Podle nástěnky na ORL lůžkovém oddělení v ÚVN je doba léčení u mého zákroku v průměru až o dva dny delší, pokud je pacient kuřák. Sice jsem přestával kouřit nespočetněkrát, ale protože jsem opravdu chtěl být fit co nejdřív (už kvůli práci, do které se těším), svou poslední cigaretu jsem típnul v pondělí před příchodem do nemocnice. A za tu dobu co tu (převážně) ležím mě zatím ještě ani jednou chuť na cígo nepřepadla.

Za to jsem tu dnes skoro omdlel. A tím skoro nemyslím, že se mi udělaly mžitky před očima. Na to že člověk smrká krev několikrát za hodinu se dá zvyknout. Injekce jsem taky už přestal počítat. Přežil jsem i tampony nasáklé krví, které dva dny rozšiřovaly můj nos na velikost XXL, kterými se chlubí muži hlavně na "černém" kontinentu. Dnes mi paní doktorka narval do nosu menší tampónky s umrtvovací látkou. A poté co je vytáhla se mi jala vyluxovat nos. Do nosu mi vrazila zhruba 20 cm velkou a pár milimetrů širokou ocelovou trubičku a právě v té chvíli jsem se odkrvil natolik, že mi pan doktor který ve vyšetřovně zrovna něco sepisoval laškovně naznažil, že můj odstín pleťovky právě překonal zelený potah židliček a lůžka. Odvést do pokoje mě musela sestra. Těžko popsat co jsem prožíval během těch pár chvilek, kdy mi paní doktorka rejdila v nose, mohlo to být sotva pár sekund, ale měl jsem pocit, že mi tou věcí jde skrze nos až přímo do nervů zubů horního patra. Jestli mi toto vyšetření ještě jednou navrhne, pak přísahám, že podepíšu revers! Ne že by kamera v nose byla příjemná, tohle bylo ovšem DALEKO DALEKO horší.

Nekouření sebou však nese i záporné stránky věci. Například od pondělí jsem neměl stolici. Takže dnes jsem dostal nějaký ultra lepivý a sladký sirup a každou chvílí čekám, že se z něj pěkně ……! Alespoň že jídlo bylo dnes fajn. V polévce sic plavalo něco, co vypadalo jako nějaké držky, takže jsem jen pečlivě vyjedl zeleninu, ale čočka nakyselo a k tomu linecký věneček? Tak to je báseň! Cítím se zesláblý. Většinu dne ležím v posteli, ven jdu jen když je mi zima, protože spoluležící otevřel okno. To se ale už nestane. Dnes šel na operaci a na JIP bude až do pondělí. Vypadá to, že do té doby budu mít pokoj sám pro sebe. Nemusím ale snad říkat, že raději bych ležel doma u Maroshe. Občas odmítnu prášek proti bolesti, protože mám pocit, že stejně nefungují. Když se následně dotknu špičky nosu, raději si pro něj potupně zajdu. Nos jinak vypadá stejně jako dřív. Jen horní patro mám podivně nateklé. Pořád se utěšuju, že to nejhorší mám za sebou. Ale to jsem si myslel i dnes ráno těsně předtím, než jsem bolestí málem omdlel…