Krkonoše o víkendu

Dnes jsem rozlámaný jak hospodská židle po rvačce Baníkovců, takže nečekejte žádná moudra. Ale mám tu nějaké fotky. A protože další obrázky z výletu upravím až za týden (pravděpodobně), tak vám dnes naservíruju 5 fotek a někdy příště dalších 5. Ten kdo leze na můj Facebook, může vidět všech 10 už nyní :). Nicméně aby bylo jasno, výlet jsme si oba dva s Maroshem užili. Bylo to super…

 

 

Celý článek Pondělí, 23. srpna 2010, 13:24, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Trutnov je UNDERground a Enzian jednička

Tak tedy víkend. Byl ve znamení užívání si léta a užívání si všeobecně. Z práce jsem vypadl dle plánu brzo a mohli jsme vyjet směr Trutnov. Podotýkám, že jsem řídil já. Cesta byla v pohodě, ubytování v ceně 250 Kč za osobu v areálu solné jeskyně taktéž a večeře v místní hospodě Vidlička byla velmi chutná. Poté jsme pěšky vyrazili na festival a po bezproblémovém příchodu uviděli na hlavní stagi skupinu DG307. Překvapilo mě, že na pódiu s nimi stojí i Tomáš Vtípil, se kterým se znám zhruba 14 let, ale můj šálek kávy to rozhodně nebyl. Zkusili jsme druhou stage, kde hrály 2 Wings, projekt Dana Šustra z Tiché Dohody. Stihli jsme bohužel jednu jedinou písničku. Hudebně to bylo fajn, ale pokud má Dan zpívat i nadále anglicky, měl by tvrdě zapracovat na tom, aby jeho angličtina nezněla jako angličtina studenta, který se učí anglicky 3 měsíce. Já si zrovna nijak extrémně na výslovnost nepotrpím a dělám spoustu chyb, ale tohle bylo i na mně moc. Vrátili jsme se na hlavní stage, kde vystoupila kratičce Eva Pilarová. Věk sice maskuje dovedně, ale hlasově už je prostě za zenitem a protože to ví, tak je lehce nejistá. Přesto to ze všech dosud zmíněných interpretů zvládla nejlépe. Nemohu ale nezmínit diletanství produkce, která na maličkou plachtu promítala záznam z jejího loňského vystoupení. Nikdo z organizátorů zřejmě netuší, že video nemusí pouštět jen v nevycentrovaném okně s ikonkami a plochou vedle obrazu, ale jde i maximalizovat. Zvuk se podařilo pustit až v posledních sekundách "vzpomínky". No jo, Trutnov openair je underground se vším všudy. A undreground zřejmě znamená, že je nutné házet plná piva v kelímku do davu před pódiem. Během první hodiny a půl, jsem jich napočítal SEDM!

Během vystoupení skupiny Glitter band jsme se tudíž zasekli dál od pódia a mohli sledovat nejen skupinu, ale i létající piva. Mimochodem Glitter band byl zábavný. Poprvé jsem se skutečně bavil na Trutnově právě s tímto oldschoolovým rock’n’rollem se sedmdesátkovým feelingem. Staříkům to šlapalo a vypadalo to, že chemie mezi nimi a davem funguje. Když dohráli, zašli jsme se vyčůrat (děkuju Bohu, že se mi nechtělo jít na velkou, protože místní Toi Toi byly občas neskutečně zasrané. Doslova. Asi i to je underground. Stejně jako absence tekoucí vody. Za zmínku stojí fakt, že lineup asi skládal idiot. V hlavní časy hrály české kapely, které nikdo nezná a skutečné hvězdy dostaly čas po půlnoci. To byl případ Manic Street Preachers, na které zavelel Marosh jít do kotle. Šel jsem tam s obavami, ale nakonec jsem další letící piva nezaregistroval (cestou se zřejmě kelímky vyprázdnily) a hlava mi zůstala čistá. A jak zahráli Manici? Výborně! Marosh by se asi rozepsal víc, já povím jen to, že se mi to líbilo. Potom jsme vyrazili do penzionu. Do Trutnova mě na festival už asi nikdo nedostane, na to nebudu nikdy dost underground! Přesto se to dalo přežít a bylo to fajn (v sobotu jsme se ale už nevrátili).

A nakonec malý návod, jak si Trutnov užít naplno:
– vykalte se tak, že nemůžete ani stát
– dejte si ještě dva panáky
– jděte do kotle a padejte na lidi nebo do nich úmyslně narážejte!

V nedaleké benzínce jsme se ráno nasnídali a vyrazili do Pece pod Sněžkou. Ubytovali jsme se v penzionu a lanovkou jsme se nechali vyvézt až nahoru. Cesta zpět zahrnovala sestup ze Sněžky dolů přes Obří důl. Ceny nahoře byly vysokohorské (nepříliš hustá bramboračka za 46 Kč) a WC za 20 Kč kousek pod Sněžkou mě lehce šokovaly. Cestou dolů jsme se kochali opravdu nádhernou přírodou, udělal jsem i pár fotek a když jsem shlédl úlovek jedné houbařky, taky jsem chvíli pátral po houbách. Našel jsem jen jednoho praváka, ale zkusím ho usušit. Jinak jsme samozřejmě měli hlad jako vlk a cestou jsme narazili na hospůdku Enzian. Srdce mi zaplesalo, když jsem na dveřích zahlédl nálepku Mauerova průvodce a jen jsem se trochu bál o cenu podniku. Zbytečně. Ceny byly lepší než v Praze a poznámka vzadu na jídelním lístku o tom, že podle Mauera je restaurace nejlepší v kraji nebyla přehnaná. Ačkoliv jsem sám vybral jídlo nevýrazné – gratinované noky s dýňovým pyré, Maroshovo jídlo bylo fantazie – hovězí s křenem a dýňovým dipem, stejně jako následný dezert – tvarohové taštičky s povidlím. Ochutnal jsem ze všeho. Upozorňuji, že to bylo jen 5 kusů, ale ta chuť! S kávou, třema panáky a dvěmi 18ti stupňovými pivy jsme zaplatili 580 Kč, což v tomto případě považuji za levnou večeři, protože to jídlo, prostředí i obsluha za to stáli!

Celý článek Sobota, 21. srpna 2010, 22:10, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Kupte si kapku štěstíčka

Lidská blbost je narozdíl od velikosti vesmíru opravdu NEKONEČNÁ – kupte si kapky, které vám zaručí finanční úspěch! Nebo pošlete ty peníze mě a já slibuju, že na vás budu 2x denně myslet a přát vám finanční úspěch, což jistě ovlivní podstatu vesmíru natolik, aby se váš sen stal skutečností. Ovšem nečekejte, že na vás spadne hrouda zlata ;).

Po včerejším maratonu po doktorech mě čekal relativně klidný a krátký pracovní den. Když jsem mohl v 15:30 odejít, nevěděl jsem co si počnu s takovou spoustou času a radostí jsem před odchodem udělal na koberci loužičku. Poté jsem se vypravil tramvají za Vltavskou a pěšky došel k Paládiu. Zalezl jsem do Starbucks naproti Bílé Labuti a využil svoji slevovou kartičku k plnému hrnku Americany se sojovým mlékem. S Petrem jsme rozebírali jak si představuji ideální job a já došel k tomu, že vlastně nevím. Ideální job by asi měl být jednak bez cestování (po dvou totálkách neřídím rád) a s minimálním face2face kontaktem se zákazníky (nemám rád lidi). Teď už zbývá jen přežít dnešek a zítra jedeme večer do Trutnova.

 

 

Celý článek Čtvrtek, 19. srpna 2010, 8:45, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Večer a ráno s doktory

Není nad to začít ráno s pocitem, že nesmíte jíst. Vstával jsem v půl sedmé, abych byl u paní doktorky ve chvíli, kdy otevře ordinaci. Odeslala mě na krev, moč, EKG a alergologii. Protože bylo ještě brzké ráno a krevní laboratoř na Budějovické funguje do půl desáté, naplnil jsem 5 zkumavek svojí krví, odevzdal jsem svoji moč a šel si natočit EKG. Počkal jsem si, než mi ho paní doktorka "popíše" a vydal jsem se na alergologii do ordinace alergologie. Ani nevím jak paní Iva Veselá vypadá, ale její sestřička mi jen suše oznámila, že bez objednání nemám šanci. Pohled do prázdné čekárny, kde čekala mimo mojí osoby jen jedna paní a ta právě vcházela dovnitř, mě moc nepřesvědčil. Srdce terminátoří sestřičky jsem ovšem neobměkčil ani tím, že v nové práci volno na další návštěvu nedostanu. Pokrčila rameny. A to jsem měl radost z českého zdravotnictví, jak krásně šlape a jak ten den nebylo skoro nikde nutné čekat. Já si s tím Zyrtecem vystačím do smrti, jen budu doufat, že čerstvá zpráva z alergologie není nutností. K dispozici mám 19 let starou.

A co jinak? Jinak střídavě oblačno. Práce je sice zábavná, ale někdy lítají v redakci blesky a hromy. Časově moje práce taky neaspiruje na titul "povolání snů". Například na vyšetření k ORL panu doktorovi jsem mohl jen díky tomu, že večer sloužil. A tak jsem po včerejší práci zamířil do ÚVN. Z ní jsem odcházel v sedm večer, abych dnes oběhal vše co se dalo. Dnes bych se snad měl utrhnout odpoledne na plavání. Dost možná poslední před operací přepážky. Možná ale konečně budu moci začít dýchat nosem. Kdybych byl co k čemu a víc fetoval, prožralo by mi to nos samo a já nemusel teď lítat po doktorech!

P.S. Zajímavým pracovním nabídkám jsem stále otevřen!

Celý článek Středa, 18. srpna 2010, 11:11, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Legenda o růžovém stromu

Zapíjení naší malé neteře šlo podle plánu. Sežrali jsme se, Marosh večer blinkal a já druhý den ráno s tchánem na houby opravdu neodešel. Odpoledne jsme navštívili maminku malé Elišky (a Maroshovu sestru) a vypadá to, že obě holky jsou v pohodě, byť Elišku jsme ještě v inkubátoru spatřit nemohli. Jinak nelze nezmínit, že ceny v místním pohostinství jsou pro pražské často neuvěřitelné. Toust za 10 Kč, vodka s džusem 28 Kč, to stejné i rum s colou (ano, v Praze si za takovou cenu obvykle nekoupíme ani samotný džus nebo colu).

K zapíjení se ale váže i zajímavá věc. Obec Hudlice je rodnou obcí obrozence Josefa Jungmanna a první písemná zmínka o této obci pochází z roku 1341. Na její návsi je hostinec U růžového stromu, ale nikdo z místních vlastně ani přesně nevěděl, proč se tak hospoda jmenuje. Myslel jsem si, že více informací najdu na internetové stránce, ale ani to se mi nepovedlo, protože není funkční (http://www.restauraceuruzovehostromu.eu). Nakonec jsme ale během zapíjení stvořili legendu vlastní. Během večera jsme vyšli s Maroshem na chvíli ven na vzduch. Vedle restaurace nestál strom růžový, ale klasicky zelený. A jeho větve tak krásně chránily před světlem z pouličních lamp… Inu ano milé děti, nyní již hudlická restaurace má důvod jmenovat se "U růžového stromu", protože pod větvemi nejbližšího stromu si dva homosexuální milenci vyznali lásku a nezůstalo jen u slov.

Neděle byla o kapku méně rozjuchaná jako sobota. Když jsme dorazili do Prahy, čekalo mě žehlení. Kompletní hromadu prádla jsem nedal, ale i tak jsem z výsledkem byl spokojen (2x kalhoty, 7xkošil a 18x tričko). Pustili jsme si večer i druhý film z pera švédského autora Stiega Larssona (který se světového úspěchu svých knih nedožil – aktuálně obsadil v českém žebříčku prodávanosti třetí, druhé a první místo) a Marosh připravil z patizonu z rodinné zahrádky výborné placičky.

Celý článek Pondělí, 16. srpna 2010, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Simple

Elektriku nakonec nebude nutné kopat, takže jedeme zapít malou Elišku a určitě připijeme i mamince na zdraví. Takže snad jen jeden malý vtípek pro zasmání (ano, inspiraci se stejnou pózou pana Peciny neutajím).

Celý článek Sobota, 14. srpna 2010, 14:32, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Holyshit!

Když jsem po třech hodinách spánku dorazil ve čtvrtek do práce, mrknul jsem do přehledu událostí a zjistil, že je defakto stále okurková sezóna. Vypadalo to a klidný den, ale nakonec jsem místo vysedávání v redakci byl převelen na skok do domácího a vyjeli jsme do záplavami stiženého Libereckého kraje. Zpočátku měl člověk problém najít nějaké větší poškození krajiny, ale pak jsme dojeli do Raspenavy. Člověk získá k přírodě respekt, když vidí na vlastní oči její sílu. Udělal jsem si na místě svou práci a místní majitel autoservisu nás odkázal na auto, kterým přijeli rabovat Poláci. Zajímali se prý hlavně o benzín. Zpět do Prahy jsme vyrazili po čtvrté. Až teprve na cestě domů jsem si uvědomil, že jsem vlastně ani neobědval. Ne že by mi vadila klesající váha (dnes ráno 74,4kg), jen jsem si jistý, že nejíst není správná cesta ke zdravému hubnutí.

Poté jsem dorazil domů a Marosh mi již do telefonu hlásil, ať se moc netěším. Inu netěšil jsem se, neb jediné dvě zásuvky, které nám fungují jsou v kuchyni a koupelně (a díky bohu za ně a za funkční ledničku). Nabíjel jsem si tak svůj mobil i notebook v kuchyni a mezitím jsem zkontroloval napětí na jističích a rozebral jsem každou zásuvku v bytě. Přivolaný elektrikář dospěl později ke stejnému závěru. Hliník je svinstvo a je to pravděpodobně někde ve zdi. Ve většině krabic v tomto bytě se spoj mezi dráty dělal tak, že se smotaly a přemotaly izolačkou. HURÁ, BUDEME PŘEDĚLÁVAT ELEKTRIKU!!!

No ale konec dobrý všechno dobré. A dnes je pátek. Co na tom, že třináctého? A dnes ráno jsem našel fotku a kousek svého článku na titulní straně. Stačilo jen trochu štěstí s námětem a po dvanácti dnech v práci to beru jako dílčí úspěch. O víkendu zamíříme zapít Mirkovu Elišku.

Celý článek Pátek, 13. srpna 2010, 11:06, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Netradiční středa v gay klubu

No tedy dámy a pánové, to bylo mejdlo. Už si nepamatuju, kdy naposled jsem s Maroshem o víkendu zapařil tak, abych šel spát kolem čtvrté ráno. A už vůbec si nepamatuju, kdy naposled jsme zapařili podobně v týdnu. Po více jak roce ale Marosh splnil svoji vyhrůžku a vzal mě i našeho nového kamaráda Ashe z Austrálie do gay podniku v Praze. Po lehké přípravě v Riegrových sadech jsme se přesunuli do Saigonu a poté do klubu Termix. Marosh nelhal, když mi víc než rok tvrdil, že právě tam ve středu poznám nefalšované gay peklo s nefalšovaně špatným DJem (jeho mixování spočívalo v půlsekundovém crossfadu a na rychlost jednotlivých písní nebral ohled). Jeho škodolibá radost mu čišela z očí, a to nejen díky narvanému klubu, kde bylo jedno, zda zrovna stojíte u baru nebo u WC. Všude jste si díky nedostatku místa připadali jako uprostřed velkého grupáče (jen jej provozovali skoro všichni oblečení). Omrknout darkroom jsem protentokrát odmítl, znechucení by se mělo dávkovat postupně. Na stranu druhou, když zrovna nehrála "Duhová víla" od Hanky Zagorové (to je ale klišé), se tam chvíli dalo i skákat do rytmu.

Zatímco Pepík a Robin odpadli už v Saigonu, Tomáš a Taras odpadli v Termixu. Po jejich odchodu jsme odpadli do pár minut i my a Martin. Objednali jsme si taxíka (já a Marosh) a Ashe jsme nechali v doprovodu Libora s tím, že ať ho aspoň posadí na taxík. Doma jsme si ještě splnili manželské povinnosti (někdy mezi třetí a čtvrtou ráno) a na krásné tři hodiny a něco si šli lehnout. Ráno jsme k našemu překvapení (no ok, nebylo tak velké) našli doma nejen Ashe, ale i Libora. Asi se mu stýskalo po gauči, který má do pátku k užívání Ash. Vypadali na něm oba tak krásně spokojeně…

Na snídani doma jsem po dlouhé době neměl čas, takže jsem to vzal oklikou přes Alberta. Obsluha jako vždy zoufale pomalá, na stranu druhou uznávám, že sedmimístné kódy pečiva asi není snadné se naučit nazpaměť. Díky tomu, že digitální číslice na váze se u mně ráno zastavily na hodnotě 74.9kg, jsem se mohl rozšoupnout a ke snídani jsem si koupil "roastbeef and turkey wrap". Dalšími položkami v košíku bylo kafe a energy drink. Po jejich zkonzumování mám kupodivu dojem, že pocit otupělosti a představy že mě přejel během noci několikrát tank zmizel. Krásný den vám všem!

Celý článek Čtvrtek, 12. srpna 2010, 10:47, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Letem světem

Včera kolem poledne (díky Maroshovi a jeho sestře) jsem za trochu dramatičtějších okolností než by kdokoliv ze zúčastněných chtěl, přišel k neteři Elišce. Váží necelá dvě kila a musela se zatím ubytovat v inkubátoru. Mamince i malé Elišce přeju, aby se obě zotavily co nejrychleji do plného zdraví. Tatínkovi Davidovi přeju, aby to zatím doma i se synovcem Patrikem zvládl doma. Na všechny se moc těšíme.

Já jen budu doufat v to, že všechny brzo uvidím a že budu mít brzo alespoň nějaký čas na to, abych si alespoň vyžehlil nějaký trička. Včera jsem totiž už musel vzít do práci košili, což ale nevadilo, protože jsem stejně měl jít do sněmovny. Na stranu druhou mi můj odraz ve výkladní skříni přišel v košili a upnutých džínách docela sexy (možná je to ale jen tím, že trávím s Maroshem tak málo času). Uvidíme, třeba čas od času vytáhnu mimo trička i košili.Všem kteří nemusí dnes k doktorovi přeju krásný den, a těm co k němu musí přeju, aby se pak nemuseli vracet do práce :)

Celý článek Středa, 11. srpna 2010, 8:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Zápis číslo 2918

Milý deníčku, dlouho jsem nic nepsal, protože čas se stal veličinou, které se mi ukrutně nedostává. O víkendu jsme i přes záplavy na Liberecku odjeli do libereckého Babylon aquaparku spolu s Romanem a Petrem. Kdysi mi tento zábavní park popisoval exkolega z RWE jako to nej v ČR. Od té doby postavili Čestlice. A moje smůla byla, že jsem je navštívil dřív. Nicméně sauna byla super! Přespali jsme u kluků a v neděli jsme koukli na Temného rytíře, Bílou vdovu a tuším že ještě nějaký film. Neodjíždělo se nám lehce, protože s klukama je opravdu zábava a to v mnoha směrech.

V pondělí jsem na chvíli utekl z práce. Ale ne abych si užíval života. Naopak jsem jel do Ústřední Vojenské Nemocnice a tam podstoupil vyšetření, během kterého mi do nosu pan doktor strčil kameru. Naštěstí ne tu velkou, kterou se točí IMAX filmy, ale jen malou. Mimo jasně vychýlené přepážky, mám v nose polyp, což je druh malého nezhoubného nádoru. Nicméně pan doktor má v plánu mi rozebrat nos, vyříznout tu věc a pak zase složit. Doba léčení zabere zhruba týden, což se mi nyní ve zkušební době fakt nehodí, ale ještě uvidím, jak se domluvím v práci. Poté jsem odjel do města mrknout na Evu, Františka, Pavla a Klárku. Dali jsme si kafe ve Starbucks (a dostal jsem další 3 razítka!) a poté jsme vyrazili za Maroshem do Erry. Seděl tam s naším novým spolubydlícím. Jmenuje se Ashley, zkráceně Ash a pochází z Austrálie.

Soudě dle ranního pohledu na jeho půlky, spolu budeme vycházet dobře. Dnes ho Marosh vezme do bazénu místo mě, protože já budu do půlnoci v práci. Zítra si před prací jen tak skočím na CT hlavy (nosu) a neměl bych zapomenout vyndat piercing. Po práci máme v plánu vyrazit s naším novým Australanem někam do gay klubu. Nevím zda se na to těšit nebo ne, protože poslední návštěva gayklubu – prázdného Red Catu v Brně nebyla ani zdaleka tak funny, jak bych čekal. Ale uvidíme, třeba vymyslíme nějaký náhradní program. Namátkou mě napadá návštěva filmu Inception (tedy filmu, který česká distribuce opět pojmenovala naprosto debilně jako "Počátek", i když správný význam by měl být spíš "Vnuknutí"). Ve čtvrtek i pátek budu končit kolem sedmé, ale na víkend se opravdu těším.

P.S. Doufám, milý deníčku, že se budeme spolu vídat častěji jak jednou týdně, docela mi chybíš.

Celý článek Úterý, 10. srpna 2010, 10:20, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG