Uvnitř mozku EU

Návštěva europarlamentu byla určitě zajímavá. Čekala nás malá přednáška o činnosti parlamentu a taky povídání si s poslancem Edvardem Kožušníkem. Těžko říct jaký je to ve skutečnosti člověk, ale působil sympaticky a bylo minimálně vidět, že španělsky umí velmi dobře. Tlumočil totiž sám povídání jeho španělského kolegy, který je již patnáct let v hledáčku teroristů z ETA. Je fajn občas vidět politiky, kteří nepůsobí jako samolibí idioti. Navíc Kožušník rozhodně není nudný patron, například při popisování fungování parlamentu zmínil fakt, že mu fakticky nevládnou europoslanci, ale tlumočníci. A když zaklepou na poslance a přes sklo posunkem ukáží, že do pěti minut skončí, tak můžete věřit tomu, že za pár minut všechny překladatelské linky ohluchnou. Jinak mluvil nejen o fungování parlamentu, ale na přímý dotaz se vyjádřil i k tomu, jak vnímá modro-oranžovou koalici v Praze. Rozdělení Prahy těsně před volbami prý nevnímá pozitivně. No, tak aspoň někdo je v ODS schopen sebereflexe vlastní strany.

Samotné jednání v délce skoro jedné hodiny bylo tak trochu šílené. „Návrh zákona číslo X“, pauza na nadechnutí. „Pro“, sekunda ticha. „Proti“, sekunda ticha. „Zdrželo se“, sekunda ticha. „Zákon přijat/zamítnut.“ A tak dokolečka dokola. Skoro mi bylo při tom cvrkotu europoslanců Ransdorfa i Falbra, na které jsem viděl, líto. Bohužel na naši skupinku dohlížela zaměstnankyně parlamentu, která svou práci brala opravdu vážně a tak z celého jednání mám jednu jedinou fotku. Následovalo jídlo v europoslanecké jídelně. Chuťově jasně to nejhorší, co jsme tu doposud ochutnali, taková standardní závodka. Následoval náš odjezd na nádraží. Přidala se k nám paní, která jela do Stuttgartu. Neměla drobné na lístek, tak to chtěla risknout načerno, ale to jsem jí raději gentlemansky koupil jízdenku. Kupování jízdenek pro nefrancouzky mluvící je trošku metoda pokud omyl, ale povedlo se. Jízdenky se ale validují na nástupišti a nikoliv uvnitř tramvaje. Paní zřejmě pospíchala, i s neoznačenou jízdenkou nastoupila a odjela. V té chvíli nás napadlo, že tramvaje jezdí na 2 strany. Po krátkém studování mapy jsme si byli jistí, že odjela špatným směrem. Výčitky svědomí jsme neměli, jednak jsme ji opačným směrem neposadili úmyslně a jednak kdyby si nechala jednu tramvaj ujet a cvakla si darovaný lístek, jela by s námi tam, kam chtěla.

Cesta TGV proběhla výborně, vše bez problémů a hotel jsme v Paříži taky našli snadno. Pravda, pokoj vypadá dost spartánsky, ale je tu teplo a wifi, takže co víc si člověk může přát? Možná trochu víc čistoty, ale při zběžné kontrole jsme nenašli štěnice, takže špinavé zdi se snažíme přehlížet. Na recepci jsme pochopili, že průvodce nelhal a Francouzi jsou opravdu mistři v předbíhání. Já taky nemiluju fronty, ale trocha systému nikoho nezabila. Taky jezdí místní obyvatelé jako prasata (běžně zastaví na půlce přechodu v době, kdy na něm svítí zelená a u bočních ulic neváhají na přechodu parkovat). První jízdu metrem v Paříži jsem absolvoval ve stavu, kdy jsem přemýšlel, že bych se měl naučit noty, abych mohl napsat operu s názvem „Blahořečeno budiž londýnské metro“. Z návštěvy gay klubu nakonec nic nebylo, měli jsme v plánu dát jen jeden drink a platit kvůli tomu 10 euro na osobu, by znamenalo v konečném důsledku dát za pivo kolem 430 Kč, což jsme zvážili jako zbytečně neuměrné. Ani jeden z nás obvykle nepřepočítává eura na koruny, protože to nemá smysl, ale na tomto jsme se shodli. A tak jsme docela promrzlí z chození po pařížských ulicích skončili s lahví Bordeaux Blanc na pokoji. Měli jsme stejně už docela dost.

