|
|
K čemu je dobrý Twitter?Nečekejte, že vám na tu otázku odpovím, protože za posledních pár let mě o jeho výhodách nedokázal přesvědčit ani Adam Zbiejczuk, byť jsem si Twitter na jeho radu pořídil. Od té doby tápu. Čas jej možná pošle na smetiště dějin jako Orkut (Twitter, ne Adama!). Celý článek Středa, 15. prosince 2010, 7:44, Komentáře (0) Publikováno v BLOG Poklidný a plodný!Zatímco se Vánoce snaží proklouznout dveřmi kolem našich bot, které pomalu a neviditelně rozežírá sůl z pražských chodníku, doupravil jsem fotky z hlavního města Francie… Celý článek Pondělí, 13. prosince 2010, 8:32, Komentáře (2) Publikováno v BLOG Pozor, Vánoce se blížíVzhledem k tomu kolik zabírá můj blog při otvírání z mobilu (přes 1 MB), jsem se rozhodl k redukci zobrazování obsahu přímo a vrátit se ke starým dobrým perexům… Celý článek Sobota, 11. prosince 2010, 12:20, Komentáře (0) Publikováno v BLOG Dostat se domů z práce? K nezaplacení…Inu ano milé děti, když mě dokáže DPP rozpálit, sednu k PC a natřu jí to v grafickém editoru ;) Celý článek Středa, 8. prosince 2010, 20:22, Komentáře (0) Publikováno v BLOG Víkend v pokliduTrocha relaxu ještě nikoho nezabila. Tedy alespoň jsem na to nikde neviděl klinickou studii… Celý článek Pondělí, 6. prosince 2010, 17:39, Komentáře (2) Publikováno v BLOG Poslední den v PařížiTrvalo to, ale nakonec jsem se dokopal k tomu popsat náš poslední den ve městě baget, kovové lady i milenců. Celý článek Neděle, 5. prosince 2010, 10:37, Komentáře (1) Publikováno v BLOG Google Zeitgeist pártyJá vím, slíbil jsem, že tu nejprve dokončím zápisek o Paříži. Jenže ten je v netbooku a já nemám už dnes čas a sílu jej zapínat a dopsat. Ale čas budu mít zítra, kdy bude Marosh na vánočním večírku své firmy. Já si na ten den naplánoval navštívit párty Google Zeitgeist 2010, ale protože mezitím co jsem byl v Paříži, se posunula akce o jeden den, byl jsem dnes dopoledne postaven před skutečnost, že akce je již dnes. Nedalo se nic dělat, účast jsem slíbil. Díky sněhové kalamitě jsme spolu s šéfredaktorem dorazili asi o hodinu později. Cestou jsme dvakrát zodpovědně uvažovali o tom, že se vrátíme, protože v Praze během naší cesty začaly odpadat tramvaje. Některé nesvítily, většina dost stála, ale nakonec jsme se přes sněhové závěje do JetSet baru dostali. Pravda, dorazili jsme zhruba v polovině, kdy přítomným pomocí improvizace mladí divadelníci napovídali, kdo se probojoval do českého žebříčku nejhledanějších celebrit pro rok 2010. No nebyl by to Tomáš Vyšohlíd, aby neskončil i přes svůj handikep (pozdní příchod) na druhé a první příčce společně s dalším tipujícím. První cena byla lákavá – HTC Touch HD, což rozhodně není zlý telefon. V rozstřelu bohužel Tomáš podlehl a umístnil se tak až na druhém místě. Nutno ale říct, že jsem se na večírku dobře bavil. Díky Google! A jak vlastně Google Zeitgeist pro rok 2010 dopadl? To si přečtěte na Profitu :). Celý článek Středa, 1. prosince 2010, 22:57, Komentáře (0) Publikováno v BLOG Protože práce…Ok, dnes ráno se cítím jako totální megapiece of shit. Zápisek je někde v útrobách mého eee a nehodlám jej z něj dolovat. Ostatně na to není čas, budu rád, když si cestou do práce nezapomenu validovat svou Opencard. Takže milé děti, je mi líto, ale dnes nic nečekejte. Místo toho si pusťte na Youtube záznam Suede.
