občas se někdo snaží vklínit rovnítko mezi slova veřejnoprávní a komerční, ale tak by to nemělo fungovat, i když s ohledem na realitu se možná stačí kouknout na ČT 1 + pojednání o mojí první návštěvě spinningu…

Situace kolem Radiožurnálu mně trochu znepokojuje. Většina mých přátel si komercializaci radiového vysílání, která tu proběhla už dávno před lety vyřešila po svém. Poslouchala rádia po netu (svého času jsem i já poslouchal Rádio 1) nebo prostě přešla na MP3 v kombinaci s nějakým on-line zpravodajstvím. Dá se to pochopit, protože úroveň radiových stanic je v ČR docela děsná. Viz. Brno, které přišlo už docela dávno o rádio Student, který jediný vysílal dost alternativní věci a který sice začal velmi amatérsky, ale skončil jako Krokodýl 2 nebo Krokodýl 3 vezmu-li v potaz existenci rádia Kiss Hády, které je Krokodýl v žlutočerveném. Nejhorší je ale můj dojem (kdyby to náhodou Tachecí četla, tak aby mi nemusela psát mail, že zaměňuji dojmy za fakta), že všechny tyto jmenované stanice jen neúspěšně kopírují rádio jako je Evropa 2. Ano, kdysi relativně kvalitní rádio, které nasazovalo odvážně nové písničky, dnes je to kolovrátek, kde zahrají stejnou písničku 4x denně. A tak jsem před léty přestal rádio poslouchat. Vlastně ani nemám na čem, odmyslím-li si internet a PC.

Radiožurnál chce být nový, protože mu najednou přišlo líto, že je omšelý, málo poslouchaný, není tak cool. Jenže Radiožurnál je veřejnoprávní rozhlas. On nemá konkurovat stanicím jako je třeba Frekvence1. Jeho účelem je nabídnout alternativu, fungovat v případě krizí, věnovat se menšinám, rozvíjet témata a pořady, na které se v těch komerčních diskodrátkohrátkových stanicích nedostane. Vžijte se třeba do role důchodce, jakou má alternativu k seriálům, které degradují IQ většině lidí napříč generacemi? Jaké rádio by měl poslouchat někdo, kdo je součástí nějaké menšiny a aktivně se zajímá o její problémy nebo informace z ní? Nejsem fanda Radiožurnálu, ale vzpomínám si, že jako dítě jsem ho občas slyšel. Možná proto, ač relativně mlád, zcela neodvrhuji publicistiku. Veřejnoprávní rozhlas by měl i vzdělávat. Měl by zaplňovat vzniklé díry na trhu. Funkce tohoto typu rozhlasu není být jeden ze všech, který soutěží jen o koláč poslouchanosti. Jenže to je jen můj názor. A jaká jsou fakta? Podívejte se na ČT1, jak skončila. Mohlo by být i hůř, ale myslím že Primě i Nově se za poslední roky velmi přiblížila. Pokud to bude s českým rozhlasem analogické, nic se nestane. Tachecí dokoná změnu a postupně vyretušuje odlišnosti. A má někdo nějaký nápad, proč by zrovna tady analogie neměla platit?

Mno a teď k mojí maličkosti. První (další první) den bez cigarety proběhl bez problémů. Několikrát jsem dostal chuť si zapálit, ale myšlenka na Kubu to zahnala. Bohužel všude kde jsem byl, se kouřilo. V Alfě i v Perpetuu a často z obou stran. Tím si nechci stěžovat na kuřáky, stále za něj mohu být považován, byť se snažím abstinovat. Nafotil jsem pár fotek v pobočce mBank, další nafotím až tam bude víc lidí a skupinovku snad zvládneme ve čtvrtek. A teď k příčinám mých dnešních pravděpodobných potíží (píšu to kolem půlnoci a ve chvíli publikování dost možná ještě hajám). Bod jedna – nohy. Předpokládám, že se mi dnes budou podlamovat, před chvílí jsem při cestě na WC málem dvakrát hodil držku. Bod dva – zadek. Předpokládám, že bude bolet, protože… …bolí už teď. Bod tři – břicho. Ano, dnes vlastně ani z postele nevstanu, protože vlastně jediné, co jsem po slezení z kola dělal, byly sedy/lehy.

Byl jsem poprvé na spinningu a z počátku jsem k tomu měl nedůvěru, strach a předsudky. Celý sál byl zaplněn ženami, mimo dvou vyjímek. První byla buzna a druhá můj kluk. Byl jsem poprvé a tak mi cvičitelka pomohla nastavit kolo a uklidnila mně, že když nebudu stíhat, nic se neděje, ať si jedu svým tempem. To jsem si ještě myslel, že 45 minut na kole dám, protože jsem to občas dal v posilovně. Jenže spinning není obyčejná jízda na kole, ale simulace horského závodu (přeháním). Když jsem se po pěti minutách "jízdě na rovince" zkusil přenést do "jízdy do kopce", šlo to. "Druhý kopeček" mi ale podlomil kolena a rychle jsem se ocitl na "rovince". Dokonce i "třetí kopec" jsem ignoroval s tím, že do pěti minut umřu. Pak se to ale nějak začalo zlepšovat a nekonec jsem nechtěl být srab, takže jsem se na "další kopec" zkusil postavit a jet podle cvičitelky. Nakonec to nebylo tak hrozné. Kolena se mi už nepodlamovaly jako na "druhém kopečku" a v zásadě mně to začalo i bavit, byť bych si pravděpodobně pustil do sluchátek jinou hudbu než Kabáty. Z kola jsem slezl velmi opatrně, protože jsem čekal, že se při následujícím pádu praštím do hlavy. Pozorně jsem sledoval okolí a pochopil jsem jako opička, že kola se pak stírají ubrouskem. A tak zatímco Kuba odešel do posilovny, mně silně doporučil zůstat s holkama. Holky strávily 15 minut protahováním a hlavně posilováním břicha. Netušil jsem, že je tolik různých možností, jak dělat sedy/lehy. Vzhledem ke katastrofálnímu stavu mojí břišní partie jsem si připadal jako invalida mixnutý s polámaným houpacím koněm. Moc mi na psychiku nepomáhal ani fakt, že poslední volné místo, které holky na začátku nechaly, bylo přímo před cvičitelkou. Takže výsledek? Těším se tam zase, protože spinning je prý ideální na hubnutí a večerních 72.2 kg by tomu mohlo odpovídat. A tak mám novou kartičku. Kuba chodí na spinning jen jednou týdně a jednou do posilovny. Já budu prvních pár týdnů preferovat spinning a pak se uvidí.