Celý článek Sobota, 27. listopadu 2010, 9:22, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Staří psi a zajíček

Druhý den našeho poznávacího výletu se nesl ve znamení výletu do Štrasburgu. Chytili jsme se dvou členů Modrého týmu, které jsme se snažili zkonvertovat na jinou barvu, konkrétně růžovou. Přidala se k nám i nejvíc sexy blondýnka ve výpravě, čímž bylo opět pokořeno heterosexuální plémě, protože buzny si prostě krásné věci vždy kradou pro sebe. Předvánoční výzdoba města je nesrovnatelná třeba s Prahou a to ve všech ohledech. Tentokrát jsme vynechali gluhwein, ale ochutnali jsme francouzkou kávu a zatímco Marosh si pochutnával na bagetě, zvolil jsem palačinku. Na výběr bylo několik možností. Čokoládu i sirup jsem odmítl jako příliš kalorické a tak jsem zabořil prst do seznamu ve francoužštině. Tato seletivní metoda buude zřejmě i v dalších dnech, které strávíme ve Francii, slavit úspěch. Místo čokolády mi na stole přistála palačinka se šlehačkou. Nebyla zřejmě nekalorická, ale byla velmi, velmi chutná.

Po návratu do Baden Badenu nás čekala večeře, kterou by asi bulvární novinář označil slovíčkem opulentní. Zatímco předkrm v podobě uzené ryby by mohl být brán jako dietní večeře, jednalo se jen o první ze tří chodů, dezert v to nepočítaje. Kvůli našemu zájezdu zřejmě museli místní vybít několik chovů hus. Masa bylo tolik, že jsem si spíš ze slušnosti než z důvodu hladu (nebo z typicky českého důvodu – je to zadarmo) na talíř položil jeden knedlík a dvě lžičky zelí. Pokračovalo se alko i nealko nápoji a ryli jsme ve spolupráci s Maroshem do členů (stále) modrého týmu. Chlapci to nesli chlapsky a ožrali se. Sice se nám nepodařilo z modrášků vytvořit růžový tým a to ani přes podporu místních dam, které se do jedné shodly na tom, že u našeho stolu nevypadá jako největší buzna ani Marosh, ani já, ale právě luxusní zajíček Daniel, který se zoufale držel historky o tom, že je heterosexuální (ruku na srdce, kolik homosexuálů to všem okolo tvrdilo, když jim bylo 18 jako jemu?).

Udělal tu chybu, že v jedné chvíli prohlásil, že když se napije, je přítulný. To byla samozřejmě pobídka, kterou by bylo škoda nevyužít. Poté se v lehce odvázané náladě vykousl (francouzák) Marosh se ženatým účastníkem před zraky jeho manželky a pak následovalo vykousnutí Maroshe s nejvíc sexy ženskou v okolí 20ti kilometrů. Spát jsme šli sami. Barvu ale nakonec modráskové stejně změnili. Ráno, když zaspali a autobus na ně čekal půl hodiny, se z nich staly černé ovce…

P.S. Krásný večer z Paříže!

Celý článek Čtvrtek, 25. listopadu 2010, 19:41, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Škandál!

V úterý jsme Vyrazili s malým zpožděním ze Zličína a protože jsme za celou cestu měli jen dvě krátké přestávky, do Baden Badenu jsme dorazili s předstihem. Osádku autobusu tvořili mimojiné i členové skupiny Mladých konzervativců. Myslím, že jsme spolu s několika známýma uvnitř vozidla tvrdě pracovali na tom, aby se zpátky do ČR vrátili jako mladí liberálové (neděkujte, rádo se stalo). Během cesty do Německa tak padla naše půllitrová malinovice, Mirkova Becherovka a několik lahví vína. Hotel by byl na jedničku (noc kolem 90e), kdyby někdo sídlil v recepci. Zkoušel jsem celkem třikrát zjistit heslo na wifi a k hotelovému trezoru, ale nakonec jsem byl potupně donucen zanechat vzkaz v němčině (nebo jazyku který jsem za němčinu považoval) na stole recepce (při našem návratu v 23:30 tam lístek stále netknutě čekal). Večer ale byl příliš mladý na to, abychom jej opustili a šli spát. A tak jsme vyrazili s Lobem, jeho kamarádem a sličnou slečnou Lídou do víru lázeňského města.

