Směšná Bartošová a tak dále

Ve čtvrtek po práci jsem byl tužit rodinné vztahy se slovenskou částí rodiny. A tak zatímco můj muž se potil v posteli, já bumbal slivovici a víno u tchána a tchýně. První den v nové práci byl ve znamení pohody. Domů jsem se dostal brzo a v posteli s Maroshem jsem našel našeho exspolubydlu Libora. Libor v té posteli samozřejmě jen seděl a povídali si. Protože mě předtím Marosh donutil nakoupit maso, udělal jsem večer slepičí vývar. Docela se mi povedl, jen byl údajně lehce přesolený. No věřte někomu kdo je nemocný, leží v posteli a už neví co by si všechno mohl vymyslet. Když je můj miláček upoután na lůžko, ještě více se zvýrazní jeho komandantské rysy.

Dnes tak budu péct vepřovou pečeni na bramborách, ale nejprve musím mrknout na Budějovickou, kde by měli být farmářské trhy. Tak uvidíme, třeba nějakou dobrou zeleninu seženu tam. Odpoledne se do města podívá Šárka s Marushkou, které míří na výstavu Dekadence. S nimi na výstavu nepůjdu, protože máme v plánu si ji dát s Maroshem, nicméně večer se s nima rád uvidím. A ještě jedna zpráva pro fanoušky SIMS 3 – nový datadisk Po setmění už je na spadnutí:

A nakonec si dáme Ivetku. Tato bláznivá žínka, která ve svých vystoupeních připomíná zfetovanou nebo sektou vymytou nebohou duši, natočila nový videoklip. Její spolupracovníci si asi myslí, že lidé jsou kreténi na podobném levelu, jako jejich hlavní zdroj příjmů v bílé noční košili. No jestli Ivetě neodstranili asi tak polovinu boků a zadku ve Photoshopu, tak sním své pravé varle. Není to už směšné víc než jen trochu?

Celý článek Sobota, 2. října 2010, 10:03, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Trocha sentimentu

Game over, moje angažmá coby bulvárního novináře skončilo. Nakonec ale musím říct, že se mi vůbec neodcházelo lehce. Asi bych nespočítal kolikrát jsem za ty dva měsíce měl chuť s tím seknout, ale bylo by strašně nefér neříct, že to byla obrovská škola. A za to musím poděkovat v dobrém hlavně mojí kolegyni v oddělení. Byla možná občas docela nekompromisní, na stranu druhou mě nutila ze sebe vymáčknout víc a ono to víceméně fungovalo. Nakonec jsem ale dostal nabídku na pozici v serióznějším plátku. Lepší plat a menší časová náročnost bez služeb do půlnoci nebo víkendu nakonec rozhodla. Je nutné si přiznat, že můj osobní život stál v poslední době za starou belu, to nemá cenu zakrývat. Asi bych to ještě půl roku psychicky i fyzicky vydržel, ale za jakou cenu, to nedokážu odhadnout. Taky jsem došel poznání, že míru mojí kreativity jsem možná přeceňoval. Budiž mi útěchou, že alespoň jeden z mých nápadů měl docela úspěch. Ostatně ozval se sám Jiří Paroubek a chtěl omluvu za to, že jednu z citací v článku nikdy neřekl. Z jeho strany šlo samozřejmě jen o další v sérii lží, protože daný citát řekl před lety pro týdeník Respekt a citovaly jej i Hospodářské noviny.

V minulosti jsem stejně jako většina mých známých taky opovrhoval bulvárem a obzvláště jeho „dělníky“. Dnes vím, že to rozhodně není práce, na kterou „má“ každý. Prvních pár dní jsem byl trochu v šoku z pracovního nasazení. Dnes taky vím, že bulvár nefunguje jako místo, kde se vymýšlí věci, které se nestaly. V redakci jsem nepotkal asi nikoho, kdo by svou práci nemyslel vážně. A tak jedinou věci, která mě opravdu mrzí je fakt, že jsem neměl trochu větší manévrovací možnosti a že jsem nemohl na svůj odchod kolegy připravit s předstihem. Jeden den odchod, druhý den nástup jinde.

Celý článek Pátek, 1. října 2010, 8:45, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Z pohádky do pohádky

Neděle. Pohoda. V práci jsem skončil kolem šesté večer a těšil se domů. Tam mě čekal Maroshek a chvíli po ně dojela naše kamarádka a dovezla dva obří koše s houbama. Část dostal Tomáš, část známý od kamarádky a Maroshe a zbytek jsme zpracovali. Byla z nich kvalitní smaženice a část ještě sušíme (klouzky, bedly a modrající houby jsme snědli, k sušení se nehodí). I když to bylo pracné, moc děkujeme Sylvě za chutnou pozdní nedělní večeři. :)

Úterý, státní svátek nebo-li den pracovního klidu. Alespoň všude tam, kde to jde. Například novináři to tak ale nemají. Ti slaví svátky den dopředu. Což ale mimojiné znamenalo, že jsem měl volno na Maroshovy narozeniny. Útěchou mi mohlo být to, že jsem měl relativně klidný den i v úterý. Podíval jsem se do proslavené kanceláře Davida Ratha, položil mu několik otázek a hurá do redakce. Malé bezvýznamné plus sklidila moje sobotní práce v podobě pondělní reakce pana Paroubka, který osočil šéfredaktora z toho, že zabil svou babičku. Zda po něm bude požadovat taky omluvu (šéf po expředsedovi) nevím. Já bych jich ji na jeho místě vyžadoval…

Co jiného? Večeře u Káčy a Jima byla jako vždy geniální. Losos s pekanovými ořechy ladil a kozí sýr v salátu s čerstvými fíky to doplňoval stejně dobře. Taky jsem chvíli hrál s Andym Call of Duty na PS3 a i když jsem měl zpočátku problém vzpamatovat se z nezvyklého ovládání (my lidi od PC jsme prostě navyklí na klávesnici), postupně jsem se zlepšil. Pravda, v Need for Speed jsem lítal od krajnice ke krajnici, ale střílení mi šlo lépe. V prvních kolech měl Andy 8x vyšší skóre než já, v posledních už jen 3x, což ukazuje na fakt, že moje křivka učení možná není z nejstrmějších, ale stále tam nějaký potenciál je. Pravda, oživovat mě musel Andy daleko častěji než já jej. Celkově to byl velmi příjemný večer a hodnotím za jedna.

Celý článek Středa, 29. září 2010, 8:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Posunutý víkend :)

Dnes mám víkend. Klídek, pohoda, Maroshovy narozeniny… Ráno jsme začali stylově přitulením, oběd bude pizza s houbama a v podvečer vyrazíme na vaření a večeři k Jimovi a Káče. Bude to lazy příjemný den…

Celý článek Pondělí, 27. září 2010, 11:03, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Sobotní pitka

Sobotní den jsem strávil od oběda do večera v práci. Potom jsem ale utíkal za Maroshem do koktejl baru. Díky GPS a zřejmě mým příliš rychlým prstům (asi jsem kliknul na uloženou trasu a netrefil se ve výběru) jsem z Národní doklopýtal uličkama až na Staroměstské náměstí. Venku lilo jak z konve, boty od firmy Botas mohu označit jako všechno jen ne odolné dešti (do deseti minut je v nich mokro) a já pěšky ušel zhruba 2 kilometry, než jsem konečně dorazil do Havana klubu. Z finálního účtu za 24 koktejlů ovšem nesu zodpovědnost za 2. Zbytek padá na hlavu Maroshe a Zuzany a musím oběma vyjádřit obdiv, protože 11 koktejlů za jeden večer je docela síla a přitom oba vypadali relativně nepoužitě!

Zatímco ráno si myšáček přispával, já vstal tak, abych v deset mohl sedět za svým stolem v redakci. Na tomto místě taky musím zmínit dýňový krém, který mi včera poslal boyfriend od Maroshova exboyfrienda Taras. Nějak se nám svým kuchařským uměním vzdálil a prostě si to válí na jiném levelu. K dnešní snídani jsem navíc měl švestkový koláč ze stejné produkce. Docela se těším na dnešní večer, kdy budu doma a samozřejmě i na pondělí. Zítra má totiž moje láska narozeniny. Dostal se tak ve svém životě dál za Kristova léta a už mu bude 34. Což mi připomíná, že bych mu měl zítřek nějak pěkně zpříjemnit. Možná bych se měl večer mrknout do nějaké kuchařky a udělat mu teplou snídani…

Celý článek Neděle, 26. září 2010, 16:16, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Trocha zmatků

Nastal čas pro vážné zamyšlení se nad tím, kam kráčím. Ano, ano, ono je občas nutné zeptat se sám sebe, Quo vadis? A neméně důležité je si i umět odpovědět. Myslím, že jsem právě ve fázi, kdy jsem odpovědi na mé otázky našel, jen je ještě neumím zcela hmatatelně popsat. Jako kdyby ležely pod vrstvou prachu a písku.

Po práci jsem měl v plánu zastavit se doma, trošku vyžehlit a pak hurá na jedno pivo. Před barákem jsem ale zjistil, že moje klíče zůstaly na stole v kanceláři. Obrátil jsem oči v sloup, ale nešlo to jinak. Prostě jsem musel zpátky. Protože mi bylo jasné, že se domů už stavit nestihnu a zbytečně bych čekal ve městě, rozhodl jsem se zajít si na kafe a u toho projet internet. Po koupi kávy jsem zjistil, že můj notebook není v batohu. Na jedno krátké pivko jsem zašel s AdaMMem. Už dlouho se nestalo, abychom se během sedmi dní viděli dvakrát, ale probrali jsme pár věcí a já pak mohl jít domů za rytířem mého srdce. O víkendu si jej neužiju ani zdaleka tolik, kolik bych chtěl, ale to patří k mému aktuálnímu životu. Večer jsme koukli na další seriál, u nějž se rozběhla nová série a tím je Big Bang Theory. Svého oblíbeného Quake střílení jsem zanechal v zájmu důležitějších věcí a dobrou zprávou je taky to, že v baráku začali topit, takže večer už nemrzneme.

Celý článek Sobota, 25. září 2010, 9:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Čtvrtek rychle utek

Čtvrtek a brzký úprk z práce byla příjemná změna. Dali jsme si kafe u švagra v hotelu, a potom jsme obráželi obchody. Sice jsme nenašli vhodné rifle a můj dárek pro miláčka, který bude mít v pondělí narozeniny, ale po pár zastávkách v obchodech jsme zašli na večeři s Tomášem B. a potom si Marosh díky jeho exboyfriendovi (Tomášovu) mohl koupit botky Adidas se slevou tak výraznou, že toho rodilý nákupčí nemohl nevyužít. Navíc nám opět začalo USA točit a dodávat nové díly seriálu Glee, takže jsme večer koukli na nový díl a rozhodně to zatím nevypadá na to, že by druhá série nějak upadala. Byl to vcelku příjemný den a na jeho konci Marosh zarezervoval lístky na březnové vystoupení Kylie Minogue v Praze. Řešíme zda si můžeme se svým platem dovolit auto na splátky, ale v případě popové gay ikony je můj muž ochotný vypláznout 3580Kč (za 2 lístky) a nemrknout. Mno… …nebudu tvrdit, že se na něj kvůli tomu nějak moc zlobím. Já ji naživo ještě neviděl a její koncerty na DVD nevypadaly vůbec špatně. A protože jsem buzna, tak se mi Kylie prostě MUSÍ líbit, to jinak snad ani nejde.

P.S. Tyhle obrázky v poslední době tvořím, abych prošel sítem na Shutterstock. Tak snad to výjde.

Celý článek Pátek, 24. září 2010, 8:25, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

O další krok blíž k víkendu (pracovnímu)

Ve středu jsem vstal jako každý den, i když se mi ukrutně nechtělo. Přesto jsem se vykopal za panem doktorem. Vytáhnul mi poslední dva stehy z nosu a pozval si mě na další kontrolu až za měsíc až dva (což se mi fakt ulevilo). S panem doktorem je to někdy na dlouho, takže jsem na dvanáctou tak tak stíhal být připraven do terénu. Na okamžik jsem se stal dvaadvacetiletým studentem vysoké školy ekonomie. Jen na dvě hodiny, ale najednou mi přišlo jako blbost, že jsem si tehdy vysokou neudělal.

Cestou domů jsem nakoupil, poslal dopis (do obálky jsem jej vložil před operací, tedy víc jak měsícem) a doma jsem dostal vynadáno za to, jak blbou mám práci, protože jediný dny, kdy jsme pořádně spolu jsou víkendy a někdy jsem dva z měsíce v práci. Co na to mám svému partnerovi říct? V něčem má pravdu, ale zase je to zábavná a rozhodně ne jednotvárná práce a požadavek na znalost aktuálního dění mě baví. Tak jsem aspoň dokončil úklid koupelny a pročetl si maily, protože večer nebyl čas. Dopisoval jsem si s jednou nejmenovanou šéfredaktorkou časopisu o focení, ale po jejím výlevu jsem se rozhodl na další maily nereagovat a věnovat se něčemu smysluplnějšímu. Den jsem zakončil pár minutama Quake Live střílení. Mimochodem k večeru už mi bývá docela chladno, vypadá to, že ani letos si zima nedá pokoj a bude se chtít nacpat i do těchto zeměpisných šířek. Čím jsem starší, tím víc mě baví léto!

Celý článek Čtvrtek, 23. září 2010, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Policie, debilita a my všichni

Je vtipné, jak se mění během pár desítek minut místa, kde se nacházím. Třeba včerejší ráno jsem trávil v jedné lepší kavárně na Staroměstském náměstí v přítomnosti prezidenta. Ten křtil svůj nový spisovatelský počin. Výhoda takové "drobné" akce je, že si ji můžu nafotit sám a netahám sebou foťáka. Prezident se na dotaz ČT vyjádřil i k (v tu chvíli očekávané) včerejší demonstraci. Usmíval se přitom a typicky s lehce arogantním výrazem nadhodil, že někteří na tu demonstraci jdou, ale berou si náhradní volno. Copak on jako prezident netuší, že třeba policisté i hasiči nesmí stávkovat? Nebo myslel jinou instituci? Zná vůbec prezident rozdíl mezi stávkou a demonstrací? Možná jsem se měl zeptat…

 

Sotva jsem skončil tam, už jsem mířil mezi 40 000 naštvaných lidí. Mohlo jich být ještě víc, ale stejně jako za komunismu dostali vojáci nařízeno příkazem, že na den demonstrace je plánováno cvičení. Co se vlastně od toho komunismu změnilo, když tolik kritizované manýry má i jejich dnešní velení? Je jedno co si přečtete o demonstraci na internetu nebo dnes v novinách. Jediné co vám předkládám je jen další subjektivní pohled někoho, kdo tam byl. Faktem je, že účastníky nebyli jen policisté a hasiči, byť jich bylo požehnaně. Co se ale týká otevřenosti, větší sraby než policisty by v Praze nikdo nenašel. Zatímco pro anketu jsem našel hasiče na první pokus, úřednici na druhý pokus, učitele na třetí, tak policistů jsem musel oběhat minimálně 15. Tak dlouho trvalo, než mi jeden z nich byl schopný (a hlavně ochotný) odpovědět na anketní otázku i se jménem a fotkou. Nebo snad policisté vědí, že na ministerstvu vnitra vládne chobotnice s mnoha chapadly a odlišný názor je trestán? Dokud v policejní správě nebudou fungovat základy demokracie, těžko ji hledat ve společnosti.

 

Někteří z policistů a hasičů berou nejen průměrnou ale až lehce nadprůměrnou mzdu. Škrtnout z ní desetinu není nic, co by je poslalo pod bydlet pod mosty. V davu ale byly i uklízečky a kuchařky, které berou často mzdu, která je spíš na hranici mzdy minimální a se kterou bych stěží vyšel aspoň na dva týdny. O tom jsem ale vlastně vůbec psát nechtěl. Nebyla to moje první demonstrace. Fotil jsem v rámci projektu NSIR pražské demonstrace už v roce 2002 a později i několik demonstrací skinů. Že se ale i policisté nechají strhnout a zničí část vybavení ministerstva vnitra jsem nečekal. Ale na běžných demonstracích se před začátkem taky málokdo posilní jedním nebo dvěma pivkama, že? Na Letné se dalo koupit pivo v kelímcích a na stanici Staroměstská jsem viděl policistu, jak si kupuje několik plechovek Plzně. Ale zpátky k začátku akce. Zamrazilo mě už na Letné, kdy před pochodem prohodil jeden z účastníků s nápisem "Policie" na čepici směrem k tramvaji: "Převrátíme ji na bok, ne?" Jistě, byl to jenom vtip. Ale tím to v davu už nejednou začalo. O pár desítek metrů dál před ministerstvem vnitra jsem zaslechl: "Vymlaťte ty okna!". Někteří z policistů měli batohy a trička Lonsdale, tolik oblíbené mezi skiny. Někteří z hasičů zřejmě zapomněli, že jsou na oficiální demonstraci a neměli by si zakrývat tvář šátkem, že je to protizákonné. Ale kdo vlastně hlídal zda demonstrující policisté neporušují zákony? Policisté, se žlutou stuhou na znamení tichého souhlasu. Troufám si říct, že kdyby podobně demonstrovali mladí levičáci nebo třeba technaři, tak by jistě pár jedinců zadrženo bylo. On ten rozdíl mezi skiny a policisty vlastně nebude nijak velký.

 

Dojala mě účast Zdenka Škromacha, který se utrhnul na chvíli od svého facebookového profilu a vyrazil sbírat předvolební hlasy. Rozesmálo mě naopak vyjádření Radka Johna, který od svého uvedení na post ministra vnitra sype z rukávu jednu debilitu za druhou. „Hlavně budeme opravovat a daňové poplatníky to bude stát peníze. Neboli odbory, které chtěly získat peníze, připravily ostatní občany ČR o další tisíce korun,“ prohlásil Radek John. Dal bych ruku do ohně, že kdyby tohle řekl před davem, měla by demonstrace minimálně jednoho mrtvého ministra a stovky těch, kteří by se umlátili kvůli tomu, aby ho mohli vlastnoručně inzultovat. Inu debilita zřejmě přitahuje debily stejně jako limonáda vosy. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jeho straně předvolební průzkumy v komunálních volbách věští zisk 14% hlasů. Co je ale horší, to opravdu nikoho z vlády nepřekvapilo, že do ulic vyrazilo 40 000 občanů z celé republiky? K pádu celého komunismu bylo potřeba jen šestkrát víc…

 

Jinak jsem byl pokárán, že jsem tu nezmínil ukrutně dobrou kuřecí roládu, kterou Marosh pekl o víkendu. Napravuju, protože byla opravdu mňamózní a rozmarýn i sušené houby ji dali opravdu skvělou chuť. A reakce synovečka Patrika, když potkal Maroshe? Chtěl jít samozřejmě s ním, protože čekal, že Míla bude doma. :)

Celý článek Středa, 22. září 2010, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Míla není?

Je to potvrzené, oficiálně jsem se stal nejoblíbenějším strejdou našeho synovečka Patrika. Nevím čemu za to vděčím, ale asi v tom hraje roli to, že jsem stále tak trochu dítě. A samozřejmě vím, že Patrik miluje vláčky, takže nebylo nic snazšího, než na tchánův počítač nainstalovat spořič Českých drah a trošku upravit standardně nastavené vozové soupravy, které na kolejí jezdí za typy, které má Patrik rád (líbí se mu modré osobní vagony s červenýma dveřma). Páťa by se na ně dokázal dívat hodiny. Nic proti mašinkám, jen je smutné, že tento spořič do počítače je asi nejlepším produktem Českých drah. Včera se synovečkovi prý hodně stýskalo a neustále mluvil o Mílovi. Samozřejmě, že mi to lichotí, jen aby Maroshek nezačal žárlit!

Další novinkou je to, že jsem již oficiálně Pražan! Ne že bych tu měl trvalé bydliště, ale už mám kartu Pražana. Předpokládám, že již brzo soudruh Bém začne mluvit o tom, jak je Opencard úspěšný projekt. Otázkou je, zda by byl tolik úspěšný i v případě, kdyby zůstala lidem možnost dál užívat papírové průkazky. Zaujal mne plakát na Václaváku, že s Opencard ušetřím na slevách. Ano. Ve Štefánikově hvězdárně ušetřím ze vstupného 55Kč celých 5Kč. V Botanické zahradě pak do venkovní expozice ušetřím z 50Kč až 5%! Dovětek slevu s Opencard na vstupném je možné uplatnit pouze jednou denně a nelze ji kombinovat s jinými slevami mě jednoduše rozbil. Pak je tu samozřejmě možnost čerpat slevy u komerčních subjektů. Bonus 15 000Kč na ojeté auto nebo 50% sleva na servisní sazbu a 20% sleva na materiál v autoservisu? Dík za info, Auto Exner bude asi těžce předražený, když může nabízet takové slevy a to ještě všem co mají Opencard! Vydání tohoto kusu plastiku zabralo zhruba 45 minut času na místě, kde tabulky zakazovaly užívat mobil. Tentokrát jsem s klidným svědomím zákaz f*ckoval, protože když si může DPP a Bém dělat prdel ze mě, tak já si při čekání na kartu Pražana aspoň projel web.

Celý článek Úterý, 21. září 2010, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG