Paprsky sluníčka, které konečně ukazuje svoji teplou tvář mi celkem příjemně obarvili kůži na rukách a v obličeji. Co je ale důležitější, tak mi dostatek světla samozřejmě taky zvedá náladu, což se v mojí situaci rozhodně počítá. V pondělí jsme zašli do budoáru U sta ran oslavit maturitu Ondry a zároveň i jeho narozeniny. Přiznávám, že maturitu jsem už dlouho neslavil, člověku to připomíná jeho vlastní věk. TFUJ! Nevím zda jsem měl tři nebo čtyři piva, takže jsem zaplatil pro jistotu čtyři a venku nás čekal taxík. No taxík je možná nevhodné slovo. Sedmimístná dodávka nespadá do kategorie pohodlných limuzín, ale proč ne, důležitá je i osoba za volantem a ta byla v pohodě. Ten předposlední taxík, kterým jsme jeli domů nám servíroval Manowar (pravda je, že se zdvořile zeptal, zda nám tato hudba nevadí a já stejně zdvořile lhal o tom, jak je to super muzika) a skupinu Omega (oproti tomu je název Olympic vrcholem invence).

Protože včera byl Marosh za panem doktorem, který jej pravidelně opíchává (snažíme se o umělé oplodnění), dorazil jsem do opuštěného bytu. Pokud jste se zarazili a přemýšlíte nad tím, zda jsem se zbláznil nebo upsal, tak nemusíte. Pan doktor do Maroshe zasouvá jehly v rámci akupunktury. Ticha v bytě jsem využil k tomu, abych si pustil film Gamer. Nebyl to vyloženě průser, byť do vysoké filmové to mělo daleko. Oproti Crank stejných tvůrců mi to ovšem přišlo relativně rozumné a obsah vypadal značně eRkově (hlav se rozprsklo a noh odpadlo nepočítaně).

Sotva skončili titulky filmu a venku se trochu uklidnilo počasí, ukázal se doma Marosh. A tak zatímco v TV začínala Ordinace v růžové zahradě, já usedl k počítači a zjistil, že nám nejede net. No dělejte dnes něco na PC, které nemá konektivitu! Dal jsem si čtyři krátké levely Tactical Ops proti počítači a potom jsem upravil fotky z pondělka. Chvilka s Ludlumem před spaním a nakonec spánek.

P.S. Na rádiu Express končí 25.6. Koko, což je můj virtuální šálek kafe po ránu. Není jen dobrých zpráv…