Modýlek a jeptišky

Je tu docela horko. Praha už přestala funivě lapat po vzduchu a spíš se přidušeně snaží pomalu oddychovat. Venku je odporně, protože tu není moře, které by ten vzduch mohlo alespoň trochu provonět. Ráno jsem šel raději dvě zastávky pěšky, což mi ušetřilo okružní jízdu po Pankráci v autobusu číslo 193. Na čísle linky ale asi nezáleží, dusno je všude. A já se cítím jako vorvaň. Nejen díky pohodlí, ale pěšky jsem šel dnes i z tohoto důvodu. Proklínám své vyvinuté periferní vidění pokaždé, když nedopatřením projdu jen ve spodním prádle kolem zrcadla. Moje váha se ustálila kolem 77 kg, což je zhruba tak o 7 kg víc, než bych chtěl mít. Pohled na nudapláži na muže mě neuchlácholil. Většina z těch velrybích samečků byla o dvacet let starších. A v okolí naší deky na Lhotě nebylo těžšího mrože než jsem byl já. Od chvíle, co jsem se nastěhoval k Maroshovi jsme žili tak nějak v provizoriu. Nakonec ale bude muset dojít k tomu, abych se sebou začal něco dělat. V úvahu přichází jen dvě možnosti. Buď budu chtít na narozeniny spodní prádlo včetně podprsenky velikosti jedna nebo začnu cvičit alespoň prsa. Budu se muset mrknout ve sklepě, zda jsem si z Brna dopravil činky. A končím s pivem a arašídovou nugetou!

Poté co jsem v práci odevzdal klíče, jsem si sbalil svoje saky paky a jel jsem nakoupit. Nebylo třeba kupovat moc věci, takže s narvaným batohem a jednou igelitkou jsem proběhl Billou docela rychle. Jedna sprcha, chvíli u PC, druhá sprcha a na skok za AdaMMem do Ataxo. Linka 176 taky nepatří mezi ty, které jsou vybaveny klimatizací (FYI). Cestou zpět jsem pak v metru viděl něco, co mi takřka zcela vzalo chuť na večeři. Když už někdo chce mít v podpaží deset čísel chlupů, budiž. Jsem sice pro vyholené podpaží, ale když jej někdo má rád a umí si jej alespoň upravit na lidskou délku, nelze proti tomu nic říct. Je to jeho volba a přejme mu ji. Nicméně brát si k takto dlouhým chlupům tričko BEZ RUKÁVU už je hodně za hranou. Bledě modré ponožky v sandálech už byly jen třešničkou na dortu. Za pána středního věku jsem se před německy mluvícím internátem mladých jeptišek styděl. Snad i ony mu věnovaly v noci tichou modlitbu…

Ve čtvrtek mě čeká další cesta do Rosic na pracovní úřad. Juchú. Pojedu asi už ve středu večer. Dnes prý už nebude takové horko jako včera, ale jen 29°C. Zní to sice divně, ale je to pořád o 6°C míň než včera kolem čtvrté. A určitě to nějak využijte, až do soboty bude jen a jen tepleji. A to je pro gay komunitu myslím docela dobrá zpráva…

Celý článek Úterý, 13. července 2010, 7:30, Komentáře (5)
Publikováno v BLOG

Nečekaně otevřeně?

Protože jsem od 30.6. v řadách nezaměstnaných a dohodu o provedení práce jsem měl psanou právě jen do pátku, čekal mě poslední den strávený střihem videa pro nový video server, který se brzo narodí. Možná. Možná ne. Zda jsem strávil poslední měsíce zbytečnou prací nebo jen skoro zbytečnou mi přijde docela jedno. Potom jsem si zašel do redakce jednoho z českých deníků, s nabídkou typu: "Chcete mě?" A protože nevím, zda mě chtít budou či ne, jsem stále nezaměstnaný a čekám, že mi dnes na stole přistane pracovní smlouva, což bude dilema. Jistota pracovní pozice je lákavá, ale obsah této práce a k tomu mzda nedosahující ani mzdy průměrné (vydělával jsem vlastně někdy tak málo, abych nedosáhnul ani na průměrnou mzdu???) nejsou něco po čem bych hltavě skočil. A tak pondělní den strávím poflakovaním. Rozlepím oči, umotám brko možná, sednu si na kávu, u ní upravím nějaké fotky z Chorvatska a vyzvednu si věci z kanceláře, které již čekají naskládané v igelitce. Tak nějak to bude. A jak to BYLO?

Tak o pátku už asi nějakou představu máte. Den jsem zakončil odtažením pračky a umytím nechutně zaprášené země za ní. Taky jsem umyl toaletu, už to potřebovala. V sobotu ráno jsem skočil koupit snídani a vyrazili jsme za klukama. V plánu bylo koupání a grilování, nicméně již načnutý alternátor naší obstarožní Felicie v zácpách na R10 zkolaboval. Nebyl sice jediným, hned za námi zkolabovalo další auto, nicméně do dvou hodin byla závada provizorně odstraněna týpkem z Prahy na benzínové pumpě Robin Oil. A my jsme konečně dojeli do Lhoty. Koupání v bývalém lomu bylo luxusní a já si u toho četl knížku Jana Folného – Od sebe i k sobě a překvapivě dobře se bavil. Jak to říct narovinu? Nemám moc rád bisexuály. Ostatně většina gayů je nemá moc ráda. Nebo by s nima alespoň nechodila, protože co když se jednou vašemu bi klukovi zasteskne po holčičím klíně a pěkně tvarovaných trojkách? Tenhle bisexuál má u mně vyjimku minimálně v tom, že bych s ním klidně zašel na pivo. Napsal svou knihu/blog tak zábavnou formou, že mě to baví číst. A podotýkám, že mých posledních 8 knížek byly thrillery od pana Ludluma. Ale zpátky k vodě a klukům. Odpoledne dorazil i Tomáš Blahuta a jeho dva kamarádi. Ve stejný den se na Lhotu vydal i ex od Maroshe Tomáš s kamarády (přestože jsme mu nabízeli sami, aby s námi jeli). Telefon si nechal doma, jeho kamarádi v autě a obíhat celé jezero a hledat jej se nám nechtělo, tak snad si to kluci aspoň pěkně užili. Večer pak naši hostitelé připravili grilování a postupně nám předvedli nejen svých pět čivav, jednoho křížence a kočku, ale i svoje rozlehlé panství.

Nebýt únavy, mohl se ten večer vyvinout všelijak a to přesto, že to nebylo v plánu. To mi začalo být ale jasné až teprvé ráno během konverzace. Jak s oblibou říkám, mám sociální empatii žulového kvádru a některé věci mi zkrátka nedochází. Po snídani, kterou připravili kluci (míchaná vajíčka) jsme se vypravili znovu na Lhotu, kde si Marosh potřeboval nutně ještě jednou připálit záda (ačkoliv jsem jej mazal) a já potřeboval spálit lýtka (ačkoliv mi je Marosh mazal). Nic za co bychom mohli dostat Thálii se sice nestalo a žijeme, nicméně ve vodě se začaly věci vyvíjet všelijak a to asi i díky faktu, že jsme si mimo vyhrazenou nudapláž udělali nudapláž vlastní a do vody jsme chodili (až na jednu vyjímku, která nakonec měla k orgasmu ve vodě nejblíž) bez plavek. Asi začínám konečně dospívat. Optimální počet lidí při sexuálních hrátkách mi vždy přišel jako pevně daný – DVA. Asi nastal čas to přehodnotit. Každopádně vedro nevedro, po příjezdu do Prahy (vzduch 35°C, asfalt 48°C) jsme byli s Maroshem nadržení oba. Sice jej bolela hlava, ale jednu rychlovku přežil bez úhony, jen s jemně připitomělým úsměvem. Dali jsme si pivo s jeho rodiči v Coolně, provedli jsme malý nákup a potom si před večeří dali repete.

Celý článek Pondělí, 12. července 2010, 9:00, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Blowjob grátis

Jak jsem zachytil na AdaMMově twítu, nabídka pro heterosexuální muže neodolatelná:

Celý článek Středa, 7. července 2010, 23:38, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Trošku delší víkend za hranicemi

Tak to tedy byl víkend! Když jsme v páteční odpoledne seděli u bazénu v Praze u Lenky s jejím přítelem, padl před devátou večer nápad, že bychom mohli odjet na prodloužený víkend do Chorvatska. A tak jsme Standovým autem odjížděli kolem půlnoci z Prahy směr jih. A pak že buzny potřebují spoustu času na sbalení si věcí. Dokonce jsme ani nic nezapoměli. V autě jsme se moc nevyspali, Marosh konkrétně vůbec, ale před polednem jsme dorazili do Poreče, našli si ubytování a po obědě jsme se už váleli u moře. Musím říct, že kvalitní sluníčko i moře mi už trošku chybělo, protože na našem posledním výletě v únoru v Barceloně jsme na koupání neměli odvahu. Tady odvahy nebylo ani třeba, protože teplota vody byla kolem 28°C. První den jsme se váleli na betonové "pláži", ale druhý den jsme našli nádhernou oázu zvanou Plava Laguna (což zní jako z filmu Patý element, že jo?). Písek zde sice nebyl, ale sprcha, dobrý vstup do vody i blízký stín borovic se ukázal jako dostatečně komfortní řešení. Chorvatské pobřeží není tak krásné jako to na Krétě a ukrývá i nepříjemná překvapení. Například druhý den jsem při prvním výlezu z moře zabodl do svého pravého ukazováku (tedy do pro mě nejvytíženějšího prstu) tři ostny mořského ježka. První dva mi Marosh z bříška prstu vydrápal jehlou, nicméně poslední kousek zalezl hodně hluboko a ten jsem vymáčknul až v autě na italské dálnici. Při Všech dalších koupáních jsem se pak nořil do vod s větší obezřetností.

