Pár pěkných obrázků

Neumřel jsem. Jen se dokázalo, že moje domněnka o sadistické paní doktorce s průzračně modrýma očima má zřejmě své opodstatnění. Před včerejším čištěním a při psychické přípravě na taktické zaujetí polohy ležmo na podlaze jsem si všimnul, že ta "věc" není železná ale plastová. Pana doktora jsem včas varoval, že mám v plánu omdlít, ale nakonec to nebylo vůbec nutné. Protože mi nevrážel trubici až do mozku, ale jen na konec nosu, bylo to nesrovnatelně příjemnější. Ani se mi nechtělo věřit, že to všechno už skončilo. Na pokoj jsem došel sám a nepotřeboval jsem 90 minut na psychické zotavení, abych alespoň došel na WC. Možná se teď při představě luxování nosu přestanu počůrávat. Abych byl objektivní, nelze samozřejmě říct, že by paní doktorka byla sadistická naschvál. Mohlo dojít k tomu, že mi jen špatně umrtvila nos tampóny s umrtvovacím roztokem. Jen doufám, že nedostanu příležitost si to ověřit dnes. Každopádně už mám povoleno smrkat. To je úleva. Zvlášť vzhledem k tomu, že jsem netušil, že jsem to předchozí dva dny měl zakázáno a prováděl to.

Viděl jsem taky necelý díl nové série seriálu Knight Rider. Dialogy, scénář i herci byli chvílemi tak toporní, že bych pořad doporučil sledovat stejné věkové skupině jako Teletubbies.Autoři občas zřejmě nevědomky rozehráli tak vtipný dialog (příkladem budiž specifikace úkolu typu: Kitte, lokalizuj na dálnici 10 kilometrů odsud auto, ve kterém jedou tři lidi a kterému vytéká z motoru olej stejnou rychlostí, jako autu, které nechalo na této silnici olejovou skvrnu), že jsem měl problém se nerozesmát naplno, protože by mi pak mohlo něco prasknout v nose. Podobné kraviny chrlí seriál nečekanou kadencí. Například když kvůli sledování pachatel vytáhne z ukradeného mobilu baterii, tu ODHODÍ na silnici a za 10 minut tam strčí náhradní (asi měl u sebe pro všechny případy od každého typu mobilu jednu), rána brokovnicí člověku akorát poškrábe ruku a batoh plný C4, který dle slov hlavního hrdiny zničí půlku továrny stačí hodit pod auto, kterému nezpůsobí ani škrábanec. Mimochodem data se ze zabezpečeného počítače dostávají zásadně bezdrátovým skenerem, kdybyste to nevěděli!

Vtip nakonec: "Na noc budete mít sestřičku Helenku," oznámila mi službu konající sestra při výměně směny a já měl co dělat, abych si smíchy nepřetrhal šest dní léčený nos.

Celý článek Neděle, 5. září 2010, 9:09, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

ÚVN v praxi

O svém setkání s místní paní doktorkou, která mi "čistila" nos jsem vám už vyprávěl. V tomto případě se tedy zdržím silně subjektivní domněnky, která má co dělat s pokusy na lidech. A co jiný personál? Sestřičky jsou tu až na vyjimky super. Jedna z nich mi připomíná moji pražskou kadeřnici. Bezprostřední, vtipkuje a dá se s ní pokecat. Je tu i pár vážných a přísných dam, se kterými se nežertuje, ale že by některá z nich byla vyloženě nepříjemná, to říct opravdu nemohu. Uklízí tu (jak jinak?) paní se středně slabým ukrajinským přízvukem. Nicméně je veselá, příjemná a právě to je daleko důležitější než to, kdo se kde narodil. Češi často pláčou nad tím, jak jim Ukrajinci berou práci, je nutné ovšem říci, že je to práce tak mizerně hodnocená, že by po ní většina Čechů stejně nesáhla. A jak jsem již předznamenal, raději se budu z postele koukat na pozitivně naladěnou Ukrajinku, se kterou se nemusím bát promluvit než na načuřenou bábu, která sotva odpoví na pozdrav a kterou otravuju už jen tím, že tady ležím a ona mi musí jednou denně setřít podlahu na pokoji. Inu tady v ÚVN je to ohledně komfortu dost v pohodě.

