aneb další menší příspěvek o focení…

Dvěmi základními a přímo odporujícími si snahami fotografa bývá buď zobrazit realitu věrně nebo ji naopak přizpůsobit svému vidění. Způsobů jak toho docílit je mnoho. O funkci „vyvážení bílé" se mluví nejčastěji právě v případech, kdy chceme docílit reálného vzhledu barev místa či předmětu který fotíme. Většina dnešních digitálních fotoaparátů disponuje přednastavenými hodnotami barev světla a standartem se již stalo i tzv. „ruční vyvážení bílé". A právě to je funkce, o které si dnes povíme více.

Každý z vás jistě slyšel o tom, že různé světelné zdroje mají různou teplotu barvy. Na fotografiích je tato skutečnost vidět daleko více, než v reálu. Náš mozek je totiž velmi dobrý lhář a umí barevné posuvy částečně zkorigovat automaticky. Abychom se vyvarovali posunů fotografie do červena, žluta (focení bez blesku při světle ze žárovek) nebo jiných barev, použijeme funkci ručního vyvážení bílé. Potřebujeme k tomu jenom čtvrtku bílého (nebo neutrálně šedého = barevné složky R:G:B jsou ve stejném poměru) papíru, na kterou zamíříme a její plochou vyplníme celý obsah hledáčku. Při vyvažování není nutné mít přesně zaostřeno. Je důležité vyvážit bílou za přesně stejných světelných podmínek, jako při ostrém focení. Pokud budeme fotit s bleskem, vyklopíme si proto blesk i při vyvažování bílé naprosto stejně, jako když poté chceme exponovat fotografii (pokud se nacházíte v interiéru, kdy má každá stěna či strop jinou barvu, je to zásadní krok a při změně úhlu vyklopení nebo vašem pootočení může být barevnost fotografie zcela jiná).

Zde si dovolím udělat malou technickou vsuvku, jak to celé vlastně probíhá uvnitř fotoaparátu. Procesor fotoaparátu upraví poměr mezi intenzitou signálu z červené, zelené a modré složky snímače tak, aby výsledkem byla neutrální barva. To celé funguje přímo na chipu fotoaparátu, z čehož vyplývá, že převodům mezi poměry barev dochází v tolika bitech, kolika bity disponuje snímač fotoaparátu (běžně 12-14 bitů) ještě před zkonvertováním výsledného obrazu na JPEG (8bitů) a tím se minimalizuje počet ztracených barev při převodu. Pokusit se vyvážit bílou lze samozřejmě i později v grafických programech, zde ale již z principu nemůže být výsledek nikdy tak kvalitní, jako při správném nastavení bílé na snímači (pokud nebyl snímek uložen jako RAW).

Teď když jsme si vysvětlili jak dosáhneme na fotografiích přirozené barvy osvětlení, je třeba si položit jednu otázku. Co když snímači podvrhneme bílou čtvrtku papíru za nějakou jinou barvu? Některé fotoaparáty takový podraz mohou odhalit. Většina z nich si ovšem ničeho nevšimne a překalibrují poměr barevných složek snímače tak, aby nadále považoval čtvrtku barevného papíru za bílou nebo šedivou. To je ovšem geniální příležitost, jak se vyhnout nakupování barevných filtrů! Barevné filtry se ve fotografii nepoužívají jen pro černobílou fotografii, ale jejich využití lze nalézt taktéž v kreativní fotografii, napříč všemi fotografickými obory. U některých disciplín fotografie se fantazii meze nekladou, v makru, abstrakci nebo architektuře jsou povolené různorodé kombinace barev a to i ty, které si vizualizujete jen ve svojí hlavě! Takže se nebojte experimentovat…