Přiznejme si, že Hitler nebyl zrovna lidumil, nicméně s německou mládeží je to ještě horší. Když jsme se zkoušeli zeptat na nějaké cool místo, na nějaký klub, poslala nás do míst, která se sice jmenovala skvěle (trinkenhalle), nicméně poté co jsme ono místo našli jsme zjistili, že se bohužel nejedná o námi hledaný klub, ale o městskou kolonádu. Buďte prokleti mladí němečtí rádošprýmaři! A tak protože jsme v lázeňském Baden Badenu nenašli první den klub, uchýlili jsme se ke stánkům se svařeným vínem. Bylo jich hodně. Vezmu-li v potaz i malinovici v autobuse, k tomu becherovku a taky pivo, které jsme si poručili ke svíčkové, je div, že jsme před půlnocí vůbec našli náš hotel.

Ráno bylo bolestné, hlavně kousky našich hlav se chtěly rozběhnout na všechny světové strany. Nicméně přiznejme si, že my jsme narozdíl od našich dvou heterospolečníků z úterního večera vyrazili na výlet do Štrasburku, zatímco oni se skelným pohledem snídali a nevnímali ani mě, jak se jim přes výlohu směju do obličeje. Ja ja, Německo ist toprá země (ale mladí Němci jsou zmrdi, to jim samozřejmě hned tak nezapomenu)!

P.S. Pohled jiného účastníka zájezdu najdete ZDE.

Celý článek Čtvrtek, 25. listopadu 2010, 1:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Sbohem a šáteček

Ano ano, milé děti. I strýček Kombajn si někdy musí vzít dovolenou. Letos to bude jen jeden týden, ale podařilo se mi do ní vměstnat nejen návštěvu europarlamentu ve Štrasburku, ale i návštěvu jedné železné dámy, které Margaret Thatcherová (musí prominout) nesahá ani po kolena.

V sobotu jsme tak nějak decentně oslavili dva roky co jsme spolu s Maroshem a v neděli nás čekal Harry Potter. Museli jsme totiž udat volňásek platný do 30. listopadu. Bohužel jsem volňásek nechal doma, takže první půlku filmu se se mnou Marosh nebavil a myslel na to, jaký jsem vůl. V druhé půlce už byl sdílnější, takže vím, že se mu Harry Potter a relikvie smrti zdála taky dost slabá. Ten film má i své světlé momenty, ale ty jsou převážně v prvních patnácti minutách. Pobaví i výlet „v přestrojení“ na ministerstvo, ale zbytek filmu Harry, Hermiona i Ron rozebírají to, že vlastně neví jak dál. Tak o to mohl být film kratší a dalo se to natočit jako jeden tříhodinový film. Chápu ale, že by to pak vydělalo jen půlku té celkové sumy. Potom jsme potkali Tomáše z dovolené a dali si s ním pizzu.

Sice jsem nestihnul v pondělí návštěvu kadeřnice, ale upéct sváču na cestu se mi podařilo. Nejprve jsme si ovšem museli zabalit. A když se balí dvě buzny na celý týden, je zázrak, když se vše vleze do jednoho kufru. Pravda, kufr, který nám Tomáš půjčil je se svými rozměry minimálně v kategorii „lodní“, ale jsem přesvědčen o tom, že by pro tyto rozměry možná měli vymyslet nějaký přiléhavější název. Namátkou mne napadá kufr pro mezihvězdné lety. Myslím, že kdyby mě Marosh vyhodil z bytu, tak bych do něj mohl dát všechno svoje oblečení a ještě bych bych mohl Maroshovi štípnout dvě tři řady knížek z knihovničky. TeĎ už nás čeká jen příjemný večer s vůní houbového závinu a když ten nahoře dá, tak dva levely Quakea…

Celý článek Pondělí, 22. listopadu 2010, 21:12, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Praha-Štrasburk-Paříž

Ono se to nezdá, ale už za dva pracovní dny (včetně dneška) si s Maroshem dáchneme. Přes krátkou zastávku v Baden-Badenu a potažmo Štrasburku, kde nás čeká návštěva Europarlamentu, se dostaneme do Paříže. Doufejme, že zvěsti na Idnes lžou a štěnic bude v hotelu málo nebo ideálně žádné.