O Chorvatsku jsem před cestou moc nepřemýšlel, protože na to ostatně ani nebylo moc času, ale vždy jsem jej považoval tak trochu za lowcost. Na stranu druhou tahle mikrodovolená svůj účel splnila. Při relativně nízkých nákladech (vše včetně benzínu a ubytování) vyšlo od sobotního poledne do úterního poledne asi na 4500 Kč na osobu, což není závratná částka. Neomezovali jsme se přitom na domácí stravu. Jídlo v restauracích v Chorvatsku je cenově zhruba na úrovni ČR, jen porce mi přišli větší. Pivo je lehce dražší, ale obávám se, že jsem zde za necelé 4 dny totálně zparchantěl a pivo se Spritem si nyní budu míchat i v ČR.

Celkově bych označil Chorvatsko za příjemné překvapení. Samozřejmě platí, že češtinu, polštinu a ruštinu slyšíte na ulicích skoro častěji než místní jazyk, což nemusí každého bavit. Osobně mi skoročeština obsluhy v restauracích nebyla moc příjemná a raději bych s ní mluvil anglicky, ale tam se pro změnu nechytala obsluha, která vládla maximálně němčinou. Výlet přinesl taky jiné poznatky než jen ty zeměpisné. Například o "hudební" skupině Škwor jsem již slyšel, ale není to ani zdaleka taková hrůza jako třeba Kabát. Jistě, jejich texty jsou na stejně nízké intelektuální rovině, o virtuozitě hráčů asi taky nemá smysl mluvit, ale aspoň jsou ty tvrdé macho texty k úsměvu, když nic jiného. A to se v koloně aut posunujících krokem po slovinských dálnicích musí umět ocenit. Nejen slanou vodou živ je člověk na Istrii, takže v pondělí jsme vyrazili do blízkého městečka Rovinj. Mimo malebných romantických uliček ve městě a všudypřítomných místních stánkařů nabízejících jen prvotřídní a nepadělané zboží (Sarkasmus? Bazinga!) nás s Maroshem nejvíc zaujal jeden špinavý blonďák v místní kavárně. Ani na této dovolené ale k žádnému sexuálnímu dobrodružství nedošlo. Muselo nám stačit jen pokoukání na zajíčka. Pak jsme si utřeli sliny a vrátili se zpět do Poreče.

Celý článek Středa, 7. července 2010, 8:40, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Kde se bere tolik zla?

Kde se proboha bere tolik špatných věcí? Kdo na těch nebohých lidech vlastně vydělává? A kdo to kruci KUPUJE??? Tato paní v posledních měsících prý předstihla v prodejnosti i Evu a Vaška. Příště už musí přijít Satan osobně…

 

 

Celý článek Pátek, 2. července 2010, 15:22, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Filmy a fotky

To nám to léto utíká jako voda! Ve středu jsem se kouknul konečně na Prince z Persie, Písky času a i když má film hodnocení na ČSFD 72%, je to skoro stejná kravina jako Souboj Titánů. Zklamání z WTF dialogů bylo nezměrné a Jake ani Ben k záchraně filmu nepřispívají. Nepřispívají k němu ani pštrosí závody, no prostě klasická sračka pro děti 12- a tím možná urážím intelekt šesťáků. Na spravení nálady jsem si pustil Číslo 9 z produkce Tima Burtona. A tentokrát jsem měl příliš velké očekávání. Vizuální stránka filmu za 5/5, ale k čemu to, když celou atmosféru opět dokonale zabíjí scénář? Místo tajemna jen člověk přemýšlí o možnostech příběhu, které jsou nezměrné, čeká nějaké vyvcholení a pointa příběhu (má-li nějakou) se rozplyne stejně pomalu jak dým z cigarety v aerodynamickém tunelu zapnutém na plný výkon. No co vám mám povídat, naprosto zabitý den, na jehož konci jsem si říkal, že jsem raději měl vyžehlit tu kupu prádla!