Navíc jsem měl to štěstí, že neležím na pokoji s dalšíma třema lidma, ale jen s jedním. Zatímco první spolubydla už je doma, ten co jej vystřídal šel pro změnu na operaci v pátek. To obnáší BONUS (pro mě) v tom, že během víkendu nelze převézt z JIP na pokoj, takže na JIP stráví celý víkend a já tu naopak mám dokonalé soukromí. Ano, je to sobecké, ale nebudu zastírat to, že mi to vyhovuje. Například nemusím používát při sledování filmu nebo pouštění hudby sluchátka. A hlavně tato situace totiž obnáší to, že jsem se POPRVÉ od nástupu v pondělí skutečně vyspal s jediným vzbuzením v noci. Tím se dostávám k jedinému, co tu je trošku nekomfortní a to jsou na jinak perfektních postelích jsou přikrývky. Obvykle jsem ve tři vzhůru a musím otočit polštář, přikrývku a svléct pyžamo, protože ležím v mokrém. Jídlo tu taky není zas tak hrozné, byť jsem včera večer nakonec nenašel odvahu kousnout do abstraktního slepence masa, ve kterém jsem vizuálním zhodnocením vytušil stopy masa kuřecího a lunchmeatu nebo krůtího. Asi to byla variace na nějakou rolku. Jedno ochutnání mě ale od pozření té "věci" odradilo. Hlady jsem nicméně neumřel, snědl jsem kaši (brambory byly jejím hodně vzdáleným předkem), odložil kiwi a otevřel si čokopiškoty, které mi donesla jedna z návštěv. Dokázal bych tu asi přežít měsíc. Zbláznil bych se až pak…

A teď negativa ÚVN, která ovšem nemají nic společného s vlastním léčením. Tak jednak je tu lékárna. Ve všední dny zavírá v 15.30, v pátek už ve 14.00. Mám to vůbec komentovat? Pak tu má být trafika. No není, protože minulý měsíc skončila. Provozovatelka se údajně nedohodla na nové výši nájmu. Pokud hádáte, že si tak v celém areálu nekoupíte noviny, časopisy nebo cigarety, hádáte správně! Je tu alespoň stánek s ovocem a zeleninou. V sobotu a neděli je samozřejmě zavřený. Jestli má na něčem ÚVN potenciál zapracovat jsou to nabízené služby v areálu. Ale at nekončím tolik negativně, když se mi tu v zásadě líbí – alespoň tu do 18.00 funguje v pavilonu CH jeden bufet.

P.S. Rozhodně jsem pro placení poplatku 100 Kč za stravu, mohlo by ji to zřejmě zlepšit (za předpokladu že 50% částky nespolkne "distribuce" obědů, pomerančů, rohlíků a vaniček s mazáním).

P.S.2 Včerejší procedura, při které jsem málem omdlel mě čeká dnes znovu. UMŘU!!!!

Celý článek Sobota, 4. září 2010, 10:07, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Krev, stolice a jiné laskominy

Podle nástěnky na ORL lůžkovém oddělení v ÚVN je doba léčení u mého zákroku v průměru až o dva dny delší, pokud je pacient kuřák. Sice jsem přestával kouřit nespočetněkrát, ale protože jsem opravdu chtěl být fit co nejdřív (už kvůli práci, do které se těším), svou poslední cigaretu jsem típnul v pondělí před příchodem do nemocnice. A za tu dobu co tu (převážně) ležím mě zatím ještě ani jednou chuť na cígo nepřepadla.

Za to jsem tu dnes skoro omdlel. A tím skoro nemyslím, že se mi udělaly mžitky před očima. Na to že člověk smrká krev několikrát za hodinu se dá zvyknout. Injekce jsem taky už přestal počítat. Přežil jsem i tampony nasáklé krví, které dva dny rozšiřovaly můj nos na velikost XXL, kterými se chlubí muži hlavně na "černém" kontinentu. Dnes mi paní doktorka narval do nosu menší tampónky s umrtvovací látkou. A poté co je vytáhla se mi jala vyluxovat nos. Do nosu mi vrazila zhruba 20 cm velkou a pár milimetrů širokou ocelovou trubičku a právě v té chvíli jsem se odkrvil natolik, že mi pan doktor který ve vyšetřovně zrovna něco sepisoval laškovně naznažil, že můj odstín pleťovky právě překonal zelený potah židliček a lůžka. Odvést do pokoje mě musela sestra. Těžko popsat co jsem prožíval během těch pár chvilek, kdy mi paní doktorka rejdila v nose, mohlo to být sotva pár sekund, ale měl jsem pocit, že mi tou věcí jde skrze nos až přímo do nervů zubů horního patra. Jestli mi toto vyšetření ještě jednou navrhne, pak přísahám, že podepíšu revers! Ne že by kamera v nose byla příjemná, tohle bylo ovšem DALEKO DALEKO horší.

