Já to věděl. Moje předtucha se vyplnila. Už od té doby co Marosh přijel. Vlastně už předtím se mi zdálo, že nám chybí jeden talíř. Obvykle za tím vězí náš soused, který nám něco přinese a talíř nám přebývá nebo naopak my dáme na oplátku sousedovi a pak nám jeden talíř chybí. Problém byl v tom, že jsem si byl skoro jistý, že soused talíř vracel. A já ho nemohl nikde nalézt.

V sobotu jej našel ale Marosh. Byl v mikrovlnce a na něm zpečený tvrdý sýr se šunkou. Marně jsem pátral v paměti, zda se to stalo ve středu nebo ve čtvrtek. Měl jsem zřejmě hulihlad, ale než se sýr se šunkou rozpustil, tak se mi běžící mikrovlnka vykouřila z hlavy. Jak typické! Sýr se svojí konzistencí (něco mezi sklem a železobetonem) začal podobat zelenému talíři, ale nakonec jsem jej odstranil.

Jinak to byl příjemný víkend. V neděli jsme zašli na návštěvu k Michalovi a Jardovi a za ten zhruba půl rok se byt docela proměnil. Multimediální centrum má něco do sebe, ale Atom to i přes dvě jádra občas zcela nestíhal. Stejně jako Lenin říkal „Učit se, učit se, učit se“, já tvrdím „Naddimenzovat, naddimenzovat, naddimenzovat“. To, že dnes frčí HD video, které stíhá Atom jen díky přítomnosti Nvidia Ion, neznamená, že až bude „in“ 3D Full HD nebo něco ještě kvalitnějšího, tak to na takové sestavě poběží. Ostatně už u 720p HD ve Flashi na Youtube to prostě deska s dvoujádrovým Atomem nerozdýchávala. Připočtu-li k tomu, že od multimediálního centra čekám jiné ovládání než command line v Linuxu (byť samozřejmě GUI je k dispozici), predikuji, že ideálním by mohl být časem Android na nějaké výkonnější platformě. Ale samozřejmě projektor je jiné kafe než klasická LCD. Škoda jen toho, že film Vlak do pekel je taková sračka. I přesto jsme si ale dokonale užili večer a to nejen díky Jardovu kuřeti a Michalovým palačinkám, ale kvůli jejich přítomnosti.