Co nového v pracovním životě? Byl jsem na jednom pohovoru, k poslednímu červnu jsem ukončil pracovní poměr a mám tři pracovní dny na návštěvu pracovního úřadu na Moravě. Takže tam pojedu ve středu. Měl bych někde najít heslo k účtu u Student Agency. Do příštího pátku mi nicméně platí dohoda o provedení práce, takže své dny trávím v klimatizované místnosti střihem videa. Není to ani zdaleka taková sranda, jako když jsem čas od času někde promítal. Radost mi tak kromě Maroshe dělá jen občasný prodej některé z fotek na Fotolia.com, na kterou asi zaměřím své síly v budoucnu víc než na neperspektivní Fotobanku.cz, kde mi samozřejmě po přihlášení stále vyskakuje hláška: "Vážený uživateli, přístup k Vašemu účtu je z technických důvodu dočasně pozastaven. Zprovoznění je plánováno na konec června." Vystřídala hlášku, že zprovoznění je naplánováno na konec května. Ani nyní to ale nezvládli, protože pokud se nemýlím, je dnes již druhého července, tedy konec června již minul. Tomáš Macek, majitel tohoto serveru komentuje ztrátu dat z 24.3. (od té doby je systém mimo provoz) takto: "Odhad programátorů je že opravy budou trvat do konce května. Update : do konce června :(. Update 2: ještě to není, bez komentáře :(" Opravdu je "bez komentáře" nejtrefnější komentář. Tu reputaci, kterou se snažila Fotobanka pracně budovat několik let asi několikaměsíční výpadek zabije. Na stranu druhou to je dobře, alespoň se oddělí zrno od plev.

Původně jsme měli v pátek jet na chatu k pánovi, který mi opíchává Maroshe (akupunktura), ale přesunulo se to na pondělí, kdy asi nebude vhodné počasí na koupání, takže uvidíme. Už ani v poslední době nevím, zda chci opravdu dělat to, co dělám (v zaměstnání)…

Celý článek Pátek, 2. července 2010, 10:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Trailer na Pána prstenů 4

Celý článek Úterý, 29. června 2010, 13:22, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Prvok v politice

Takže víkend. V sobotu nás čekala svatba Hanky a Rosti (Martina) na zámku Klenová a v Lehomi. Byla to příjemná svatba, konečně jsem taky mohl mnoho z mých známých představit Maroshovi. Nakonec jsem nefotil obřad, byl jsem rád, že jsem se sotva stihnul převléct. Spali jsme v nedalekém penzionu (ještě jednou moc moc děkujeme za odvoz) a z něj jsme ráno vyjeli směr Praha. Došlo k obrovským problémům v komunikaci na obou stranách a tak cesta do Prahy probíhala v tiché, ale sakra dusné atmosféře. Odpoledne a večer jsme si pár věcí vyříkali, takže jsme potom zašli do Podolí se chvíli slunit. Po Podolí následovala Erra a pak domov. Pocity z víkendu tedy značně smíšené, ale to se asi občas stává.

V pondělí jsem do práce vyrazil s vědomím, že oficiálně půjde o předposlední den v tomto zaměstnání. Nakonec to ale vypadá tak, že se to o pár dní protáhne a pak se uvidí. Den byl ještě stále poznamenán víkendovým rozporem, takže jsem neměl zrovna skvostnou náladu, kterou mi nevylepšil ani soused, kdy měl zase jednu ze svých afektovaných chvilek. Při pohledu na něj mi chyběl jen ten zvuk "cvak", kdy přepíná mezi módem "skoro milý kluk" a "všichni jste kreténi". Tím nebudu popírat t, že sám jsem byl nastavený na mód "jděte všichni do hajzlu", protože během hodinového hraní Quakelive Arény jsem musel jednou podávat ručník mému muži a jednou otvírat dveře právě sousedovi, který nesl svému ex knížku. Díky hlavě miláčka strčené mezi reproduktory se v posledních měsících asi nestalo, že by návštěvě otvíral Marosh. Minutová etudka u dveří pak měla samozřejmě za následek horší umístnění v právě probíhajícím kole Quaka. Nechyběl sousedčin stesk Maroshovi po telefonu, že jsem naladovej jak hovínko. Ano jsem. Ale my dva si zrovna nic vyčítat nemusíme.

Bude to dnes lepší? Nevím. Podle článků v novinách to tak nevypadá. Ty sračky jsou někdy moc. Příkladem budiž rozhovor s Jiřím Paroubkem, jehož psychický stav by mělo prověřit široké konzilium lékařů. Za všechny kraviny v rozhovoru vyberu pár perel, které Paroubek pronáší svojí typickou rétorikou, díky níž dopadly volby tak, jak dopadly: "Mně tyhle ty starosti médií zejména jako je Junge Fronta Heute unavují.", "Chci psát seriozním způsobem a ne neurvalým jako Miloš Zeman svoji autobiografii.", "Já se k vám nemusím už chovat jako předseda sociální demokracie, jako beránek boží, který snímá hříchy tohoto světa." Paroubek se nikdy nechoval jako někdo, kdo snímá hříchy světa, ale věřím, že se tak sám vnímal. Stihomam mívá různé podoby. Jestli se někdo někdy choval v politice neurvale, byl to právě Paroubek, to jeho styl prohrál volby ČSSD a dokud si to Jiří neuvědomí, neposune se ani o píď dál. Jestli mají budhisté pravdu a karma se opravdu odráží v převtělování, bude v příštím životě Paroubek prvokem.

Než číst žvásty od Paroubka, je lepší přečíst si něco od Věcí Veřejných, ty se totiž alespoň nebojí využívat v komunikaci s novináři humor. Vždyť slyšeli jste v poslední době něco humornějšího, než toto: "VV: Ministerstvo vnitra musí být důvěryhodné, proto by ho měl řídit John"? Nebudu se pouštět do vysvětlování tohoto vtípku, nicméně jestli ještě někdo v této republice věří tomu, že Radek John je důvěryhodný, tak je dobře, že tam sedí. Češi si prostě volí dementy účelově, jinak by totiž přišli o hlavní téma k vychlazenému půllitru…

 

Celý článek Úterý, 29. června 2010, 7:52, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Všechno nejlepší do života

Dnes tu nebudu psát žádná moudra. Berou se Hanka s Rosťou a my právě v těchto chvílich jedeme na jejich svatbu. Při balení dárku jsem se vyblbnul dostatečně, protože dopadající slunce na balící fólii kouzlilo, takže sotva jsem dobalil, vzal jsem si foťák a nafotil přes padesát fotek. Abstrakce je to jak vyšitá, pozitivní, veselá. Tak snad jen popřeju oběma, aby jejich život byl jako ten balící papír. Krásně třpytivý, barevný a slunečný.

Celý článek Sobota, 26. června 2010, 9:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Výhledově budeme všichni šťastní

Nějak to kolem mě zase lítá. Ten čas je tak relativní věc. Ve čtvrtek jsem uvítal zpět Libora z Brightonu, který má v plánu se zase během pár týdnů do Anglie vrátit, ale aktuálně si užívá Prahu. Nějak nám v té Anglii zkrásněl a má skvělý účes. Odpoledne po práci jsme předali fotky ze svatby Svatce (nevěstina maminka) a pak jsme si šli sednout pod kaštany s lidmi z Expres rádia. Decentní rozlučku před svým posledním vysíláním (dnes ráno) udělala Veronika aka Koko a tak jsme mohli poznat, že i naživo je stejně vtipná, milá a příjemná. Její hlas z Expresu nezmizí úplně, ale ty rána s ní mi budou chybět. I ostatní lidi z rádia byli vtipní a pohodoví, takže jsme prožili nádherný odpoledne s krásným výhledem na Prahu. Vzal jsem si samozřejmě sebou i foťák, bohužel jedna moj paměťovka zůstala doma v PC a druhá v monitoru v práci. A foťák bez paměťové karty je nám k čemu milé děti? A modří už vědí, ano k hovnu je správná odpověď!

Tento víkend nebudeme trávit tak moc v Praze. V sobotu nás čeká svatba na Šumavě (moc se na celou brněnskou crew těším a to nejen na oslavence Hanku a Martina – kterému nikdo neříká jinak než Rosťo, ale i na Šárku, Marušku a všechny ostatní). Sice jsme se ubytovali asi 8 km od chalupy, ale složil jsem slib, že v nejhorším nebudu pít :). Cestou zpět se možná zastavíme v Hudlicích a možná u Jirky na chalupě, takže domů dorazíme samozřejmě strhaní a zbití. Práce aktuálně je dost, na poslední den smlouvy jsem si vzal dovolenou a domluvil pohovor, takže uvidíme co přinese budoucnost. Každopádně žaludeční vředy si kvůli tomu dělat již nehodlám.

 

Celý článek Pátek, 25. června 2010, 10:17, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG