Pivo s AdaMMem Zbiejczukem a fotbálek. Dobrá kombinace na večer, děsivě špatná na další den, kdy se cítím, jak kdyby mne někdo ve spánku strčil do pračky a nechal ji do rána zapnutou na režim ždímání. Poslední odstavec pak patří reklamním agenturám a tiskovým zprávám. Dobrou, aby člověk pohledal…

Původní idea, že si po práci zajdu s AdaMMem a dalšími lidmi na pivko a brainstorming ohledně jednoho projektu vzala za své, když se z jednání klient omluvil, nakonec jsme se ale ani u piva přemýšlení neubránili. Například jsem uvažoval o Twitteru jako o zdroji pro časopis poskládaný z odkazů této sítě. Dnes jsem narazil na server Paper.li, který přesně to podle klíčových slov dělá. Takže s křížkem po funuse. Náš soukromý fishtank probíhal v klubu Shadow Azyl, kde jsem byl prvně. Velmi příjemným překvapením byl výběr tracků DJe, který do nás hrnul mashupy horem spodem a mimo klasických a obecně známých věcí jsme si mohli poslechnut i zmixovaný drumík s Karlem Gottem, Ivanem Mládkem a Katapultem. Jakkoliv obskurně to zní napsané na blogu, bylo to zábavné. Minimálně pro mě i AdaMMa. Ten ale svoji dekadentní povahu odkryl již před pár dny, kdy se účastnil (stejně jako mnoho mých známých) premiéry filmu o Radovanovi Kalužovi. Kdo nezná Radovana, měl by si přečíst AdaMMovu recenzi na dokument na serveru Mediar.cz.

Mimo fotbálku, piva a vymýšlení různorodých miniprojektů došlo i na inspiraci. AdaMM mi vždy přišel jako člověk, ke kterému si stačí na chvíli sednout na židličku a nějakým způsobem dojde k přenosu inspirace. Když jste dutí jako bambus, prostě stačí si sednout a nacucat tu energii z něj jako houba. Pokud nic takového nepozorujete přímo na místě, nic se neděje. Ono to totiž přichází ze zpožděním. Dnes ráno jsem se probudil ve stavu, kdy jsem uvažoval o tom, že dalších deset hodin spánku zní jako dobrý nápad. Postupně jsem ale přišel k sobě a pak mne napadlo, že bych měl udělat jednu věc. Pokud se k tomu dokopu, tak zkusím vyrobit malou prezentaci pro reklamní agentury, která bude upozorňovat na neduhy PR zpráv. Přicházím s nimi totiž často do styku a někdy je to tragédie. Často zbytečně. Myslíte, že pohled webeditora na toto téma by mohl být zajímavý? Věřím v to, že ano. Od myšlenky k realizaci to je ale někdy velmi dlouhá cesta. Takže snad jen vypichnu nejotravnější věc na PR zprávách – Snad každá věta v každé tiskovce začíná: „XXX, majitel nejvyspělejší datové sítě„, „XXX, jednička na trhu„, „XXX, vedoucí dodavatel zdravotnických technologií“ a podobně. Pokud si agentury myslí, že toto funguje, tak asi neznají ani vlastní trh. K čemu pak jsou, když používají jen ‚osvědčené‘ postupy, které si může každý vygooglovat? Neměly by reklamky přinášet nová a funkční řešení? Neměly by samy chtít se zlepšit? Neměly by se ptát nejen svých zákazníků, ale i spotřebitelů a spolupracovníků z externích firem? Co je další zvláštní věc, je minimum tiskových zpráv s kvalitní fotkou nebo vlastně vůbec jakoukoliv fotkou. Jistě, média mají přístup do světových fotobank, ale proč se neodlišit tím, že k zprávě přiložím i fotku spjatou s konkrétním výrobkem či službou? Když vidím zprávu s fotkou, hned je vyšší šance, že projde procesem filtrace a dočká se uveřejnění. Výrazným neduhem je i nadužívání jména firmy nebo produktu. Žádný smyslunezbavený editor vám nepustí tiskovku, kde je v každé druhé větě název firmy. Tiskové zprávy nejsou určeny k branwashingovým metodám a sloganům pro billboardy. Smutné ale je, že na to PR agentury ještě nepřišly…