výlet do Prahy, nová krosna a snad i někdo víc…

Wow. Původně jsem chtěl v Praze koupit batoh od firmy Tamrac Adventure 9, ale musím říct, že jeho velikost mně nepříjemně překvapila. Jenže co se dá dělat, tahle malá krosna pojme foťák, má malou přihrádku i na drobnosti a hlavně zadní kapsu pro notebook. Nakonec jsem tedy oželel 3900 Kč a obal na miláčka jsem si skutečně pořídil.

Jinak jsem strávil v Praze den tak, že jsem se najedl a chodil jsem po Praze s jedním studujícím workoholikem. Večer jsme zašli i na Petřín. Nahoru lanovkou, dolů jsme kousek sešli, ale protože to zavánělo zlomeninou, nakonec jsme se svezli i dolů lanovkou z půlky kopce. Prošli jsme několik obchodňáků, hledajíce metr a půl velkého plyšáka, ale o pěknou hračku takové velikosti v Praze asi zavadit nelze. Pak následoval sraz s AdaMMem, Enimenem a lehce upejpavou slečnou. Dostal jsem dárek o velikosti 2GB a rád jsem slíbil, že příští týden nafotím jedno místo, které najatá agentura nechala nafotit nějakým mamrdem, který věděl akorát to, které tlačítko se mačká, aby to blýskalo. Broumovské Manhattany létaly různými lokály, takže nakonec jsme se trochu utravnili a šli jsme spát. Ráno, ehm tedy spíš v poledne jsme zajeli s AdaMMem do Zličína do Ikea. Nabídka je tam o něco širší jak v Brně a u textilu lze často najít výrobky v provedení zářivých barev. Pak mně AdaMM doprovodil na Florenc a já odjel se Student Agency domů. Cestou zpět jsem měl pro sebe obě sedadla. Hurá…

Dojel jsem domů, dal si vanu, u toho pálil znělky RAVE.CZ na DVD a balil do batohu nádobíčko. Pak jsem zajel za jedním objevem a trošku blíž jsme se poznali. Potom jsme s ním i jeho sestrou a jejím doprovodem vyrazili do Perpeta. Doručil jsem DVD, pozdravil se s půlkou klubu a pokoušel se fotit (Sláwinovi díky za odhalení komba pro histogram). Sice jsme i s objevem ze začátku trochu umírali, ale pak se to všechno rozjelo a odcházeli jsme na trojkový rozjezd. Pak jsme se zase poznali trochu blíž, já potom odjel domů a udělal jsem si ke snídani sojové maso a špagety, protože nic rychlejšího mně nenapadlo. Ano, tento krok byl proti mým hubnoucím zásadám, před spaním se nejí. Jenže já nešel spát, ale do práce. Ano, mám ranní. Juchů.

Co víc psát? Myslím že to bylo vyčerpávající. Sice jsem už několikrát zmínil, že zajíce nechci ani vidět, ale někdy potkáte někoho, kdo se vymyká vašim představám o tom, jak by na tom měl být mentálně v jeho věku. No, prostě se teď trošku pitomě usmívám…