Když jsem po třech hodinách spánku dorazil ve čtvrtek do práce, mrknul jsem do přehledu událostí a zjistil, že je defakto stále okurková sezóna. Vypadalo to a klidný den, ale nakonec jsem místo vysedávání v redakci byl převelen na skok do domácího a vyjeli jsme do záplavami stiženého Libereckého kraje. Zpočátku měl člověk problém najít nějaké větší poškození krajiny, ale pak jsme dojeli do Raspenavy. Člověk získá k přírodě respekt, když vidí na vlastní oči její sílu. Udělal jsem si na místě svou práci a místní majitel autoservisu nás odkázal na auto, kterým přijeli rabovat Poláci. Zajímali se prý hlavně o benzín. Zpět do Prahy jsme vyrazili po čtvrté. Až teprve na cestě domů jsem si uvědomil, že jsem vlastně ani neobědval. Ne že by mi vadila klesající váha (dnes ráno 74,4kg), jen jsem si jistý, že nejíst není správná cesta ke zdravému hubnutí.

Poté jsem dorazil domů a Marosh mi již do telefonu hlásil, ať se moc netěším. Inu netěšil jsem se, neb jediné dvě zásuvky, které nám fungují jsou v kuchyni a koupelně (a díky bohu za ně a za funkční ledničku). Nabíjel jsem si tak svůj mobil i notebook v kuchyni a mezitím jsem zkontroloval napětí na jističích a rozebral jsem každou zásuvku v bytě. Přivolaný elektrikář dospěl později ke stejnému závěru. Hliník je svinstvo a je to pravděpodobně někde ve zdi. Ve většině krabic v tomto bytě se spoj mezi dráty dělal tak, že se smotaly a přemotaly izolačkou. HURÁ, BUDEME PŘEDĚLÁVAT ELEKTRIKU!!!

No ale konec dobrý všechno dobré. A dnes je pátek. Co na tom, že třináctého? A dnes ráno jsem našel fotku a kousek svého článku na titulní straně. Stačilo jen trochu štěstí s námětem a po dvanácti dnech v práci to beru jako dílčí úspěch. O víkendu zamíříme zapít Mirkovu Elišku.