Vánoce v poklidu? Ani ne. Ale když si člověk uvědomí, že od nich má na celý rok pokoj, tak nakonec dojde k poznání, že to mohlo být daleko, daleko horší.

Mno, Vánoce jsou za námi a já jen tiše dodávám: „Díkybohu!“. Ale vzato kolem a kolem, vydařily se nakonec vcelku přijatelně. Například jsem nedostal jediný dárek, který bych nechtěl nebo se mi nelíbil (dobře, ten Adidas spray nepočítám). Mám novou baterii do mého Eeečka (vydrží déle než ta originální), dostal jsem speciální kosmetiku, která moji pokožku nevysušuje (naučil jsem se s tím žít a po každém koupání se musím namazat krémem), ale hlavně se mi v pondělním výprodeji podařilo koupit přesně tu bundu, která se mi v Paříži líbila. A to prosím ještě o krapet levněji, než bych ji koupil v Paříži, což je u oblečení jev, který je srovnatelný jen s levitací Davida Copperfielda a neposkrvněným početím Marie.

A nezůstalo jen u bundy. Líbilo se mi i červené comicsové tričko (samozřejmě zvítězil Batman a jeho pomocník Robin, protože jestli někdy byla některá comicsová postava teplá, museli to být právě tito dva týpci v elasťácích). Pořídíl jsem si i trendy šálu, rukavice palčáky/nepalčáky na kouření a fakt skvělou modro-černou proužkovanou košili (taky Celio). Pro milovníky HTML jen dodávám technickou poznámku – modrá vypadá odhadem asi takto: #012,124,250.

Jinak harmonogram jízd po rodinách jsme vyplnili skvěle. Na Štědrý den jsme povečeřeli s rodiči Maroshe, o den později jsme se vydali do Brna, tam jsme se naobědvali u Juskovic (kachna a krůta pro 5 lidí bylo trochu moc), večer jsme vyrazili na Flédu (kde jsem se viděl s AdaMMem, Korelem, Peterem Pea a dalšími a druhý den ráno jsme dojeli do Zbýšova k mým rodičům. O den později jsme vyjeli zpět do Brna a nakoupili v Olympii a Vaňkovce. Mimochodem v celé Olympii byly mimo provoz WC, což považuji za totální úlet vzhledem k velikosti nákupního centra (a množství zdejších kaváren). Občůral jsem tudíž na parkovišti strom (a nebyl jsem určitě první, už u něj byla loužička) a slíbil si, že pokud se to ještě někdy stane, tak jím příště natvrdo počůrám vchodové dveře. Marosh to okomentoval tak, že pokud si nepohneme, bude se jim muset vysrat pod vánoční stromek, což by bylo jistě smutné překvapení pro děti. Nakonec jsem to tedy naším autem odřídil k Vaňkovce. Největší problém byl najít parking, ale pak už se všichni vyprázdnili a pokud neumřeli, tak žijí šťastně až dosud…