Kdepak nuda, tu já v Brně neznám. Jen se stává nad moje síly vidět všechny, na které bych si rád udělal čas. Dali jsme si proto tentokrát k víkendu den navíc ve formě dovolené…

Prodloužený výlet dopadl dle očekávání. Do Prahy jsme dorazili v osm a byli jsme rádi, že jsme rádi. V Táboře jsme byli rychle hotoví, Marosh dostal bylinky, ze kterých si bude měsíc vařit lektvary a já doufám, že zaberou. Doktor vypadal jako mix postavy z animáku, jasnovědce a čínského mnicha, takže zabrat by to mholo. Pak jsme to vzali do Brna přes Třebíč, abychom si dali kafe s Danem, kterého jsme potkali ve Štrasburku (je mladým nadšencem ODS). Cestou do Brna jsem navrhnul aby Marosh neposlouchal GPS, takže jsme zabloudili, ale nakonec jsme do Mazaného Anděla za Františkem, Evou a Honzou dorazili. Nový boyfriend Evy vypadá jako kdyby konečně někdo narazil na někoho schopného a tímto Evě gratulujeme! Poté jsme zamířili na oslavu AdaMMových 29. narozenin do klubu ClubWash, jehož lokace na kraji brněnského Bronxu překvapila i nejednoho místního. Bylo tam spousta lidí které jsem neviděl, ale vzhledem k časnému vstávání v šest ráno, jsme odsud odkráčeli před 22.30.

Následovala sobota, která započala neodbytným buzením Maroshem, který se mi hodinu snažil naznačit, že když se nevyspal on, ani já bych na to neměl mít právo :). Nakonec jsem tedy vstal, opláchnul se a vyrazil do města na pracovní schůzku ohledně blízké příležitosti k částečnému úvazku. Následoval odjezd za Juskovic family, kde jsme poobědvali a podstoupili tradiční brainwashing v podání vřeštící Anit a já taky cannisterapii a felinoterapii (věřím, že to první znáte, ale co to druhé, budete to googlovat nebo to dáte?). Pak jsme se přesunuli k buznímu páru, kde jsme strávili druhou brněnskou noc. Je to onen buzní pár z Rialta, kde jsme je náhodou spatřili před časem a já si postupně vzpomněl, že jsem jednomu z nich (Vlastíkovi) dělal fotky. A pak mi došlo, že nejen fotky. No ale od té doby již uteklo hodně času. A tak se u nich hodně mluvilo, jedlo a pilo a dokonce jsme shlédli dva díly nového Sherlocka Holmese a jeden díl britské komediální minisérie z prostředí francouzského královského dvora (v názvu to mělo něco s koláčem). Velmi příjemná společnost a velmi příjemný gauč, který díky správné tvrdosti posloužil dokonale ke spánku (jen).

Ráno jsme se pozvolna sesbírali, nasnídali, okoukl jsem Wii konzoli (asi to nikdy nebude to pravé ořechové pro mně) a pak nás napadlo, že bychom vlastně mohli zajít na oběd a bowling. Volba padla na Stodolu v Komíně, kde jsou fajn kuželky (čím déle to hraju, tím hůř) a příšerné jídlo. Naposledy jsem tam byl před dvěma lety a zkažená kyselá játra by si mi na stůl přinést nedovolili. Čase se nicméně mění, jídlo bylo průměrné a ty játra jsem Maroshovi po ochutnání důsledně doporučil nekonzumovat, protože jsem sám měl po ochutnání co dělat, abych se z nich nepozvracel. Poté nás čekala cesta domů přes moje rodiče. Čekali nás původně na oběd, takže jsem s Maroshem snědl druhý oběd toho dne bez odmlouvání a za stmívání jsme se vydali zpět k domovu v Praze. Tentokrát jsem to odřídil já. Každopádně to byl zajímavý víkend a docela se těším do Brna zase příště.