A jedno s mizerným zvukem, ale pěkným obrazem…
Celý článek Úterý, 30. listopadu 2010, 8:03, Komentáře (0) Publikováno v BLOG Přežil jsem Louvre!Ano, bylo to náročné. Člověk až cítí trpkost a nespravedlivost nad tím, jak si jeden národ shromáždí a „ukradne“ tolik památek pro sebe. Na stranu druhou vstupné za 9,50 euro je nejlepší investice v Paříži. Za zhruba stejnou cenu se podíváte do druhého patra Eiffelovky, tedy ani ne na její vrchol nebo na střechu Vítězného oblouku. Ačkoliv z obou monumentů zažijete opravdu překrásný výhled na Paříž, Louvre vám nabídne něco víc. Cestu časem do dob Egypta, sumérské civilizace, renesance a vším mezi tím. Mimo nejslavnějšího obrazu v podobě Mony Lisy můžete taky nahlédnout do sbírek Napoleona Bonaparteho. Možná to byl řezník, vrah a diktátor, ale jedno je jisté. Ta svině měla zatraceně dobrý vkus! Projít Louvre je záběr i na fyzičku, několik jeho částí jsme z časových důvodů (jistou roli sehrála i únava a hlad) přeskočili, nicméně jsme navštívili všchny tři pavilony (Denon, Sully a Richelieu). Poté jsme se napapali v nedalekém obchodním centru a zamíříli jsme k Sacré Coeur, který leží v nejvíc sexy čtvrti Paříže – Montmartru. Kostel je z mého pohledu daleko zajímavější než Notre Dame, z jeho okolí je velmi pěkný výhled na město a hlavně je to co by kamenem dohodil ke stylovým kavárničkám a restauracím. Právě k takovým, jaké jsme uplynulé tři dny marně hledali. Tady jsme se rozhodli pro lehkou večeři. Já si dal sladkou palačinku, Marosh zvolil slanou variantu se sýrem, šunkou a vejcem. Bod pro Maroshe, přišla mi daleko zajímavější. Poté jsme se vydali vyhledat slavný světelný mlýn a podnik Moulin Rouge. Udělal jsem pár fotek a vydali jsme se pěšky zpět k hotelu. Byla sice zima, ale alespoň jsme mohli jít 4 stanice metra pěšky spolu s houkající sanitkou. Větší část cesty jsme byli rychlejší, než zuřivě blikající a houkající vůz záchranky, který se jen velmi pomalu prodíral totálně zacpanou ulicí. Nechtěl bych se v Paříži zranit. Mohl by to být zřejmě můj poslední úraz. Ani dnes jsem neopomněl na to podělit se se svými postřehy o Francii. Číšníci občas odnesou i něco, co se ještě chystáte jíst či pít (mě se stalo s grogem, paní vedle s půlkou pizzy). Nemělo by vás taky překvapit, když do vagonu v metru nastoupí jeden či dva hudebníci, pustí playback a k tomu hrají. V první chvíli máte pocit, že je to nesmírně roztomilé a jistě jim rádi pár centů přihodíte, ale když se vám to během dne stane počtvrté, začne vám to připadat lehce únavné a pravděpodobně stejně jako místní nahodíte znuděný výraz a pro drobné se nebudete obtěžovat sáhnout. Poslední zajímavou věcí je, že pouliční prodavači suvenýrů mají různé tarify. Zatímco pod Eiffelovkou koupíte klíčenku tohoto značně nepraktického tvaru (špičatá věž se čtyřmi nohami) v poměru 6 kusů za 1 euro, sotva o stanici metra dále, to je již 5 vězí za euro a u kostela Sacré Coeur dokonce jen 3 věže za euro! P.S. O neděli snad budu blogovat již z tepla domova (teda o zimě v ČR jsem četl, děkuju pěkně). A mimochodem kapela Suede naživo byla naprosto famózní!!! P.S. 2: Sorry, na ilustrační fotky z našeho pobytu v Paříži jsem tentokrát neměl čas, tak snad jen link na ty co už jsou na FB. Celý článek Neděle, 28. listopadu 2010, 23:06, Komentáře (1) Publikováno v BLOG Železná dáma PařížeDruhý den v Paříži hodil na Francouze i lepší světlo. Pravda, hned snídaně (která se uskutečnila až kolem půl jedenácté, neboť jsme si přispali) probíhala hlavně pomocí posunků a ukazování rukou na věci. Hlavně mi prosím netvrďte, že „coffee and milk“ je výraz, který by nepochopili třeba v Nigérii, na Slovensku nebo v Litvě. Ne tak ve Francii. Zakroucení hlavou a trvání na francouzské verzi nám ale přineslo ovoce v podobě latté, zeleninového quiche a fakt skvělých vdolečků. První postřeh dne – Francouzi sice nemají ponětí o skvělém výrobku značky Brano, přesto nepovažují za nutné zavírat dveře. Při teplotách kolem nuly je to minimálně obdivuhodné. Hned po snídani jsme zamířili na tu nejslavnější věc ze železa, kterou lze ve Francii nalézt. První dáma Paříže je opravdu monumentální. Oželeli jsme po hodinovém stání ve frontě další frontu až na vrchol a nechali se vyvézt jen do druhého patra. I tak nás čekal sexy výhled na město, které je ve skutečnosti ještě krásnější než se o něm píše.
To ale pochopíte, až si jej projdete (zvlášť pavilony v Louveru jsou už z venku úchvatné). Druhý postřeh dne – vojáci jsou zde vidět víc než policie. To je pravda trochu děsivé, vzhledem k tomu, že sebou nosí útočné pušky, které v některých případech sami převyšují maximálně o hlavu (v metru jsem viděl vojáka, který by si v ČR snad ani nemohl sednout v autě na přední sedadlo spolujezdce, protože by nesplnil zákonnou podmínku, výšku 150cm). Postřeh třetí – zhruba 300 prodejců v okolí věže prodává zcela totožný sortiment – makety věže. Během čekání na zakoupení lístku vás polovina z nich stihne oslovit, někteří i vícekrát. Pak následoval Vítězný oblouk a jeho prohlídka a pěšky jsme šli směrem k Louvre. Cestou nám ale zastoupila nejvíc sexy promenáda, kterou jsem zatím navštívil. Champ Elysée je zhruba jako Václavák. Jen třicetkrát delší, dvacetkrát širší a 794x zajímavější. Mimo obřího Virgin megastoru, kam Marosh ve čtvrtek alespoň nakouknul jako do svatyně, jsme se zasekli v obchodu Celio, kde si Marosh pořídil nějaké nové hadříky. Nejhorší je, že jsem si málem i já pořídil bundu, bohužel neměli velikost L. Pěkné věci za docela normální ceny oproti tuzemsku jsou v Paříži normální. Pokud tedy nenakouknete zrovna do výkladní skříně obchodu Cartiér.
Louvre jsme proběhli po povrchu již za tmy a neomylně jsme zamířili k Notre Dame, kde nám došlo, že nás bolí nožičky. Metrem jsme proto jeli do buzní čtvrti Marais, ale metro v polovině cesty zastavilo (ve stanici) a francouzské hlášení se neslo ve stylo, že někdde daleko před námi se něco stalo. Jediné slovo které jsme dešifrovali, byl název stanice Voltaire a taky „traffic“. Přestoupili jsme proto na jinou linku a nakonec jsme vystoupili na Republique. Odsud jsme se vydali náhodným směrem a hledali jsme místo, které by nevypadalo jako McDonald, sushi bar, příliš snobské nebo čína. A nakonec jsme opravdu nalezli! Podnik se jmenoval La derniére séance a naleznete jej na 24. avenue de la Republique. Jen pro informaci jsem si dal podivnou kombinaci – salát Cesar s kuřetem za 11e a grog 5e. Marosh mě ale se svým mixem pití a jídla s přehledem trumfnul, protože si objednal steak s vejcem (12e) a piňacoládu za 10e. Vše donesené bylo naprosto skvěle chutnající a myslím, že když řeknu, že to byl ten nejlepší salát jaký jsem kdy jedl, tak ani nebudu lhát.
Celý článek Sobota, 27. listopadu 2010, 23:30, Komentáře (0) Publikováno v BLOG |
|