Celý jeden týden tak strávím ve společnosti Maroshka. Mimo Paříže se těším na nafocení ilustračních fotek s motivem EU, kterých snad pár nafotím a lhal bych, kdybych řekl, že mi nebude práce chybět. Ono toho bude ale před Vánoci dost hlavně v soukromém životě. Vzhledem k tomu, jak dokonale vyluxovaný mám účet, to letos vidím na hodně jednoduché Vánoce. S klidným svědomím tak mohu říct, že se mě předvánoční horečka netýká. Ale upřímně, i kdyby ano, tak co víc bych si měl přát, než to co mám? Už před dvěma lety jsem dostal dárek, který mi vydržel dodnes – mého přítele.

A teď mě omluvte, nastal čas kontroly redakčního systému, odchodu do práce a taky psaní nákupního seznamu. Mimo listového těsta (uvažuju o slaném závinu na cestu), bych měl koupit taky kondomy a tabák. Snídani šampionů…

Celý článek Pátek, 19. listopadu 2010, 7:38, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Kmotrové v ODS, ČSSD i TOP09

Jak již napsal AdaMM, bylo by to opravdu směšné, kdyby to nebyla realita. My co jsme zažili zkorumpovanou ODS v Brně, kdy si tam dělala co chtěla, prodávala co chtěla, přihrávala zakázky „svým společnostem“ a zkrátka do té „své linie“ si nechtěla nechat kecat jen zíráme, že ODS v Praze je na tom ještě hůř. Brno tak může slavit, protože když nic jiného, tak alespoň ČSSD tam zůstala relativně normální (ne, nepočítám v to pana primátora Onderku, který dá z kasy miliony na hokej, ale odmítne přispět částkou 50 tisíc korun na menšinový filmový festival Mezipatra). Pud sebezáchovy tak v Praze ztratila nejen ODS, ale i ČSSD. Je to ale logické, protože tady nejde vůbec o to kdo bude vládnout kase. Jde jen a jen teplá místečka v dozorčích radách a milionky z nich.

Plakal jsem smíchy u rozhovoru s exministrem Karlem Březinou za ČSSD, který „vedl“ jednání za ČSSD (via AdaMM). Nedokázal ani vysvětlit, proč šla ČSSD do koalice s ODS a ne s TOP09. Největší špek ale čeká čtenáře na konci. Částka, kterou spočítaly Hospodářské noviny prý nesedí a už mnohokrát to Březina rozporoval. Zároveň ale neví kolik to teda ve skutečnosti je. Z exministra se nám zřejmě stal bílý koník pod bičem pana Hulínského. Byl by kmotr Bláha z TOP09 lepší? Toť otázka…

HN: HN uvedly, že jste si za rok 2009 vydělal v dozorčích radách Rencaru a Dopravních podniků skoro jeden a půl milionu. Sedí ta částka?

Březina: Ne, tak to vůbec. Už jsem to mnohokrát rozporoval.

HN: A jaká je tedy ta částka?

Březina: To já z hlavy nevím, to takhle spočítané nemám. Ale já řádně odevzdávám soupis těch odměn, má to podle našeho etického kodexu kontrolní výbor a můžete si to ověřit.

Celý článek Středa, 17. listopadu 2010, 10:53, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

F.R.M.O.L.