Nekouření sebou však nese i záporné stránky věci. Například od pondělí jsem neměl stolici. Takže dnes jsem dostal nějaký ultra lepivý a sladký sirup a každou chvílí čekám, že se z něj pěkně ……! Alespoň že jídlo bylo dnes fajn. V polévce sic plavalo něco, co vypadalo jako nějaké držky, takže jsem jen pečlivě vyjedl zeleninu, ale čočka nakyselo a k tomu linecký věneček? Tak to je báseň! Cítím se zesláblý. Většinu dne ležím v posteli, ven jdu jen když je mi zima, protože spoluležící otevřel okno. To se ale už nestane. Dnes šel na operaci a na JIP bude až do pondělí. Vypadá to, že do té doby budu mít pokoj sám pro sebe. Nemusím ale snad říkat, že raději bych ležel doma u Maroshe. Občas odmítnu prášek proti bolesti, protože mám pocit, že stejně nefungují. Když se následně dotknu špičky nosu, raději si pro něj potupně zajdu. Nos jinak vypadá stejně jako dřív. Jen horní patro mám podivně nateklé. Pořád se utěšuju, že to nejhorší mám za sebou. Ale to jsem si myslel i dnes ráno těsně předtím, než jsem bolestí málem omdlel…

Celý článek Pátek, 3. září 2010, 13:20, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Bezstarostně krvácející

Máte rádi Barcelonu? No jo, kdo by neměl, že? A víte že i do Barcelony můžete poslat svoje plyšové zvířátko na dovolenou? Jo jo, stejně jako posílají lidi plyšáky na dovolenou do Prahy, mohou Češi (ale samozřejmě nejen ti) posílat zvířátka do Španělska. No co k tomu říct? Snad jen že ten víkend v Barceloně letos v únoru byl zatraceně krátkej!!! Cestovku pro plyšáky naleznete zde: http://www.barcelonatoytravel.com/

A co jinak? Ano, stále jsem v nemocnici. Z úterý na středu jsem moc nespal. Možná tak hodinu. Infuze sice tišila bolest o poznání spolehlivěji než prášky, ale spát jsem prostě nemohl. Včera se k tomu přidala horečka. Jen slabá, ale já většinou mívám teplotu kolem 35.5°C. Něco málo jsem potom ohledně spánku dohnal dopoledne. I když tři návštěvy mě včera docela zabily. Jídla tu mám tolik, že kdybych se rozhodl nejíst místní stravu, asi bych do konce pobytu hlady neumřel. Ani ze středy na čtvrtek jsem ovšem nespal. Částečně kvůli bolesti, částečně kvůli novému klukovi na pokoji, který má při spaní hlasový projev asi jako jsem míval já. Dnes ráno mi vytáhnuli z nosu tampóny. Nejdřív jsem ovšem musel paní doktorce slíbit, že neomdlím. Neomdlel jsem. Jen od te doby z levé nosní dírky krvácím. Ráno při snídani jsem to hravě ohodnotil ve svém statusu na FB: "pro dnešek je mi zkrátka dané, pomalu krvácet do snídaně…" Po pěti a půl hodinách mám ovšem pocit, že si budu krvácet i do oběda. Dostávám injekce pro větší srážlivost. Předtím jsem ovšem dostal 5 injekcí pro menší srážlivost (proti vzniku trombózy).

Celý článek Čtvrtek, 2. září 2010, 12:41, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Talent a mozkomíšní mok

Tak nevím nevím jak popsat můj aktuální stav. Víkend (přestože jsem jeho větší část strávil v práci) byl vlastně super. Ochutnal jsem masovou kouli od Tomáše i dort s praženými plátky mandlí (v tomhle je už Maroshův ex o 3 levely dál než my). Taky jsem sledoval souběžně Československo má talent na Primě i Talentmánii na TV Nova a po prvním díle si už Talentmánii na Nově může pustit jen masochista. Nejen že to bylo zoufale nevtipné, ale zoufale trapný byl i Leoš Mareš. Byly doby kdy byl velmi vtipný, následovalo období, kdy balancoval na hraně trapnosti a vtipu a aktuálně je HLUBOKO POD úrovní Petra Novotného. Tím nechci říct, že by zrovna dvojice Prachař a Pyco nějak slovně excelovala, ale minimálně jim chyběla ta trapnost. Možná se do toho během dalších dostanou, celkově má totiž Prima daleko větší potenciál než rádoby zábavná estráda na Nově, která připomínala Ein Kessel Buntes (ročníky nad 1983 si to budou muset pravděpodobně vygooglovat).

Ale pojďme k věci. Tento zápisek vznikl na nemocniční posteli. Na polohovací nemocniční posteli v ÚVN. Wifi tu pravda není, takže používám mobil (brzo mi to utnou limitem). Zástrčka tu je i u postele (nejprve jsem ji přehlédl) a celkově působí pokoj útulně. K dispozici máme i dvě TV (já si donesl vlastní do USB). Jídlo asi nemá smysl hodnotit po prvním obědě, nicméně přiznávám, že se mi hlavou honili myšlenky na to, jak kvalitní stravu bych asi dostal ve vězení. Polévka vcelku dobrá, byť neslaná, mrkev s masem a bramborem krapet horší, kompot fajn a termix jako svačina na odpoledne. Jedl jsem před hodinou a už dostávám znovu hlad. Třeba tu i něco zhubnu.

