Pracovní den jsem včera končil na předváděčce nových Logitech produktů, což se odehrávalo v showroomu společnosti Vitra. Byla to pastva pro oči (design), pro uši (malé reproduktory Logitech pro notebooky mají výrazně lepší zvuk než cokoliv integrovaného do šasi notebooku) a koneckonců i pro jazyk (sladké tentokrát zvítězilo). Doma jsem se ani moc neohřál a už jsme zamířili na čtení knihy Jana Folného do klubu blízko pražské SOHO. Londýn má SOHO, Praha má Vinohradskou…

Tři kapitoly z knihy postupně přečetl Ondřej Liška, sám autor a Barbora Hasci, která je na plakátu označená za homocelebritu. Cítím z toho označení lehký nadhled a tak to má být. Honza se trochu ošíval, evidentně by nerad dostal nálepku bicelebrity, ale musím říct, že jsem si večer náležitě užil. Je teda fakt škoda, že se rozhodl ukončit svůj blog, ale v jistém ohledu ho chápu. Dřív jsem byl v mém psaní o dost otevřenější než jsem dnes. Po zkušenostech s mým blogem jsem byl tak nějak dotlačen k tomu, sem nepsát vždy všechno, co bych chtěl. Blog prý čtou i příbuzní, dozajista si v něm početl i můj první zaměstnavatel a kdoví, zda bych dnes bydlel v Praze, kdyby se přičinlivá blond asistentka milující světové módní značky, importovaná z Východu a pošilhávající po více manažerských pozicích nerozhodla předložit některé z pasáží, ve kterých jsem o svém chlebodárci psal, firemním manažerům. S nálepkou „ten co dostal v ČR jako jeden z prvních vyhazov kvůli blogu“ jsem se sžil a nosím ji hrdě. Nikdy jsem své kolegy nejmenoval a za tím co jsem tenkrát napsal si dodnes stojím. Z hovna bič neupleteš, z geniálního technika řídícího pracovníka neuděláš. Každopádně ničeho z toho nelituju. V Praze je krásně. A to přesto, že veškerý můj sexuální život žiju s jedním jediným klukem. Neříkám, že si to občas nějak nezpestříme, ale do jídla taky nepatří jen maso a zelenina a je potřeba to osolit a okořenit.

Sakra… neví někdo, zda je to dostatečná pointa na ukončení odstavce? No jedeme dál. Takže Biboy ukončil stylově blog (poslední zápis stojí fakt za to), pokřtil knihu a zřejmě očekává, že se mu pak bude lépe dýchat. Jsem rozený pesimista, ale nevyvracel jsem mu to. Večer jsme pokecali nejen s ním, ale i s Jukim (setkáváme se naprosto pravidelně a vždy bez předchozí domluvy na různých místech) a taky s Ondřejem Liškou. S tím jsme mluvili samozřejmě o politice. Já se ho mezi šesti očima mohl zeptat na jeho názor na některé z lidí které znám, či mi případně lezou krkem a docela jsme se shodli. Do komunálních voleb letos volit nebudu, nicméně Maroshe možná tento zelený ekoterorista (berte prosím jako vtip, minule jsem Zelené volil) přesvědčil. Well done, Mr. Liška!