Tak mám za sebou docela našlehanej víkend a vlastně i celý týden. Po práci bylo obvykle focení Mezipater, v pátek Need for Speed session v počítačové herně Battle Zone, v sobotu oslava Zuzčiných narozenin, v neděli pro změnu oslava Páťových narozenin (sice mne tam odvezl tchán, ale díky tomu, že má paměťovka zůstala v čtečce v PC, dal jsem si tu trasu pěšky celkem 3x). Ze všeho fotky, fotky, fotky, k tomu jsem pekl kuře na oběd a na oslavu Zuzy jsem ještě dělal z fotek video. Díky tomu jsem klesl tak hluboko, že jsem si dnes musel vzít do práce své oblíbené nicméně trochu zvláštní tričko s nápisem „Česko“ v designu loga Tesco, protože všechna „relativně normální“ trika se krčí vypraná v koutě. Marosh to tričko nenávidí. Zjistil jsem, že zhruba polovina lidí si nevšimne, že na triku je „Česko“ a nikoliv Tesco a dívají se na mně divně. Chápu je, taky bych se díval divně na člověka, který nosí hrdě nápis „Lídl“ na hrudi. Stejně tak se divně koukám na TV, když Habera, Banášová a Troška upíjejí ze skleniček s logem Lídl. Hnus, velebnosti!

Po práci, kde toho bude tento týden nemálo, protože máme o jeden pracovní den méně, ale rozsah práce zůstává, jsem utíkal nakoupit. Lékarna, potraviny, checknout tiket na Sportku (nic) a poté drogerie. Sotva dojdu domů, dostanu otázku, proč jsem koupil antibakteriální mýdlo bez dávkovače. Pro nezasvěcené, bylo to zhruba před rokem, kdy jsem donesl domů mýdlo s dávkovačem a dostal jsem kartáč, že jsem ho nekoupil jen jako náhradní náplň. Od té doby kupuju vždy bez dávkovače. A až dnes to byl problém. Takže jsem nasraně odvětil, že do hlavy svému miláčkovi nevidím (jeho oblíbené rčení). Přiznávám, že z jeho totálně obecných specifikací na papíře jako „antibakteriální mýdlo“ netuším, že:
1. ho mám kupovat v lékarně, ne v drogerii
2. má být s dávkovačem

No, ale když už může Marosh chodit do práce, tak jsem ho dnes nekompromisně postavil k plotně. Tím pádem jsem získal čas na napsání tohoto příspěvku. Teď mě ale už omluvte, protože musím jít žehlit a až mě to přestane bavit, tak budu muset doupravit fotky z oslav.

P.S. VISA představila zajímavou platební kartu, vypadá to, že už i na internetu se bude dát platit BEZPEČNĚ…

Celý článek Pondělí, 15. listopadu 2010, 20:05, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Odpočinu si až v práci

Tak jo, zase jsem se na delší dobu odmlčel. Trošičku jsem nestíhal. Mezipatra, která včera zažila své zahájení v Praze měla totiž pár zajímavých doprovodných akcí, které jsem se snažil obrazově zdokumentovat. Do toho mi opět ulehla moje láska, tentokráte s teplotou kolem 39.7, takže o zábavu je opravdu postaráno. Kupa prádla čekající v ložnici na vyžehlení se neutěšeně zvětšuje. Ještěže mi moje láska před svým onemocněním stihla naskenovat fotky, které mám do soboty připravit jako projekci na oslavu narozenin Zuzky a Markéty. Nakonec tam ale asi půjdu sám, neb jsem slíbil projekce a focení a Marosh bude hekat v posteli.A to se tolik těšil…

Na zahájení Mezipater jsem pak potkal i svou exkolegyni z deníku Aha! a dali jsme si spolu skleničku. Ona Mattoni, já malé pivo. Bylo to fajn posezení. Možná to zopakuju. Jinak jsem samozřejmě strašně moc rád, že jsem viděl na zahájení spoustu starých známých. Snad poprvé mi vrazil hubana i šéf festivalu Aleš, Klárka zářila, Bazi se posmutněle usmíval, Viktor byl strašně akční a pak tu samozřejmě bylo spousta nových a mladých tváří, u kterých si člověk rád zavzpomíná na to, jaké to bylo, když mu bylo 20 a svět byl velká párty. Marosh občas vrčí, že zase nebudu vůbec doma, ale Mezipatra jsou věcí, která má smysl. Má smysl pomoci mnohým tápajícím mladým před commingoutem a má smysl prudit puritány. Mezipatra jsou akcí, která možná ze všech těch věcí, které jsem kdy dělal (focení, projekce, zaměstnání) má alespoň nějaký smysl. A určitě mají smysl pro mou osobu, protože mám alespoň (možná falešný) pocit, že pomáhám tvořit něco pro lidi. Můj příspěvek je miniaturní, protože celý festival vždy závisel na dobrovolnících, kteří dávají do festivalu své srdíčko a daleko víc času než já. A já jim za to děkuju.