Celý článek Pondělí, 30. srpna 2010, 13:45, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Dej nám hlas!

Prosím pošlete hlas neteřince Elišce Sklenářové… díky… už nás totiž někdo předběhl, takhle by to nešlo :-). Eliška se narodila předčasně a svoje první dny musela prožít v inkubátoru, tak si myslím zaslouží vyhrát :)

 

Celý článek Neděle, 29. srpna 2010, 17:20, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Mobil v hajzlu

Čím začít den, aby stál za to? Ideálně tím, že si pustíte mobil do WC. Na dotaz zda před nebo po, odpovím, že jsem prostě neměl štěstí, ale aspoň jsem nebyl ráno na velké. Pokud mi voláte, raději napiště mail. Mobil je rozdělaný doma a suší se. Inu čtení online deníků během potřeby už nebudu provozovat. Potřeboval jsem se i vysmrkat a odložit simobil na stehna byl krok chybný.

A co jinak? Včera jsme zašli na film Expendables. K němu mohu říct to, že po Rambovi 4 Sylvester Stallone potvrdil, že to není jen steroidama nabušený týpek, ale že umí i točit filmy. Není to jen akce stíhající akci a některé dialogy jsou relativně blbé, ale pokud k filmu přistupujete jako k žánrovému akčnímu filmu, pak mu skoro nemáte co vytknout. Pokud je totiž primárním cílem akčního filmu zábava, pak jí konzument dostane ve velmi chutném podání. Akce vypadá fakt dobře a hlavní postavy nejen střílí o život, ale taky hláškují jak o život. Malá rolička pro guvernéra Kalifornie patří mezi nejlepší cameo role všech dob a vůbec trio Sly, Jason Statham a Jet Li působí na plátně dostatečně sehraně, aby si ještě jeden dva díly střihli. Že je film tupý? A už jste viděli někdy akční film pro intelektuály? Já tedy ne a opravdu nepovažuji za nutné ve filmu recitovat Kanta, když lze efektivně a efektně měnit lidi na rajčatový protlak.

 

Celý článek Pátek, 27. srpna 2010, 10:35, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak se dostat na Shutterstock?

Ano ano. Já to jednou zkoušel s pečlivě vybranými fotkami, ale když mi VŠECHNY vrátili s tím, že je na fotografiích šum (foceno Nikonem D80 na ISO 100, maximálně 160), zakroutil jsem jen hlavou a víckrát to nezkoušel. Od té doby mi díky registraci chodí jen čas od času newsletter z tohoto serveru a raději nahrávám fotky na Fotolii. O české Fotobanka.cz se nemíním bavit, do dnešního dne stále píše cosi o tom, že snad do konce června zprovozní výpadek, který nastal v polovině BŘEZNA (oslavila tedy k 24.8. 2010 nádherných 5 měsíců od výpadku a dodnes fotografové nemají přístup do vlastních galerií fotek).

Shutterstock je ale mezi fotobankami vyhledávaný server. A z prodejů zde prý získáte nejvíc. Tudíž linkuju návod od Petra Václavka, který má pro případné zájemce 10 rad a tipů, jak se dostat skrze registrační výběr přes přísnou kontrolu na Shutterstock.com. Ale stejně nečekejte, že to bude napoprvé!

Celý článek Čtvrtek, 26. srpna 2010, 11:15, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Krkonoše podruhé

V prvé řadě musím říct, že dle mého názoru se ČT nemá za co omlouvat, neboť tématicky to bylo naprosto vhodné – chrochtání v pauze mezi hlasováním v TV. Jinak se psychicky připravuji na týdenní pobyt v nemocnici. Po dlouhé době to bude odloučení od mého miláčka, který mi prostě bude chybět, o tom nemá smysl diskutovat. Na čtrnácticentimetrové tampóny v nose se taky nijak zvlášť netěším. Jen doufám, že budu co nejdřív zase schopný pracovat. Nebudu lhát, že se v nemocnici nedokážu zabavit. Jednak mám rozepsanou jednu věc, která by třeba časem mohla přerůst v knížku, jednak si sebou vezmu pár filmů a snad dočtu i Ludluma. Možná bych měl jen zapřemýšlet nad tím, zda si nekoupit nějaké pyžamo. A až si to během dneška promyslím, budu moci začít uvažovat o tom, KDY si ho sakra vlastně stihnu koupit (máte nějaké tipy?).

A tady jsou nějaké další fotky z víkendu.

Celý článek Čtvrtek, 26. srpna 2010, 8:15, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Poslední song

Trutnov měl i své světlé stránky a tohle byla ta nej :)

Celý článek Pondělí, 23. srpna 2010, 22:33, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG