Tak co? Nebo spíš "So what?"? Zatímco Marosh se při prvních skladbách evidentně nudil, já si koncert P!nk užíval. Už její nástup na scénu v podobě "příletu" na pódium z odhadem dvaceti metrů výšky vypadal efektně. Je vidět, že norimberská epizoda s pádem z pódia je zapomenuta, P!ink zbyla jen modřina na levém rameni, ale akrobatické prvky z vystoupení nevypouštěla. Po prvních silnějších skladbách pak zpívala mě méně známé hity a co si budeme povídat, její zvukař neměl nejlepší den, protože většina koncertu byla zvukově zahuhlaná. Naštěstí zahrála i pár coververzí (Green Day a Linda Perry) a to Maroshe lehce probudilo. Avizovaná show P!ink ovšem ve srovnání třeba s Madonnou byla jen chudou příbuznou. Jako by zpěvačka jela většinu času schválně jen na půl plynu. Rozhodně ale P!nk nechybí smysl pro humor, protože vtipkovala o stošest. A české publikum jako obvykle buď nerozumělo (což v případě mladých fanoušků téhle zpěvačky NECHÁPU) nebo jen nereagovalo. To jsou ty chvilky, kdy jsem na koncertě s 19 000 lidmi a dost se za ně před vystupujícími stydím. Mimo intra stojí za připomenutí zorbing na rukách diváků, což je prostě moderní a dost možná i bezpečnější metoda stagedivingu. Světla ve sluncem ozářeném Edenu moc parády nenadělaly a samozřejmě že většina diváků koukala na LCD, protože kupovat v Edenu lístky jinam než pod pódium je blbost. Alespoň v případě, když vám nejde jen o sledování obrazovek, ale rádi byste rozpoznali někoho na pódiu i bez dalekohledu. Tato charakteristika má jedinou vyjímku a to konkrétně finále včerejšího koncertu. Při něm se P!nk nechala ve fialovém úboru zaháknout za lana a celou píseň si (samozřejmě na playback, protože při té gymnastické sestavě by to neudýchaly ani plíce Dolly Buster) prolétávala nad hlavama diváků. Právě tahle koncovka asi rozzářila oči všem, které zpěvačka za celý svůj koncert nedokázala jinak nadchnout. Ono když vám tři metry nad hlavou třikrát proletí zpěvačka, kterou na pódiu z dálky sotva registrujete, tak vám to zvedne adrenalin. Pro mě osobně byla překvapivě nejzajímavější píseň večera Dear Mr. President, kterou složila proti Bushovi a kterou jsem nikdy nemusel. Včera mě ale z jakéhosi důvodu skoro rozplakala. I zarytí fandové tvrdí, že předchozí dva koncerty této zpěvačky v ČR byly lepší a já nemám důvod jim nevěřit. Osobně bych to viděl na 50-60% s tím, že za to nejúžasnější finále, které jsem na koncertě zažil si zaslouží 15% navíc.

A co jinak? Masáž zad byla uvolňující. Zuzka v roli novinářky s námi strávila koncert a já si oproti zvyklostem nahrál video poletující P!nk na mobil. Jestli si ale myslíte, že byste ji alespoň na sekundu ze záznamu poznali jinak než po hlase, tak se mýlíte. Stále nechápu, proč se výrobci mobilů snaží do tak malého zařízení cpát kamery a videa. Dnes mě čeká exkurze do prostor mého budoucího zaměstnavatele. A naše dvaceti měsíční chození s Maroshem? Oslavili jsme jej koncertem…