A teď mě omluvte, jdu zjišťovat, jak nejlépe upéct kuře…

Celý článek Sobota, 13. listopadu 2010, 9:02, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak vodku opustil džus

Včera jsem si zapoměl vybrat peníze a k tomu byl první den, kdy se letos v Praze fotilo pro Mezipatra. Moc informací jsem o akci neměl, jen druh akce – koncert. Odpoledne jsem ke svému zděšení zjistil, že se bude jednat o operní zpěv, ale naštěstí to jednak vůbec nebylo špatné a jednak nebyl vyžadován společenský oděv. Takže na koncert pana Josefa Škarky jsem dorazil do klubu 2. patro včas, ale v kapse jsem měl 79 Kč, což mi nestačilo ani na vodku s džusem. Co se dalo dělat? Džus musel stranou…

Večer jsme na sebe s Maroshem neměli moc času, nicméně když jsem doupravil fotky, tak jsme se přece jen přitulili. Dnes se chystá v Praze pro změnu vernisáž. Peníze jsem si vybral, ale v galerii bar nečekám, ale třeba budu překvapen, když už je to galerie v pátem patře pro změnu. Jinak kdo to ještě neví, tak v Praze oficiálně začínají Mezipatra už ve čtvrtek. Což mi připomíná, že zítra bych si měl stihnout vyzvednout lístky na středeční gaymovie party ve Slováči.

P.S. Víte, že dnes je šílená doba? Třeba je trendy vyrábět pivo pro psy…

Celý článek Úterý, 9. listopadu 2010, 8:40, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Ztracený talíř a vlak do pekel

Já to věděl. Moje předtucha se vyplnila. Už od té doby co Marosh přijel. Vlastně už předtím se mi zdálo, že nám chybí jeden talíř. Obvykle za tím vězí náš soused, který nám něco přinese a talíř nám přebývá nebo naopak my dáme na oplátku sousedovi a pak nám jeden talíř chybí. Problém byl v tom, že jsem si byl skoro jistý, že soused talíř vracel. A já ho nemohl nikde nalézt.

V sobotu jej našel ale Marosh. Byl v mikrovlnce a na něm zpečený tvrdý sýr se šunkou. Marně jsem pátral v paměti, zda se to stalo ve středu nebo ve čtvrtek. Měl jsem zřejmě hulihlad, ale než se sýr se šunkou rozpustil, tak se mi běžící mikrovlnka vykouřila z hlavy. Jak typické! Sýr se svojí konzistencí (něco mezi sklem a železobetonem) začal podobat zelenému talíři, ale nakonec jsem jej odstranil.

Jinak to byl příjemný víkend. V neděli jsme zašli na návštěvu k Michalovi a Jardovi a za ten zhruba půl rok se byt docela proměnil. Multimediální centrum má něco do sebe, ale Atom to i přes dvě jádra občas zcela nestíhal. Stejně jako Lenin říkal „Učit se, učit se, učit se“, já tvrdím „Naddimenzovat, naddimenzovat, naddimenzovat“. To, že dnes frčí HD video, které stíhá Atom jen díky přítomnosti Nvidia Ion, neznamená, že až bude „in“ 3D Full HD nebo něco ještě kvalitnějšího, tak to na takové sestavě poběží. Ostatně už u 720p HD ve Flashi na Youtube to prostě deska s dvoujádrovým Atomem nerozdýchávala. Připočtu-li k tomu, že od multimediálního centra čekám jiné ovládání než command line v Linuxu (byť samozřejmě GUI je k dispozici), predikuji, že ideálním by mohl být časem Android na nějaké výkonnější platformě. Ale samozřejmě projektor je jiné kafe než klasická LCD. Škoda jen toho, že film Vlak do pekel je taková sračka. I přesto jsme si ale dokonale užili večer a to nejen díky Jardovu kuřeti a Michalovým palačinkám, ale kvůli jejich přítomnosti.

Celý článek Pondělí, 8. listopadu 2010, 7:45, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG