Něco je za mnou, něco předemnou. Očekávám krásný víkend plný lásky, radosti a pohody…

Pokud jedna fotka vydá za tisíc slov, pak má v sobě tento zápisek ukryto nejméně 63 000 slov. Ano, včera jsem zdárně dokončil svoji první sadu na Week of Life. Mimochodem není jednoduché myslet na to, že každý den, je nutné fotit několikrát denně. Někdy se stane, že nevezmu do ruky foťák celý týden. Nyní jsem musel. Nechtěl jsem zkrátka zklamat sám sebe. Jsem s výsledkem spokojený? Jak s čím. Mám tam fotky, které jsem zařadil s čistým svědomím i ty, které bych nezařadil, kdybych nemusel dodržovat pravidlo devíti fotek denně.

A co jinak? Místo blogu jsem po večerech upravoval fotky a učil se trošku porozumět Wordpessu. Já vím, je již za svým zenitem, ale na microsites je myslím stále použitelný. Další kroky ohledně rozjetí fotopláten budeme řešit o víkendu a v tu dobu taky proberu případné jiné pracovní činnosti. Do toho v práci začalo stěhování směr Barandov, takže se z oken již brzo budeme koukat na budovu Novy a třeba začnu potkávat víc pseudoumělců a celebrit (včera jsem viděl na Národní Eduarda Klezlu – pamatujete si jej ještě?). Návštěvnost blogu i našeho webu klesla. Obojí oprávněně. Ekonomické tituly se začátkem dubna v řádech procent klesnou. Stejně tak klesá návštěvnost blogu, který nikdo neupdatuje. Takže si za to mhou sám.

A protože mám dnes dovolenou a za pár minut vyrazíme směr Praha – Tábor – Brno, přeji všem krásné Velikonoce.