Ve středu jsem vstal jako každý den, i když se mi ukrutně nechtělo. Přesto jsem se vykopal za panem doktorem. Vytáhnul mi poslední dva stehy z nosu a pozval si mě na další kontrolu až za měsíc až dva (což se mi fakt ulevilo). S panem doktorem je to někdy na dlouho, takže jsem na dvanáctou tak tak stíhal být připraven do terénu. Na okamžik jsem se stal dvaadvacetiletým studentem vysoké školy ekonomie. Jen na dvě hodiny, ale najednou mi přišlo jako blbost, že jsem si tehdy vysokou neudělal.

Cestou domů jsem nakoupil, poslal dopis (do obálky jsem jej vložil před operací, tedy víc jak měsícem) a doma jsem dostal vynadáno za to, jak blbou mám práci, protože jediný dny, kdy jsme pořádně spolu jsou víkendy a někdy jsem dva z měsíce v práci. Co na to mám svému partnerovi říct? V něčem má pravdu, ale zase je to zábavná a rozhodně ne jednotvárná práce a požadavek na znalost aktuálního dění mě baví. Tak jsem aspoň dokončil úklid koupelny a pročetl si maily, protože večer nebyl čas. Dopisoval jsem si s jednou nejmenovanou šéfredaktorkou časopisu o focení, ale po jejím výlevu jsem se rozhodl na další maily nereagovat a věnovat se něčemu smysluplnějšímu. Den jsem zakončil pár minutama Quake Live střílení. Mimochodem k večeru už mi bývá docela chladno, vypadá to, že ani letos si zima nedá pokoj a bude se chtít nacpat i do těchto zeměpisných šířek. Čím jsem starší, tím víc mě baví léto!