Obdivuji všechny pražské seniory, které se zřejmě městské části rozhodly nechat je vyhladovět. Kdyby vám bylo 70, vypravili byste se do obchodu po nerovných kluzištích?

Už tři dny cestou z práce domů v mysli obdivuju všechny seniory, kteří bydlí na naší ulici. A vida, oni si toho všimli i jiní: Novinky.cz: „Zatímco v Praze 4 najdete řadu nijak neupravených cest, kde jsou lidé odkázáni jen na své schopnosti nespadnout, na Praze 5 je možné chodit bezpečněji, neboť městská část se o chodníky stará lépe.“ Ano, při cestě z Budějovické ke Kačerovu, kde bydlíme, mi to uklouzne v průměru tak pětkrát. Naštěstí mám ještě relativně pohotové reflexy. Jak ale chodí nakupovat místní senioři netuším. Možná právě teď umírají ve svých bytech, bojíc se vyjít na křišťálově ledové ulice. Například v naší boční ulici není možné jít ani po jednom z chodníků na obou stranách. Jediné „bezpečné“ místo je vyježděný pruh na silnici v jednosměrce. Lidé se snaží chodit vždy o kousek dál od ledovky, ale tam kde se provoz kumuluje (škola a přechody pro chodce) je opravdu těžké najít bezpečné místo, na kterém s jistotou neuklouznete. Ale možná jsem jen škarohlíd a radnice Prahy 4 ve skutečnosti jen rozšířila kluziště pro veřejnost z místa u Arkád na Pankráci do celé městské části. Má to svou logiku. Čím víc seniorů se na ledu zabije, tím více volných bytů bude v lokalitě k mání. A místo penzistů se sem třeba nastěhují mladí lidé, kteří vydělávají peníze a hlavně je utrácí. Že je to morbidní myšlenka? Když začalo sněžit, neviděli jsme v naší ulici sypač nebo pluh týdny. Aktuální stav ledovky v ulici už může změnit jen dlouhotrvající obleva. Otázkou je, proč to někde jde a jinde ne.

Jinak proběhl den standardně. Protože si chceme trochu zmapovat naše finanční toky, snažím se každou koupenou věc zapsat do deníčku. Dělá to tak můj táta. Máma to nenáviděla, já to taky považoval za podivné, ale táta se nenechal odradit. A po mnoha a mnoha letech jsem se do toho pustil i já. Pokud je to genetické, slibuji, že tuto úchylku nepřenesu na děti. Pokud během následujících 15ti let značně nepokročí výzkum v oblasti oplodnění můžů muži. Překvapivě ale takové účetnictví nezabere moc času a díky používání počítače místo sešitu a tužky, to ani nemusím jednou za čas spočítat. Pravda, jeden měsíc asi dělat zápisky stačit nebude, protože jak jsem tu již zmínil, jsem po Vánocích na finančním dně, takže to teď táhne Marosh, ale za prvních 6 dní jsme utratili zhruba 3200 Kč (cigarety jsem přitom koupil jen jednou). Inu finanční gramotnost je třeba zvyšovat, o tom žádná. Snad se nám z toho do budoucna podaří něco vysledovat.

P.S. Svou cestu si tragédie z vedlejšího baráku našla už i do Blesku, ten jediný přinesl i fotky oběti a sebevraha a vypadá to, že z toho udělá srdceryvnou story na pokračování…