, že nevstal.

P.S. Přetočili jste si ten budík, hodiny a mobil zpět?