Sobotní den jsem strávil od oběda do večera v práci. Potom jsem ale utíkal za Maroshem do koktejl baru. Díky GPS a zřejmě mým příliš rychlým prstům (asi jsem kliknul na uloženou trasu a netrefil se ve výběru) jsem z Národní doklopýtal uličkama až na Staroměstské náměstí. Venku lilo jak z konve, boty od firmy Botas mohu označit jako všechno jen ne odolné dešti (do deseti minut je v nich mokro) a já pěšky ušel zhruba 2 kilometry, než jsem konečně dorazil do Havana klubu. Z finálního účtu za 24 koktejlů ovšem nesu zodpovědnost za 2. Zbytek padá na hlavu Maroshe a Zuzany a musím oběma vyjádřit obdiv, protože 11 koktejlů za jeden večer je docela síla a přitom oba vypadali relativně nepoužitě!

Zatímco ráno si myšáček přispával, já vstal tak, abych v deset mohl sedět za svým stolem v redakci. Na tomto místě taky musím zmínit dýňový krém, který mi včera poslal boyfriend od Maroshova exboyfrienda Taras. Nějak se nám svým kuchařským uměním vzdálil a prostě si to válí na jiném levelu. K dnešní snídani jsem navíc měl švestkový koláč ze stejné produkce. Docela se těším na dnešní večer, kdy budu doma a samozřejmě i na pondělí. Zítra má totiž moje láska narozeniny. Dostal se tak ve svém životě dál za Kristova léta a už mu bude 34. Což mi připomíná, že bych mu měl zítřek nějak pěkně zpříjemnit. Možná bych se měl večer mrknout do nějaké kuchařky a udělat mu teplou snídani…