Podíval jsem se v polovině června na svůj blog a zjistil jsem, že když vydám měsíc rozepsaný příspěvek, budu mít letos dva. To je trapas a tak jsem si řekl, že bych to možná mohl zkusit nakopnout něčím vtipným. Napadlo mě srovnat nějaké dvě knížky, možná filmy, které spolu nesouvisí a podívat se na to, zda je toto tvrzení pravdivé. A ukázalo se, že není.

V obou dílech někdo někoho sleduje: Bible a 1984 jako dvě verze stejného sitcomu

Na první pohled by se mohlo zdát, že Bible a 1984 spolu mají asi tolik společného jako ovce a policejní dron. Jedna kniha slibuje spásu, druhá vás přiměje zkontrolovat, jestli máte vypnutou webkameru. Ale pojďme se na to podívat pořádně: co když 1984 není nic jiného než Bible přepsaná cynickým studentem po dvou týdnech beze spánku na učících se drogách?

1. Úvodní setting: Genesis vs. Ingsoc

V Bibli na začátku stvořil Bůh nebe a zemi, pak světlo, pak ryby, pak člověka… a pak všechno zakázal.

V románu 1984 už byl svět dávno stvořen, ale někdo ho znovu „přepsal“ – a zakázal všechno rovnou, pro jistotu. Zatímco Adam a Eva byli vyhozeni z ráje za jeden jablečný upgrade, Winston Smith by v Oceánii dostal čtyři roky v pracovní kolonii jen za to, že si zapamatoval chuť jablka.

2. Hlavní hrdina: Ježíš vs. Winston Smith

Ježíš: syn Boží, kazatel lásky, vodní chodec a specialista na proměnu tekutin. V závěru ukřižován, ale o tři dny později comeback jako z Netflixu: „Jsem zpátky, baby, jsem zpátky.“

Winston Smith: úředník, milovník zakázané poezie, rebel přes papírové deníky. V závěru psychicky rozemletý jako vaše cookies v browseru – a miluje Velkého bratra. Taky návrat, ale bez slávy.

Oba se proti systému postaví. Ale zatímco Ježíš změní svět, Winston… si ho nechá změnit. Jeden hlásá „Miluj bližního svého“, druhý jen tiše šeptá „Miluj Velkého bratra“.

3. Dohled shora: Bůh vs. Velký bratr

Oba se dívají. Vždycky. Všude.

Bůh má vševědoucnost, všudypřítomnost a anonymní mraky.

Velký bratr má telescreeny, helikoptéry, technologii roku 1984 a cenzuru.

Rozdíl? Když uděláš něco špatného, Bůh ti možná odpustí. Velký bratr ti připomene, že „neexistuješ“. Bůh tě může poslat do pekla, ale Velký bratr ti peklo přinese až do obýváku.

4. Jazyk jako zbraň: jazyk lásky vs. newspeak

Bible mluví starobylým jazykem plným podobenství, kde „beránek“ může být i člověk a „světlo“ není lampa, ale pravda.

1984 má newspeak, jazyk tak efektivní, že „svoboda“ přestane existovat, jakmile přestaneš věřit, že by se měla říkat.

Bible: „Na počátku bylo Slovo.“

1984: „Na konci nebude žádné slovo. Jen štěkání novojazyčných vět typu: Svoboda je otroctví.“

5. Závěr: Apokalypsa vs. dvouminutovka nenávisti

Bible jde do finále grandiózně, jako by ji napsal někdo v Hollywoodu – jezdci apokalypsy, sedm pečetí, drak, jezero ohně, a pak „nový Jeruzalém“.

1984 vrcholí scénou, kde Winston konečně pochopí, že láska je bolest, realita je názor a krysy nejsou zvířata, ale pedagogická pomůcka.

V Bibli se příchod Boží říše vyplatí vyčkat. V 1984 se příchod Ministerstva pravdy nevyplatí vůbec – leda, že jste krysa nebo sova. Protože u nich máme potvrzené, že nejsou tím, čím se zdají být. Stejně jako ony krysy, které zosobňují psychologický rozklad osobnosti, totální kontrolu moci nad jedincem a zradu sebe sama.

Kdo vlastně píše historii?

V Bibli ji píšou proroci, posedlí duchem svatým. V 1984 ji píše Winston, posedlý nutkáním změnit data v archivu.

Obě knihy tvrdí, že minulost není fixní. Jen jedna to ale považuje za zločin. Bohužel se mi nepodařilo v poznámkách najít, která z nich to byla.

Závěrem: Dvě tváře téže mince

Kdyby Bible a 1984 byly postavy v sitcomu, seděly by vedle sebe na gauči. Bible by říkala: „Odpusťte svým nepřátelům.“ 1984 by přikyvovala a dodala: „A nahlaste je.“

Jedna kniha ti říká, že pravda tě osvobodí. Ta druhá ti říká, že pravda je to, co ti řeknou.

P.S. Kostra tohoto příspěvku i ilustrační grafika byly vygenerovány umělou inteligencí a následně jsem příspěvek upravil. Doufám, že vás to pobavilo.