O svém setkání s místní paní doktorkou, která mi "čistila" nos jsem vám už vyprávěl. V tomto případě se tedy zdržím silně subjektivní domněnky, která má co dělat s pokusy na lidech. A co jiný personál? Sestřičky jsou tu až na vyjimky super. Jedna z nich mi připomíná moji pražskou kadeřnici. Bezprostřední, vtipkuje a dá se s ní pokecat. Je tu i pár vážných a přísných dam, se kterými se nežertuje, ale že by některá z nich byla vyloženě nepříjemná, to říct opravdu nemohu. Uklízí tu (jak jinak?) paní se středně slabým ukrajinským přízvukem. Nicméně je veselá, příjemná a právě to je daleko důležitější než to, kdo se kde narodil. Češi často pláčou nad tím, jak jim Ukrajinci berou práci, je nutné ovšem říci, že je to práce tak mizerně hodnocená, že by po ní většina Čechů stejně nesáhla. A jak jsem již předznamenal, raději se budu z postele koukat na pozitivně naladěnou Ukrajinku, se kterou se nemusím bát promluvit než na načuřenou bábu, která sotva odpoví na pozdrav a kterou otravuju už jen tím, že tady ležím a ona mi musí jednou denně setřít podlahu na pokoji. Inu tady v ÚVN je to ohledně komfortu dost v pohodě.

Navíc jsem měl to štěstí, že neležím na pokoji s dalšíma třema lidma, ale jen s jedním. Zatímco první spolubydla už je doma, ten co jej vystřídal šel pro změnu na operaci v pátek. To obnáší BONUS (pro mě) v tom, že během víkendu nelze převézt z JIP na pokoj, takže na JIP stráví celý víkend a já tu naopak mám dokonalé soukromí. Ano, je to sobecké, ale nebudu zastírat to, že mi to vyhovuje. Například nemusím používát při sledování filmu nebo pouštění hudby sluchátka. A hlavně tato situace totiž obnáší to, že jsem se POPRVÉ od nástupu v pondělí skutečně vyspal s jediným vzbuzením v noci. Tím se dostávám k jedinému, co tu je trošku nekomfortní a to jsou na jinak perfektních postelích jsou přikrývky. Obvykle jsem ve tři vzhůru a musím otočit polštář, přikrývku a svléct pyžamo, protože ležím v mokrém. Jídlo tu taky není zas tak hrozné, byť jsem včera večer nakonec nenašel odvahu kousnout do abstraktního slepence masa, ve kterém jsem vizuálním zhodnocením vytušil stopy masa kuřecího a lunchmeatu nebo krůtího. Asi to byla variace na nějakou rolku. Jedno ochutnání mě ale od pozření té "věci" odradilo. Hlady jsem nicméně neumřel, snědl jsem kaši (brambory byly jejím hodně vzdáleným předkem), odložil kiwi a otevřel si čokopiškoty, které mi donesla jedna z návštěv. Dokázal bych tu asi přežít měsíc. Zbláznil bych se až pak…

A teď negativa ÚVN, která ovšem nemají nic společného s vlastním léčením. Tak jednak je tu lékárna. Ve všední dny zavírá v 15.30, v pátek už ve 14.00. Mám to vůbec komentovat? Pak tu má být trafika. No není, protože minulý měsíc skončila. Provozovatelka se údajně nedohodla na nové výši nájmu. Pokud hádáte, že si tak v celém areálu nekoupíte noviny, časopisy nebo cigarety, hádáte správně! Je tu alespoň stánek s ovocem a zeleninou. V sobotu a neděli je samozřejmě zavřený. Jestli má na něčem ÚVN potenciál zapracovat jsou to nabízené služby v areálu. Ale at nekončím tolik negativně, když se mi tu v zásadě líbí – alespoň tu do 18.00 funguje v pavilonu CH jeden bufet.

P.S. Rozhodně jsem pro placení poplatku 100 Kč za stravu, mohlo by ji to zřejmě zlepšit (za předpokladu že 50% částky nespolkne "distribuce" obědů, pomerančů, rohlíků a vaniček s mazáním).

P.S.2 Včerejší procedura, při které jsem málem omdlel mě čeká dnes znovu. UMŘU!!!!